Prosadíme dobře fungující stát. Tuhle větu psala ČSSD před volbami po všech nárožích. A nyní to tak trochu vypadá, že její představy o fungujícím státu jsou poněkud odlišné od představy obecnější, sdílené širokou veřejností. V dobře fungujícím státě totiž například platí uzavřené dohody, a to za všech okolností. Obzvláště když jednou ze stran této dohody je stát a dohoda je posvěcena většinou v Poslanecké sněmovně.
Podle Bohuslava Sobotky však uzavřené smlouvy zřejmě není třeba ctít úplně vždycky. Třeba pokud tou druhou stranou jsou církve a smlouvou dohodnuté peníze na odškodnění za zabavený a nevrácený majetek potřebuje Sobotkova partaj na rozdávání svým vlastním ovečkám.
Můžeme si myslet o spravedlnosti vyrovnání s církvemi, co chceme, můžeme vzpomínat na Bílou horu a dobu temna, můžeme si připomínat i racionálnější argumenty, můžeme i zdůvodnit, že vyčíslené odškodnění je nadsazené. Ale zpochybňování uzavřených dohod jen na základě vlastního politického přesvědčení je flagrantním narušením principů právního státu. A na druhé straně zase jen právní stát může být skutečně „dobře fungující“. Dobrá, i Josifu Vissarionovičovi se jistě zdálo, že jeho stát je celkem dobře fungující, a bez práva se přitom obešel. My se bez něj ale obejdeme těžko. A Sobotku navíc volil jen každý pátý volič, tak by měl mít trochu pokory.
A pokoru by měl mít i ve chvílích, kdy mluví o věcech, jimž nerozumí, například o měnové politice. Ač dělal čtyři roky ministra financí, v ekonomii se orientuje velmi chybně, což prokázal i atakem vůči ČNB. Jaksi mu nedošlo, na rozdíl od stranického kolegy a stínového strážce státní kasy Jana Mládka, že centrální banka svou intervencí proti trhu, tedy státním zásahem do kurzu měny bránícím přirozené deflaci a následné likvidaci nadbytečných kapacit v ekonomice, udělala přesně to, co by od ní každá normální socialistická vláda, která nemá zdroje na fiskální expanzi, toužebně očekávala.
O lidskou hloupost však v první řadě nejde. Podstatné je Sobotkovo předsevzetí, že nová vláda se bude tímto krokem ČNB zabývat a bude volat ČNB k odpovědnosti. V „dobře fungujícím“ státě ale vláda ctí zákony včetně toho o České národní bance, který striktně zakazuje vměšování vlády do měnové politiky. Takže další porušení plakátového slibu ještě dříve, než pan předseda vůbec začal pořádně sestavovat nějakou vládu, která teprve bude žádat o důvěru, již buď dostane, nebo nedostane.
Zrušením všeho, co zrušit lze, a zpochybněním toho, co zrušit nelze, se k fungujícímu státu dobrat nejde. To je možné jen pozitivními kroky. Tvořením nových, lepších, srozumitelnějších a jednodušších pravidel. K tomu je však třeba mít nějaký cíl a představu, jak k němu dojít. A ty bohužel chybějí nejen Sobotkově partaji.
Čtěte také:
Část ČSSD tlačí na odklad občanského zákoníku
Církve by měly žít v chudobě, říká Sobotka. Chce omezit náhrady
