V hlubokém předklonu opucoval premiér Bohuslav Sobotka polobotky předsedovi Evropské komise Josému Barrosovi. Slíbil mu, že Česko už se nebude dožadovat výjimky z Listiny základních práv EU, kterou si před lety vymohl Václav Klaus a kterou mu tentýž Barroso přislíbil. Nakonec proč by se měl plnit jeden okrajový závazek vůči Česku, když se v Evropské unii v posledních pár letech neplní skoro nic? A důležité dohody a smlouvy už vůbec ne.
Sobotka na to zřejmě spoléhá, když se zároveň tak vehementně přihlásil k fiskální unii a přislíbil ratifikaci našeho přistoupení do dvou měsíců. Sobotkova vláda přitom pro plnění podmínek tohoto takzvaného fiskálního kompaktu nehodlá udělat vůbec nic. Nový premiér neopomněl zdůraznit, že povinnosti plynoucí z kompaktu se budou na Česko vztahovat, teprve až začne platit společnou evropskou měnou, což přes veškeré nadšení dnešní vládní garnitury věru brzy nebude. Je to holt něco úplně jiného než schválit opravdový zákon o rozpočtové odpovědnosti připravený původně Nečasovou vládou, který by k řádnému hospodaření se státními penězi nutil vládu už teď, nikoli alibisticky až někdy v budoucnu.
V tom budoucnu, v němž se zásady evropského fiskálního kompaktu v Evropě dávno rozdrolí a nikdo nebude brát závazky z něj plynoucí vážně, jako už dávno nikdo nebere vážně slavný evropský Pakt stability a růstu ani Lisabonskou dohodu zakazující členům eurozóny navzájem si zachraňovat rozpočty.
Fiskální kompakt pracuje s veličinou strukturálního salda veřejných financí. Tedy srozumitelně řečeno s deficitem očištěným o vliv hospodářského růstu či poklesu. Prostě při nulovém růstu by měl být nulový deficit. Sobotkova vláda ale slibuje udržení tříprocentního deficitu podle maastrichtských kritérií, a to při očekávaném růstu přes dvě procenta ročně.
Nové mandatorní výdaje bez sankcí
Tato vláda tedy bude strukturální deficit systematicky prohlubovat, a bude se tak neustále vzdalovat kritériím fiskálního kompaktu. Pokud navíc kabinet naplní alespoň některé sliby, jež vetkl do svého programového prohlášení, tak opět založí nové mandatorní výdaje, které budou blokovat snahy o snižování strukturálního schodku i další vládě, která přijde po něm.
Lze ale celkem s jistotou očekávat, že podobně se budou chovat i další země Evropské unie bez ohledu na fiskální kompakt. A sankce zase nepřijdou. Jako nepřišly, když Pakt stability a růstu flagrantně porušovalo Německo i Francie.
Celá slavná fiskální unie není totiž ničím více než pokusem federalizovat rozpočty a dosáhnout společného ručení všech členských zemí unie za jejich dluhy tak, aby si toho voliči pokud možno nevšimli. A do tohoto eurooptimistického pokrytectví zapadá Sobotkova směšná maska rozpočtově odpovědného premiéra naprosto dokonale.
Čtěte také:
ANO rozpoutalo zemětřesení, Babišovi ministři mění i šéfy oddělení
Sobotka se dočkal pochvaly, Barroso ocenil vstřícnost k fiskálnímu paktu