Vlažný přístup české vlády k protiruským sankcím vyvolává vášně v Česku, ale jinde příliš pozornosti nevzbuzuje. Od Putina už dali ruce pryč i Němci, jinak jeho nejbližší evropští spojenci. Takže nějaké přitvrzení tak jako tak přijde. A jeho efekt bude malý, možná až mizivý.
Jakékoli sankce totiž nejsou schopny změnit příčiny, které stojí za nárůstem ruské agresivity, někdo možná řekne asertivity. Ty příčiny jsou v zásadě dvě. Jednou je dlouhodobější vývoj v Rusku, kde vliv Putinovy mocenské kliky před anšlusem Krymu slábl, opozice přes veškerou mocenskou represi posilovala a její vítězství v dalších volbách zdaleka nebylo vyloučeno. Využití stále živé frustrace z pádu SSSR a povolání ruského nacionálního ducha do boje proti tomuto vývoji je z tohoto pohledu celkem logické.
Zvláště když se současně mění světová mocenská rovnováha v důsledku vstupu Baracka Obamy do Oválné pracovny. Tím okamžikem skončily doby, kdy Amerika přijímala odpovědnost za dění ve světě a nesla příslušné náklady v podobě vojenské angažovanosti i náklady politické v podobě neoblíbenosti u významné části veřejnosti. Unipolární svět skončil a dnes si ho dělí i další mocnosti způsobem odpovídajícím jejich kultuře a historii.
Důsledkem je destabilizace severní Afriky, krize v Sýrii, pád Iráku do zničující domácí války, prohloubení krize v Gaze a s tím vším spojené silné zahřívání trvalého ohniska napětí v pásmu od Blízkého východu až k čínským hranicím.
Lokální mocnosti zvedají hlavu a dělají si pořádek na svých zadních dvorcích. Rusko má vcelku oprávněný pocit, že může dělat totéž. Když před pár lety Obama v Praze restartoval americko-ruské vztahy a zahodil dohody o radaru v Brdech, de facto akceptoval mocenské nároky Ruska a otevřel cestu k tomu, co se dnes děje v Doněcku a Luhansku.
Americký četník v penzi
Z tohoto pohledu sankce opravdu nic neřeší a Bohuslav Sobotka je z mnichovanství obviňován neprávem. Nebo spíše v nesprávnou dobu. Mnichovanstvím byl odpor jeho socialistů proti americkému radaru, který měl chránit svobodu i jinde než mezi Aší a Lanžhotem. Je jistě zajímavou teoretickou otázkou, zda by si Rusové dovolovali to, co si dovolují, pokud by v Evropě fungovala americká protiraketová obrana, a zda by na Ukrajině riskovali, že se to tomu proklínanému americkému četníkovi nebude líbit. Dnes moc neriskují. Četník šel do penze. Žádné sankce na tom nic nezmění.
To samozřejmě znamená, že míra naší bezpečnosti klesá a bude klesat. Že bychom si u Putina vysloužili lepší zacházení za vládní proruské postoje, může čekat jen naiva typu Bohuslava Sobotky. Od toho by se měla odvíjet i česká zahraniční a zejména obranná politika. A ta začíná od naší aktivní účasti na budování nových základen NATO, jednotek rychlé reakce a účasti na spojeneckých misích. A také od racionálního budování vlastních ozbrojených sil. Když už Američany tolik nezajímáme, měli bychom chápat, co to pro nás znamená.
Čtěte také:
Putin Barrosovi: Kyjev můžeme zabrat za dva týdny
Sobotka: Sankce nefungují, na chování Ruska nezměnily vůbec nic
EU připravuje tvrdší sankce vůči Rusku. Sobotka: Nemusíme souhlasit
