Kariérní státní úředník Josef Postránecký se stal rozhodnutím vlády hlavou státní správy. Tím začíná nová doba života státního aparátu v režimu zákona o státní službě. O tom, zda bude lepší než ta dosavadní, je však záhodno pochybovat. Ano, Evropská komise si tento zákon vynutila jako podmínku pro čerpání dotací. Ale jako ve většině dalších případů je to, co přichází z Bruselu, docela hodně vzdáleno nejen realitě života, ale především potřebám země.
Od superúředníka se očekává, že stabilizuje státní správu a odstíní ji od politických vlivů, což má kromě jiného omezit prostor pro korupci. Stabilita úřednictva je jistě dobrá věc. Ale vždy je důležité všímat si i toho, na jaké úrovni a co stabilizujeme. Tvrdit, že současná státní správa je v ideální podobě a její zabetonování odstíní politické tlaky, může jen opravdu velký naiva.
Čistky provedené socialisty, ale především ministry za ANO se zvláštním důrazem na jejich šéfa Babiše jsou projevem velmi silné politizace nebo možná lépe řečeno privatizace vlivu na chod státních úřadů. Samotný chod státní správy se prokazatelně nezlepšil. A zprávy o způsobech vedení administrativy třeba na ministerstvu financí či o nedávných poměrech na dopravě jsou snad zlou pomluvou a ne projevem fatálního rozkladu.
Jestli bude Postránecký aktivně participovat na „stabilizaci“ těchto kádrů nástroji služebního zákona, nevíme. Ale nad podezřením, že právě pro tuto ochotu mohl být vybrán, nelze jen tak mávnout rukou. Jednoznačné hlasování ve vládě jasně prokazuje, že jde o politický kompromis, za nímž je nějaká dohoda, o níž veřejnost zatím nic neví. Což samozřejmě neznamená, že to časem nevyplave na povrch.
Zkvalitňování státní správy
Jak tato vláda přistupuje ke zkvalitňování státní správy, je zřejmé i ze skutečnosti, že se sice našlo nějakých pět miliard na zvýšení tabulkových platů, ale koalice zároveň populisticky zrušila smluvní platy. Ty umožňovaly odměňovat státní zaměstnance se speciální kvalifikací, kteří v privátním sektoru často dosahují násobků mzdy, jež jim náleží podle stupidních platových tabulek. Zároveň byly zastropovány i zvláštní odměny, které mohou dosáhnout maximálně čtvrtiny ročního platu. Vystrnadí to ze státní správy kvalifikované právníky či experty na finance a řadu dalších. A ti, co zůstanou, se rekrutují z těch, kteří si tak nějak umí ze své úřednické funkce pomoci bokem. Takže pravý opak toho, co je proklamovaným cílem slavného služebního zákona.
Proto tedy nezbývá než novému superúředníkovi pogratulovat, popřát mu hodně sil a mravní integrity při jeho budoucích střetech s politiky. A doufat, že by výjimečně mohlo platit, že „komu dal bůh úřad, tomu dal i rozum“. My ostatní bychom ale neměli žít v klamné naději, že se uvedením služebního zákona v život na české byrokracii něco podstatného mění.
Čtěte také:
Prvním superúředníkem bude Postránecký, dostal jednoznačnou podporu
