Tak trochu jako zpravodajství ze setkání mimozemšťanů působí zprávy z návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Paříži, zejména v pasážích, v nichž se pojednávají ekonomické otázky. Třeba vzývaná spolupráce v jaderné energetice byla opravdu zasažena neschopností společnosti Areva vyhovět podmínkám tendru na dostavbu Temelína.
Zemanovy poznámky v tom smyslu, že on osobně byl proti vyloučení francouzské firmy ze soutěže, jsou poněkud irelevantní. Navíc prezident by měl být především proti tomu, aby ČEZ zrovna v tak důležitém případě porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a pustil do tendru firmu, která nesplnila v nabídce zadávací podmínky.
To je ale vlastně detail. Podstatnější je, že v současnosti nelze Temelín dostavět, stejně jako nejde v celé Evropě vybudovat žádnou jadernou, ale ani plynovou či moderní uhelnou elektrárnu, protože v nich vyrobená elektřina je tak levná, že z ní nelze zaplatit investiční náklady. Je to důsledek energetické a ekologické politiky Evropské unie, tedy politiky, v níž Česko rozhodně nehraje první, ba ani druhé housle a není v nejmenším schopno ji ovlivnit, natož třeba prosadit její změnu. A tak je sice hezké, že si státníci plácli, že budou v jaderné energetice spolupracovat, ale měli by se spíše bavit o tom, jak dosáhnout hodně rychlé změny v nesmyslné evropské politice.
Podobným případem jsou sny o prodloužení francouzských rychlovlaků do Prahy a dál do Vídně. TGV je sice fajn, ale náklady na vybudování tratí jsou enormní a cestující je svým jízdným nikdy nezaplatí. Zlomek takové investice by přitom dokázal vyřešit větší část problémů s českými dálnicemi, jejichž význam pro dopravní obslužnost země je přece jen mnohonásobně vyšší.
Příznačná je na setkání socialistických eurooptimistů skutečnost, že se odehrává v době, v níž nedaleko, jen za kanálem, probíhá vzrušená debata o dělení nejstaršího nadnárodního státu v Evropě. Velká Británie diskutuje o skotském referendu a v rámci této diskuze i o tom, jaká měna by v samostatném Skotsku platila, protože libra by to asi být nemohla – ve dvou samostatných státech by nefungovala. V zásadě podobným způsobem, jakým nefunguje euro v osmnácti členských zemích eurozóny.
Francie navíc v podstatě na rozloučenou se Zemanem přiznala svou neschopnost naplnit velmi skromné cíle v oblasti snižování rozpočtového deficitu. Nutno dodat, že Zeman se s Hollandem jistě shodnou v tom, že fiskální expanze je tou nejlepší léčbou na opět skomírající evropskou ekonomiku. Jen je škoda, že k tomu ještě nepřidají zmínku o projektu fiskální unie, ke kterému se Česko nyní hodlá jako předposlední země EU připojit. A který má na státní dluhy poněkud odlišný metr, než nyní používá Paříž.
Čtěte také:
Zeman ve Francii: Chceme uspořádat společné ekonomické fórum
Zeman chce nový tendr na Temelín a návrat Arevy. Prý to sníží cenu
