Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová opět potvrdila záměr, podle něhož letos vládní koalice zastropuje věk odchodu do důchodu na 65 letech.
Dosavadní legislativa důchodový věk zvyšuje postupně, u mužů o dva a u žen o čtyři měsíce ročně. Marksová samozřejmě ví, že lidský život se prodlužuje, a tak má být hranice odchodu do penze každých pět let přezkoumávána. Ale pokud se další vlády budou chovat odpovědně, situace starších lidí se zhorší, protože místo postupných změn o měsíce, rozložených na více populačních ročníků, bude muset docházet ke skokovému zvyšování důchodového věku o celý rok. Bude to ale politicky velmi nákladné a bude se to dít jen zřídka a ve špatných časech.
A v případě, že nám nebudou vládnout Marksové. Faktický důsledek bude jediný – vyvádění miliard korun z příjmů z důchodového pojištění a ze systému zdravotního pojištění. To za situace, kdy zrušení druhého pilíře fakticky znamená růst nároků budoucích penzistů na státní rozpočet.
Zároveň bude předložen zákon, který má vládu zmocnit k vyšší valorizaci penzí, než je nyní pevně stanoveno.
Při nulové inflaci je prý zvyšování penzí o padesátikorunu směšné. Možná ano, ale chtělo by to zdůvodnit, proč je nutné více zvyšovat penze, když životní náklady nerostou. Ne že by byly naše důchody nějak ohromující a plýtvavé. Ale v normálních rodinách se utrácí z toho, co se vydělá. A české veřejné finance jsou hluboce deficitní, a to i kvůli dalšímu rozdávání v rezortu paní ministryně.
Demografický vývoj jednoznačně směřuje k podstatnému růstu podílu lidí v postproduktivním věku na populaci a je nevyhnutelné, že bude klesat poměr důchodu k průměrné mzdě. Rychlejší valorizace, již dnes absurdně a populisticky podporují i pravicové strany, je sice milá pro dnešní důchodce, ale zcela sobecká k důchodcům budoucím, dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům, kteří to zaplatí hned dvakrát. Nejprve na vyšších daních a pak hlubším propadem příjmů při odchodu do pozdějšího důchodu.
Ať už tato marksisticko-babišovká koalice schválí jakékoli sociální výdobytky pro své momentální voliče, nic to nezmění na skutečnosti, že český penzijní systém má dva velké a neřešené problémy. Tím prvním je jeho dlouhodobá neudržitelnost: ve střednědobém horizontu může začít stahovat stát do řeckých rozměrů zadlužení. Zvláště po navrhovaných změnách.
Tím druhým je naprosto katastrofální nedostatek ekvivalence mezi odvedeným pojistným a výší vypláceného důchodu. V tom jsme jednoznačně nejhorší a nejnespravedlivější na světě. A tato vláda se soudě podle návrhů a činů tváří, že tohle nejsou problémy a není třeba to řešit. Na rozdíl od „směšné“ padesátikorunové valorizace či trvalého mechanismu prodlužování penzijního věku. V tom případě ale trapně lže.
Ať už tato koalice schválí jakékoli sociální výdobytky pro své momentální voliče, nic to nezmění na tom, že penzijní systém má dva velké problémy.
Čtěte také:
Experti se shodli na věku odchodu do důchodu. Limit 65 let má platit za rok
Marksová: Minimální mzda musí být výhodnější než příspěvky na bydlení
