Už starý dobrý profesor Parkinson věděl, že délka projednávání nějakého problému je nepřímo úměrná jeho významu. Takže v energetickém koncernu se obvykle rychleji prodiskutuje stavba nové elektrárny než vybudování přístřešku na bicykly u vrátnice. Ani nás by tedy nemělo překvapit, že minulý týden vyvolal ve sněmovně větší vášně návrh na uzavření supermarketů o svátcích než schvalování státního rozpočtu na příští rok.
Kdo chtěl, mohl být svědkem brojení proti konzumnímu způsobu života a trávení volného času v obchodních centrech, zkazek o chudácích ženách za pultem, jimž je upíráno právo trávit čas s rodinou, a dalších slzotvorných vystoupení k tématu, o němž je zcela zbytečné diskutovat. Alespoň ve společnosti, kde pracovat je normální.
Jistě může někomu připadat lákavý životní styl ortodoxních židů, kteří se o šabatu nedotknou ani vypínače a jdou si do pekárny, kde se jim v peci od včerejška akorát dodělal šoulet. V takové společnosti může světit svátek i topič elektrárenský, protože tamní Dan Beneš prostě v pátek večer vyhodí ten opravdu hlavní jistič a s ostatními se věnuje hrachu, kroupám a rozjímání.
Že v obchodních řetězcích není práce žádný med, a že se tam dokonce dost často porušují předpisy, je na úplně jinou diskusi než na tu o pracovní době.
My však žijeme trochu jinak a o svátcích si nechodíme jenom nakupovat, ale také svítíme, telefonujeme, pouštíme si vodu, televizi či internet. A když jako odborářský poslanec Zavadil brojící za uzavření obchodů nejen o svátcích, ale i o nedělích chceme dělat výlety na kole, tak očekáváme, že nějaký policajt ohlídá, aby nám opilec za volantem nepřejel děti, a že si v průběhu výletu někde dáme párek, který nám někdo ohřeje, a pivo, které nám někdo načepuje. A když nás nic z toho už fakt nebaví, tak si chceme aspoň pustit plyn.
Že v obchodních řetězcích není práce žádný med, a že se tam dokonce dost často porušují pracovněprávní, ale i mnohé jiné zásadnější předpisy, je pak na úplně jinou diskusi než na tu o pracovní době. Například u výše zmíněného státního rozpočtu se mohlo docela zásadně diskutovat, na co potřebuje stát dalších 2,5 tisíce zaměstnanců, když ti současní nemají evidentně co dělat. A proto, aby odůvodnili výši své výplaty, vymýšlejí takové paskvily, jako jsou například právě v tom obchodě nyní nastupující nová pravidla značení potravin a označování alergenů, která jsou dobrá jen a pouze pro šikanování restauratérů.
Čtěte také:
