Když jde o peníze, jdou rukavičky obvykle stranou. A záměr zabavovat majetek, který nejde doložit zdaněnými příjmy, proto vyvolává vášně zcela pochopitelně.
Gottwaldovské přesvědčení velké části české veřejnosti, že za každým velkým majetkem musí být krádež, bylo v minulých letech posilováno každodenním referováním médií o tom, co, kdo a kde ukradl a zpronevěřil.
Ministr financí Andrej Babiš docela právem poukazuje na případ jistého hodně bývalého magistrátního úředníka, který z bídného úřednického platu našetřil na čtyřicetimilionovou jachtu kotvící v chorvatském Zadaru. A šéf ANO má zřejmě pocit, že je docela dobré převzít dávné lidovecké heslo z církevních restitucí, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Možná i proto, že jako zkušený muž dobře ví, že se nekrade jen na státním a že i jeho Agrofertem prošli lidé, jejichž životní úroveň tak nějak vzbuzuje pochybnosti.
Zabavovat majetek nelze jen tak
Jenže zabavovat něčí majetek by v civilizovaném a právním státě mělo být skutečně velmi obtížné. Zejména by to mělo být možné výhradně mimo dosah vlivu politiků sedících u moci. A nelegální původ zabavovaného majetku by měl být jasně a dostatečně doložen. To je samozřejmě u majetku nabytého před mnoha lety docela problém. Jestli dnes Babiš chce být tím, kdo na tenhle majetek v případě pochybností uvalí daň jen na základě úsudku finančního úřadu, tak docela hazarduje s kreditem naší země jako státu právního a demokratického.
Babišova náměstkyně pro daně alespoň navrhuje, aby tím, kdo o konfiskaci rozhodne, byl soud. To se zdá jako jediná právně korektní cesta, která má ale to úskalí, že soudy budou trvat dlouho a velmi často požadavku berňáku nevyhoví, protože budou ctít onu dávnou a velmi důležitou právní zásadu presumpce neviny. Navíc v mnoha případech může docházet ke křivým obviněním, vláčení nevinných po soudech, ničení jejich pověsti, po němž bude následovat osvobozující rozsudek. Tuhle justiční praxi už u nás známe docela dlouho. Není těžké si ji představit v nových děsivých podmínkách honu na každého, kdo si někdy vydělal nějaké peníze a dovolí si žít nad poměry svých sousedů.
V téhle hodně populistické záležitosti je dobré zachovat zdravý rozum a dívat se, jak podobné problémy řeší jinde. Andrej Babiš slíbil, že se pojede poučit do Německa a Rakouska, kde tyto věci umějí řešit efektivně, a přitom elegantně. A to udělá dobře. Už pro případ, že by u nás zase někdo začal řešit, jak dnešní pan ministr přišel k vlastnictví Lovochemie, aniž by byly splaceny privatizační úvěry IPB. Ta později kvůli podobným obchodům zkrachovala a stát za její krach zaplatil nějakých 170 miliard korun. Mohla by padnout i otázka, zda by i tady nebylo na místě nějaké dodatečné „zdanění“. Ostatně dojít by mohlo i na další zajímavé obchodní případy na té „špatné“ straně barikády.
Čtěte také:
Babiš: Schodek rozpočtu by letos mohl klesnout na 90 miliard
Zákon na prokazování původu majetku bude v září, slibuje Babiš
