Odvolání Daniela Kurucze z čela Českých drah asi nikoho nepřekvapilo. Přitom jde o manažera, který strávil ve funkci necelých devět měsíců, a byl tudíž do své funkce jmenován už v době, kdy ministerstvu dopravy vládl babišovský ministr Antonín Prachař. Je to jen doklad toho, jaký personální rozklad panuje v rezortu, jímž rok co rok protékají desítky miliard korun.
Tento rozklad nicméně nezačal za Prachaře, ale už za Zemanova ministra Zdeňka Žáka. Ten hned po nástupu Rusnokovy vlády „odborníků“ rozmetal, co se dalo, a fakticky paralyzoval chod úřadu. I Andrej Babiš hodlal vládnout „po odbornicku“. A jeho personální politika si s tou Žákovou moc nezadá.
Jeho výběr špeditéra Prachaře se ukázal jako fatální omyl během pár týdnů. Ministr prokazuje, že do funkce přišel zcela nepřipraven a nepolíben agendou, kterou má řešit. A bylo to vidět. Většinu času věnuje personálním problémům bez hmatatelných výsledků, natož zlepšení fungování rezortních organizací.
Prospívají Českým drahám změny ve vrcholném vedení?
To samozřejmě neznamená, že by snad Daniel Kurucz měl být geniálním manažerem, jehož výměna je chybou. Z firmy na jeho adresu a na způsob poněkud laxního vedení zaznívala kritika dost zřetelně. Nicméně to, že se novým šéfem stal jeho náměstek a žádné ostřejší změny nelze čekat, vypovídá spíše o tom, že ministr Prachař řešil spíše své antipatie a osobní vztahy než skutečnou situaci Českých drah.
Ta se od odvolání Petra Žaludy zhoršuje. Největší vinu na tom má právě personální nestabilita, ale také absence nějaké jasné dopravní strategie. Žaluda pracoval se zadáním připravit ČD na konkurenční souboj s privátními dopravci, kteří se na koleje velmi vehementně tlačili a tlačí. Znamenalo to především sehnat peníze na modernizaci vozového parku prodejem majetku i dlouhodobými investičními půjčkami. A hlavně dlouhodobou smlouvou na úhradu ztráty z prodělečných regionálních tratí.
Za Žáka se modernizace zastavila a za Prachaře se stav fakticky nezměnil. Možné zdroje čerstvých financí pro ČD plynoucí z prodeje nádraží byly zablokovány. Jen se zase začíná spekulovat o uzavření trhu a ochraně státního dopravce. Což má logiku. Jde o značný majetek daňových poplatníků, který by byl totálně znehodnocen, pokud by stát dopustil, aby soukromníci vyzobali z železničního trhu rozinky a nudnou a drahou dopravní obslužnost zajišťovaly ČD, které tím pádem budou potřebovat stále vyšší a vyšší dotace. Jenže uzavírání trhu je politicky nepopulární. Lidé vidí, jaký růst komfortu a kvality služeb přinesla konkurence na trati do Ostravy.
Z tohoto pohledu je výměna vedení ČD jen přeobsazením pozic u kohoutu penězovodu. O potřebě strategického rozhodnutí o budoucnosti železniční dopravy ministr nejspíše nic netuší. Včerejší škatulata na tom nic nezmění.
Čtěte také:
