Tak si Řekové odhlasovali, že dluhy platit nehodlají a další peníze mají dostat zřejmě bez předběžných podmínek. A ti, co si myslí něco jiného, jsou teroristé, vyděrači nebo obojí. Je to asi, jako by kamarád soused, kterému jste půjčili tisícovku, přišel s tím, že vám z ní vrátí někdy v budoucnu jen pět stovek, ale jen v případě, že mu další tři stovky půjčíte.
V opačném případě nedostanete nic a vaše škoda bude mnohonásobná, protože soused se zároveň stane sociálně vyloučenou osobou, zdemoluje společně obývaný dům a znehodnotí vaši nemovitost.
Ne že by šlo ve vztazích věřitelů a dlužníků o úplnou výjimku z pravidla, ale takhle veřejně se to nikdy neprobíralo. Každopádně pokusy řeckého premiéra zaměnit finančního teroristu a vyděrače za jeho oběti jsou trapně průhledné a tleskat jim mohou jen jemu ideologicky blízcí diktátoři z Venezuely, Bolívie či Kuby.
Ještě předtím, než byly známy výsledky včerejších večerních bruselských jednání, bylo jedno jisté: Na jedinou racionální a schůdnou variantu řešení řecké krize není připravena ani jedna ze stran. A tak je jen zcela mizivá pravděpodobnost, že se vše obejde bez vážných otřesů buď hned v příštích dnech, anebo za pár měsíců koupených ústupky věřitelů.
Tou jedinou racionální variantou je rychlý odchod Řecka z eurozóny při okamžitém odepsání velké, rozhodně nadpoloviční části beztak nesplatitelných pohledávek evropských institucí včetně ECB a nějaké časové restrukturalizaci dluhu Řecka vůči MMF. Ten prostě svým dlužníkům neodpouští, ale může poskytnout stabilizační úvěr pro znovuzavedení drachmy.
To by samozřejmě předpokládalo vstřícný přístup na všech jednajících stranách, které snad dnes už vědí, že řecký problém nelze skutečně řešit bez toho, že se Řecko vzdá eura a Němci svých nedobytných pohledávek. Řecko pak může demokraticky zvolit novou vládu, která bude řešit nikoli pumpování dalších miliard z Bruselu, ale problémy řecké ekonomiky. To je totiž úplně jiná disciplína, kterou Řekové už několik desetiletí netrénují a fakt to neumějí. Ale tak jako tak s tím budou muset, raději dříve než později, začít. Pak mohou zůstat součástí Západu a především evropského společného trhu.
Možná nakonec Francouzi a další dotlačí Němce ke krokům, které budou udržovat status quo. To bohužel nelze v žádném případě vyloučit, protože síla a moc eurofederalistů jsou stále významné stejně jako jejich panický strach z toho, že se ukáže, jak může být bez eura lépe. Pak to ale velmi poškodí jak samotné Řeky, tak daňové poplatníky ve zbytku Evropy. A politická situace v Evropě bude dál nezadržitelně spět k nějakému opravdu ošklivému výbuchu. Ten nastane, až násilná evropská integrace narazí na své meze v podobě celonárodního odporu i v jiných zemích než jen v maličkém Řecku.
Čtěte také:
