Vláda se rozhodla, že v bílinské lokalitě se bude dál těžit uhlí, tedy i za územními limity blokujícími tamní důlní činnost už téměř čtvrtstoletí. Hranice těžby v případě lomu ČSA platí dál. Dopadlo to podle očekávání.
Bouří se horníci i zelení aktivisté. Ti první vidí, jak se nad jejich živobytím dále smráká, ti druzí to mají v popisu práce. Na Bílině nestojí další těžbě v cestě žádná obec ani významné infrastrukturní stavby.
Udržování limitů mělo jediný ideologický smysl, a tím je touha zelených aktivit úplně ukončit povrchovou těžbu českého uhlí bez ohledu na energetické a ekonomické potřeby země. A také trochu strach, že prolomení jedněch limitů, po němž se svět nezhroutí, by mohlo usnadnit prolomení i těch podstatnějších, za nimiž leží Horní Jiřetín, Černice a další spousty kvalitního uhlí.
Rozhodně tím, o co jde až ve druhé či třetí řadě, je životní prostředí v severozápadních Čechách. A vzhledem k tomu, že autor tohoto komentáře prožil dvacet let svého života v Chomutově, může docela dobře posoudit, jak úžasně se životní prostředí v kraji za poslední dvě desetiletí změnilo a mění k lepšímu.
Jak se změnily Krušné hory i kvalita vzduchu pod nimi i přes pokračující povrchovou těžbu. Na tomto jasném a zřetelném trendu nemůže nic změnit ani kompletní prolomení limitů. Ostatně není dobré koukat se jen na blízký region.
Chybná evropská energetická politika dělá z hnědého uhlí dlouhodobě perspektivní surovinu
Vyplatí se pomyslet i na škody, které na životním prostředí zejména v Africe a některých asijských zemích působí těžba rtuti do zelených úsporných žárovek či dobývání vzácných kovů a dalších surovin pro výrobu fotovoltaických panelů, jimiž se má energie z uhlí údajně pokrokově nahrazovat. Různé studie dokazující ekonomickou nevýhodnost těžby za limity zcela ignorují právě okolnosti získávání náhradních zdrojů energie.
Prosazování ekonomicky neúnosných takzvaných obnovitelných zdrojů, jejichž výkon je závislý na tom, zda svítí slunce či fouká vítr, a protijaderná hysterie v Německu, Rakousku a dalších zemích se projevují v naprosto chybné evropské energetické politice.
Ta pak činí z hnědého uhlí dlouhodobě perspektivní surovinu, protože levné a špinavé zdroje za této politiky vycházejí ekonomicky nejlépe. A nějaké klasické zdroje jsou pro stabilitu energetické soustavy nezbytné.
Nakonec dobře to ilustruje zájem finančníků Křetínského a Kellnera o hnědouhelné aktivity koncernu Vatenfall v Německu. A co pofrčí v Německu, bude fungovat i v Česku. Posunutí limitů v Bílině je proto logickým a správným krokem a není vůbec vyloučeno, že si vývoj ekonomiky a stavu energetiky ve střední Evropě časem vynutí i ono zbourání Jiřetína.
Za posledních 50 let ustoupily těžbě desítky, možná i stovky obcí v hnědouhelných pánvích Česka a sousedního Saska. A větších, než jsou ty dvě poslední ohrožené pod Krušnými horami.
Čtěte také:
Obcím u Bíliny těžba vesměs nevadí. Žádají ale důslednou ochranu
Prolomeno. Na Bílině těžební limity padly, u lomu ČSA se nemění
Příprava těžby nad rámec limitů zabere Severočeským dolům čtyři roky
