Tak Evropská komise zřejmě nakonec pochopila, že Britové něčím svítit musí, a přistoupila na jejich model státní podpory pro novou jadernou elektrárnu v Hinkley Point. Tedy doufejme, že je to projev pochopení situace a nikoli jen francouzského lobbingu. Francouzský energetický kolos EdF je totiž investorem, který britskou elektrárnu staví.
Původní zamítavé stanovisko komisařů muselo být revokováno, protože bez státní podpory dnes žádnou standardní elektrárnu zkrátka postavit nejde. Evropská povinnost vykupovat elektřinu nejdříve z dotovaných obnovitelných zdrojů a až potom z tradiční energetiky stlačila ceny klasické, takzvané silové elektřiny pod jakékoli myslitelné náklady. Žádná investice do klasické či jaderné energetiky v Evropě dnes není návratná, tudíž realizovatelná bez státní dotace. A většina Evropanů, jakkoli ekologicky uvědomělých, stále trvá na jistě zpozdilé myšlence, že svítit a topit je třeba alespoň občas také v době, kdy je tma a nefouká vítr.
Vítězství britsko-francouzského jaderného tandemu otevírá samozřejmě i šance pro návrat diskuzí o dostavbě Temelína a obnově Dukovan. I v jejich případě bude stát muset garantovat cenu na úrovni, která pokryje náklady na provoz a především úvodní investici. Mimochodem téměř stejným systémem, jakým garantuje dnes cenu ze solárů a větrníků.
Měli bychom tedy zajásat a radovat se, že se i u nás otevírá cesta k novým krásným investicím, ale po pravdě řečeno, k jásotu není vůbec žádný důvod. Jde o další krok k definitivní likvidaci trhu s elektřinou v Evropě, už nyní pramálo funkčního.
Cesta do pekel
Zelené hnutí dnes sice protestuje, ale ve skutečnosti dospělo ke svému cíli. Pod záminkou řešení „tržních externalit“ státními a nadstátním regulacemi a dotacemi byl trh zlikvidován a energetika směřuje k tomu, že bude postátněna a nadále bude považována za veřejnou službu, nikoli za předmět podnikání. Podnikavost v tomto oboru se zredukuje na obratnost v jednání s politickými autoritami o velikosti státního cecku, na nějž bude možné se přisát. To vše za snižování efektivity a trvalého růstu cen. Tak, jak to my všichni, co jsme zažili státní řízení ekonomiky, příliš dobře známe.
Alternativní a ekonomicky správné řešení by spočívalo v drastickém omezení jednostranné preference obnovitelných zdrojů, v neúprosném osekání jejich masivních dotací a v návratu k tržním principům určování cen energie. Jenže něco takového je dnes v EU politicky neprůchodné. Zvolená cesta vede k drahé energii likvidující evropský průmysl a pracovní místa a snižující životní úroveň domácností. Nejen vysokými cenami, ale i vysokými daněmi a neefektivitou státu. A tak si můžeme, pokud ještě máme všech pět pohromadě, jen s AC/DC zakřičet novou hymnu evropské energetiky: Highway to Hell.
Čtěte také:
Bez podpory to nepůjde. EU schválila státní miliardy britské jaderné elektrárně
