Státní rozpočet šetří na nových investicích a pro pozorovatele legislativního dění v pražském podhradí začíná být jasněji, proč tomu tak je. Prostě proto, že když u nás lze něco zpackat, tak se to zpacká.
Sněmovnou před pár dny prošla novela zákona o zadávání veřejných zakázek. Ta výrazně uvolňuje pravidla zákona přijatého vládou Petra Nečase v záchvatu protikorupční aktivity. V původní podobě zákon zásadně zvýhodnil cenové kritérium a vyvolal situaci, v níž mnozí zadavatelé raději ani nevypsali tendr, aby za veřejné peníze nemuseli kupovat nejlevnější šunt, případně byl proces zablokován četnými stížnostmi účastníků na dumpingové ceny.
Nyní dochází k výraznému uvolnění pravidel a zadavatel bude moci ve výrazně větší míře vyhodnocovat i kritéria, jako jsou zkušenosti a reference dodavatele. To samozřejmě zase vrací na scénu staré hry já na bráchu, brácha na mě. Přesto je to krok dobrým směrem, jen klade vyšší nároky na morální integritu státních zaměstnanců. S tím sice nejsou nejlepší zkušenosti, ale přece jen čas oponou trhnul a strach ze zásahu policie a státních zastupitelství je dnes o dost větší, než byl před lety.
Přesto zůstaly některé věci nedořešené. Například najímání právníků zůstává v režimu zákona, přestože jde ve značné míře o specifické případy, které nelze normálně soutěžit. Najmout právní kancelář pro zastupování státu v mezinárodní arbitráži vyžaduje shromáždění mnoha informací, často neveřejných, a ty nelze použít jako součást zadávacího řízení.
Nedomyšlená oprava
Nehledě na to, že v miliardových sporech je cena právních služeb fakticky irelevantní. Ale snad i zde jednou zvítězí rozum. Jakkoli je zákon o zadávání veřejných zakázek jistým krokem dopředu, v případě nového zákona o posuzování vlivu staveb na životní prostředí to zdaleka neplatí. Tento zákon bylo třeba opravit, protože nesplňoval pravidla EU.
Hrozilo, že česká EIA nebude akceptována Bruselem a stavby postavené na jejím základě nedosáhnou na evropské dotace. Jenže místo prostého dodání legality a potřebných procesních úprav došlo k rozšíření možnosti napadat stavební projekty aktivisty a skupinami, jimž jde buď o negaci jakékoli stavební aktivity, nebo častěji o čistokrevné vydírání investorů. To postihne jak privátní, tak státní rozvojové aktivity a místo toho, aby bylo řízení zjednodušeno a zkráceno, dojde k opaku.
A tak sice máme zákon o zadávání veřejných zakázek, který by mohl urychlit výstavbu a možná ji i zlevnit, ale k tomu nedojde, protože jsme zároveň přijali jiný zákon, který ještě před vypsáním zakázky stavbu zmaří nebo o celá léta odloží.
Pozoruhodné je, že první zákon předkládalo poslancům ministerstvo pro místní rozvoj a druhý ministerstvo životního prostředí. Oba rezorty patří hnutí ANO. Jeho zástupci evidentně makají, ale bohužel pro zemi jeden proti druhému.
Čtěte také:
Nový zákon o veřejných zakázkách bude v roce 2016
Ředitelství silnic bude zveřejňovat i zakázky menšího rozsahu
