Německá kancléřka Angela Merkelová se v Bundestagu docela ostře postavila proti čerstvému unijnímu trendu opět uvolňovat státní výdaje. Především Francie se odmítá přihlásit ke konsolidaci svého státního rozpočtu a čeká se její ostrý střet s Evropskou komisí. To, co bylo po řadu měsíců zatlačeno do pozadí ohlašovaným oživením evropských ekonomik, opět míří na přední stránky novin. Evropu čeká přinejmenším pár turbulentních měsíců.
Nutno říci, že kancléřka měla naprostou pravdu, když konstatovala, že dluhová krize v Evropě není u konce, protože její příčiny nebyly odstraněny, a je třeba pokračovat v reformách. Problém je ale v tom, že země, které potřebují ono pokračování v reformách, pokračovat nechtějí. Popravdě řečeno často ani nemohou, protože je to zkrátka politicky neprůchodné.
Přes všechen jásavý eurooptimismus minulých měsíců se nic nezměnilo na tom, že se trvale prohlubuje propast, na jejíž jedné straně je zdraví a výkonnost ekonomik severně od Alp a na východ od Rýna, a na druhé ostatní země eurozóny. Žádný náznak změny trendu nepřichází. Jediný instrument, který je schopen tuto změnu trendu nastartovat, se jmenuje měnový kurz. A ten v jedné měnové zóně z definice neexistuje.
Jiné řešení než návrat k národním měnám skutečně není, protože Německo není ochotno převzít garanci za závazky ostatních zemí eurozóny. Čemuž se nelze divit. Právě proto, že každý může být odpovědný jen za závazky, jejichž vznik může nějak ovlivnit. A před pár dny francouzský ministr financí Michel Sapin velmi rozhodně prohlásil, že do francouzského nadměrného deficitu si od EU nenechá mluvit, protože to byla, je a bude odpovědnost národních parlamentů. Takže ta fiskální unie se nám rozpadla ještě dřív, než začala fungovat.
Za této situace není ani myslitelný nějaký velký a trvalý transfer kapitálu ze severu na jih, protože jižní státy nejsou ochotny vydat německým daňovým poplatníkům své klíčové firmy a banky, které zoufale potřebují rekapitalizaci. Přitom tamní vlády nejsou schopny nést náklady oné rekapitalizace, aniž by se ocitly ve velmi složité situaci.
Z projevu Angely Merkelové je ale zřejmé, že Německo už není ochotno tolerovat ani další a ještě masivnější transfery skryté za bilanci Evropské centrální banky. Trhy proto opět prozřely a výnosy dluhopisů problémových zemí se vydaly vzhůru. Španělsko, které si ještě nedávno kvůli evropskému měnovému Absurdistánu půjčovalo na trhu levněji než USA, najednou se svou emisí u investorů neuspělo.
Že by ale německá vláda za této situace uvažovala o návratu ke staré dobré Deutsche Mark, která by odblokovala cestu k řešení evropských ekonomických problémů, tak to zase ani náhodou. Takže se zdá, že Evropa míří do dalšího kola boje o zachování společné měny. Té, která ji zcela evidentně ekonomicky poškozuje a daňové poplatníky stojí a bude stát spoustu peněz a pořádný kus životní úrovně.
Čtěte také:
Merkelová: Dluhová krize v Eurozóně ještě nebyla překonána
Merkelová nechce řešení ukrajinské krize, které by škodilo Rusku
