Leckdo si to ještě pamatuje. V roce 2010 vznikla po volbách koalice s fenomenální podporou 118 hlasů ve sněmovně. Co si pro pohodlné vládnutí více přát? Jenže premiér byl z ODS a ministr financí z TOP 09 a neměli se rádi. A Víta Bártu neměl rád nikdo.
ODS chtěla šetřit a nezvedat daně. Kalousek chtěl šetřit, ale tušil, že to nebude stačit, a tak chtěl trochu přimáčknout živnostníky a sjednotit DPH. A také nemilosrdně sáhnout na sociální výdaje. Bártovci měli zase manuál svého gurua, který předepisoval, že si nesmí vzít více než deset procent provize ze státní zakázky a na sociální výdaje že se nesahá. ODS chtěla reformu penzí s nepovinným spořením, TOP 09 chtěla spoření povinné a VV vlastně ani nevěděly, co chtějí.
Není divu, že reforma penzí skončila paskvilem, který bude navíc zrušen. Daně se měnily tolikrát, až se z toho rozpadla ODS. A VV se rozpadaly před každým zásadnějším rozhodnutím. Názorová rozpornost účastníků koalice byla velmi silná a paralyzovala vládu při přijímání důležitých reformních kroků. Tak dlouho vydržela jen proto, že v ní seděli zkušení politici zvyklí dělat i krvavé kompromisy, protože na konci je třeba voličům předvést alespoň nějaký výsledek. To se sice nakonec i kvůli policejnímu puči nepodařilo, ale mělo by to být významným poučením pro novou vládu.
Tato vládní koalice je totiž názorově mnohem rozdílnější než ta minulá. ČSSD šla do voleb s programem zvýšení daní. Hlavně bohatým a firmám. ANO slibovalo, že žádné daně nezvýší, a Babiš s nebezpečnou samozřejmostí parafrázuje staré známé Špidlovo „zdroje jsou“. Lidovci uvidí, co se jim vyplatí. Ale hlavně potřebují dotáhnout restituce církevního majetku.
Čtyři pětiny členů vlády nemají žádné politické zkušenosti a speciálně pro Babiše je kompromis sprosté slovo. Chce vládnout jako ve firmě a v Agrofertu žádné menšinové akcionáře netrpí a kompromisní dohody nepěstuje. Koaliční smlouva je proto sestavena tak obecně, že si ji každý z členů koalice může vyložit po svém. Ostré spory budou pod povrchem neustále doutnat a občas vyšlehne nebezpečný plamínek.
Sobotka ví, že když se bude vládnout podle Babiše, tak je mrtvým předsedou ČSSD, o nějž si za chvilku nikdo neopře ani kolo. Socialisté se začnou štěpit a hádat, jak mají už léta ve zvyku. Za veselého pochechtávání znějícího z Hradu. Lidovci budou z tohoto střetu chtít vytěžit, věrni své pověsti, co se dá. A navíc všichni mají tak málo poslanců, že si dovedou jen těžko přestavit, že by jich po předčasných volbách mohli mít ještě méně, takže strach z voleb přestává fungovat.
Tohle uskupení bude mít tolik starostí s vlastním přežitím, že jeho schopnost změnit zemi nějakými smysluplnými reformami prostě musí být řádově menší než u Nečasovy a Kalouskovy koalice. Ale třeba se stane nějaký zázrak.
Čtěte také:
