Situace České pošty, kterou se snaží řešit novela poštovního zákona probíraná včera ve vládě, je příkladem neochoty politiků řešit problémy, pokud je to řešení nepopulární. A také připomínkou, že takové uhýbání je docela drahé.
Je nezvratnou skutečností, že státní Česká pošta poskytuje služby, které by privátní firma nikdy neposkytovala. Udržování sítě poboček, která je i na luxusní evropské poměry hodně hustá, stejně jako doručování zásilek až k nejodlehlejším dveřím v celé zemi je drahé a je veřejnou službou. Takovou musí stát jako zástupce veřejnosti hradit. Samozřejmě pokud si takovou službu objedná.
A to je kámen úrazu. O tom se nikdo nechce bavit. Ono by to totiž muselo skončit u absurdních čísel: Kolik stojí doručení pohlednice z dovolené tetě na samotu uprostřed šumavských hvozdů? Možná by se zjistilo, že je to dražší než celá dovolená. A pak by najednou začalo být zajímavé diskutovat o tom, jestli veřejnost takto luxusní službu skutečně potřebuje a jestli je ochotna ji platit. Prostě poštovní síť potřebuje redukci, byť leckdo přijde o pohodlí. O tom musí rozhodnout ti, jimž toto rozhodnutí přísluší. A to není vedení státního podniku.
Bez politické diskuze není možné přijít tak, jak přišlo včera ministerstvo vnitra, s nataženou rukou pro 1,6 miliardy korun na subvencování pošty. Zvláště, když novela zákona počítá s tím, že privátní poštovní firmy vydělají zhruba čtyři sta milionů korun, protože už nebudou muset přispívat do kompenzačního fondu. Tam přispívají právě proto, že sice poskytují poštovní služby, ale neobsluhují ony vesničky desetikorunovými pohlednicemi.
Jako u železniční dopravy
Jde samozřejmě o úplně stejný model, jaký stát uplatňuje u železniční dopravy, kde se na většině tratí opravdu nevyplatí jezdit a bez dotací to nejde. V těchto případech ale dopravní obslužnost řeší ten, kdo o daném regionu cosi ví, tedy krajský úřad. On objednává, a tudíž také ze svého platí. A dovede vyjednávat o ceně, kterou platí, včetně toho, že si za své peníze může najmout soukromníka.
Podobně by to asi mělo být i u poštovních služeb, protože zde zase obce a kraje nejlépe vědí, jestli každou současnou poštu potřebují, a dokážou si spočítat, jestli se jim vyplatí ji dotovat. Proto by bylo korektní také kompenzaci za veřejnou službu, která je opravdu v tomto případě nezbytná, posunout tam, kam patří, a tomu, kdo ji dokáže správně nacenit.
Je zcela nepochybné, že ministerstvo vnitra ani Český telekomunikační úřad takovými místy nejsou. Proto by do toho neměli dotčeným starostům a hejtmanům mluvit. I když lokálním politikům by stav navrhovaný Milanem Chovancem maximálně vyhovoval. Zbavil by je odpovědnosti a mohli by jenom hromadně protestovat, pokud by jim vláda sahala na jejich pošty. Do nich ve skutečnosti nepouštějí ani korunu, ale před občany za ně ochotně bojují jako lvi.
Čtěte také:
Pošta chce do deseti let „outsourcovat“ čtyři pětiny poboček
