Když ministerstvo financí vydává prognózu ekonomického vývoje, není to jen jedna z mnoha předpovědí počasí v českém hospodářství. Finance si drží vlastní odbor připravující prognózy, aby měly nějaká data, z nichž může odhadovat příjmy státního rozpočtu. A tak revize, která se tento týden udála, má své politické konsekvence.
Snad už od dob Karla Engliše je běžnou praxí, že ministr financí, aby mohl účinněji hájit státní kasu, do poslední chvíle předpovídá nižší růst, a tím i nižší zdroje pro další rozpočtové období. A pak na sklonku léta jako zázrakem vytáhne ze šuplíku dodatečnou hromádku miliard, kterými uspokojí rezorty, které se z politických důvodů nepodařilo udržet v rámci první verze státního rozpočtu.
Na každoroční rituál jsou státní úředníci zvyklí a vědí, že něco navíc vždycky bude. Letos je ale pozoruhodné, že toho navíc bude zřetelně více než jindy. Pokud je totiž státní rozpočet na letošní rok postaven na prognóze růstu HDP o 2,4 procenta a pokud nová předpověď mluví o růstu 3,9 procenta, představuje to dodatečné daňové příjmy 18 až 20 miliard korun. Ty by standardně měly snížit letošní deficit z plánované stovky miliard někam na osmdesát. Tedy pokud by současný ministr financí dokázal vybírat daně a pokud by neustoupil vládním kolegům, kteří přicházejí s návrhy na dodatečné výdaje. Třeba jako zatím nepříliš fiskálně významných šest stovek vánočního příplatku pro důchodce.
Ale hlavně by o těch neplánovaných dvacet miliard měly být vyšší i příjmy v roce příštím, takže když Andrej Babiš na vládě protlačil 70miliardový deficit s předpovědí letošního růstu 2,4 procenta, nyní by měl začít mluvit o pouhých padesáti miliardách. Jenže nebude, protože tato vláda nevznikla proto, aby byla fiskálně odpovědná, ale aby utrácela, co její předchůdci ušetřili. Je docela možné, že Babiš bude mít problém uhájit i ten původní rozpočtový cíl.
Nelze tvrdit, že se ministerstvo financí nesnaží. Letošní úspěchy odůvodňuje jednorázovými faktory a pro příští rok předpovídá zase pokles tempa růstu k původně prognózovaným 2,5 procenta. Tím trochu brzdí tu socialistickou touhu po rozdávání cizích peněz. Jenže asi všichni trochu zasvěcení tuší, že k tak významnému přibrzdění ekonomiky není moc důvodů. Na tom, že fiskální politika této vlády jde zásadně špatným procyklickým směrem, tedy že i při vysokém růstu vznikají vysoké deficity, však nemůže ani ministr změnit nic. Sobotkův kabinet tak opakuje chybu, kterou v minulém desetiletí dělaly Špidlova, Grossova i Paroubkova vláda.
A vše musí skončit úplně stejně, tedy nepříjemně bolestivým utahováním opasků, až se změní ekonomické podmínky na světových trzích a tato politika se opět projeví jako neudržitelná. Jako se to stalo v roce 2009. A my všichni díky jednomu starému českému rčení dobře víme, kdo dělá stejnou chybu dvakrát.
Čtěte také:
Analýza: Rozpočet 2016 aneb Babiš proti ministrům
Babiš: Rozpočet na příští rok se navyšovat nebude
Zeman podpořil Babišův návrh rozpočtu i elektronickou evidenci
