Schodek státního rozpočtu na příští rok plánovaný na rovných sto miliard korun je rozhodně lepší než původních 112 miliard. A skutečnost, že přes takto vysoký deficit neporoste celkový státní dluh, je jistě taky fajn. Že by se tím ale měli chlubit zrovna Andrej Babiš s Bohuslavem Sobotkou? To je poněkud nevkusné.
Kdyby to byli féroví chlapi, tak jdou, poplácají po ramenou Miroslava Kalouska, pěkně mu poděkují a věnují mu metrák kosteleckých uzenin. Sklízejí, co neseli.
Snižování deficitu umožnilo jen a pouze nastartování růstu domácí ekonomiky. A to má své kořeny v dlouhotrvajícím útlumu a oddlužování firemní sféry, která je nyní mnohem zdravější, než byla před pár lety. Ruku k dílu přiložila i ČNB svými intervencemi, za něž ji současný premiér poněkud negramotně sepsul.
Druhým důvodem je ono nepopulární navýšení DPH, která nyní do státní kasy sype jako nikdy v minulosti. Zafungovala také opatření proti daňovým únikům v oblasti DPH i spotřební daně. Paradox, že při schodkovém hospodaření neroste státní dluh, je dán existencí státní pokladny, kterou vybudoval – zase Kalousek. Ve státní pokladně lze sledovat a řídit všechny příjmy a výdaje v reálném čase, což snižuje nutnost držet hotovostní rezervu. Ta v minulosti musela dosahovat výše mezi jednou a dvěma stovkami miliard. Státní pokladna začala fungovat na počátku roku 2013. Babiš ji pohodlně zdědil a nyní ji prodává jako vlastní zásluhu.
Demontáž úsporného chování vlády
To vše je ale jen klasický politický nevděk. Co je horší a co pocítíme až za dva tři roky, je zřetelná demontáž úsporného chování vlády. Nejde o miliardy navíc na dopravní infrastrukturu, tam to uvolnění muselo přijít. Spěchat se ale zdaleka tolik nemuselo s navýšením platů státních zaměstnanců o tři a půl procenta. To není zrovna málo, když si vezmeme, že celkový objem výdajů na státní platy je kolem 140 miliard korun. A kdo si myslí, že stát platí mizerně, tak o tom asi zase tak moc neví.
Mohutně rostou platby státu za děti a důchodce do systému zdravotního pojištění. Letos o šest miliard, příští rok o dalších šest. To je dohromady 12 miliard proti loňsku, což je vražedné tempo, jemuž zdaleka neodpovídá tlak státu na pojišťovny a zejména na zdravotnická zařízení, aby konečně začaly lépe hospodařit.
V neposlední řadě se opět zrychlují valorizace penzí, což určitě není zločin, ale bylo by fér situaci v penzijním systému pojmenovat a řešit i jinak než jen řečmi v zoufalé komisi pro penzijní reformu. Dohromady porostou výdaje v dalších letech o desítky miliard.
Navíc Sobotka s Babišem začali rozebírat onu DPH, která drží rozpočet na příští rok, a dál pokračují v úsilí snížit sazby. Navíc excelentní výnosy současné korporátní daně jsou dány do značné míry tím, že firmy neinvestovaly, takže jim klesly daňově uznatelné odpisy. To se brzy změní. Takže i nad příjmovou stranou rozpočtu se smráká. Zvláště když chorvatským pohádkám o zázračných on-line registračních pokladnách už věří jenom děti.
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU