Věřím jen statistikám, které si sám zfalšuji, měl kdysi říci Winston Churchill. Časem se sice ukázalo, že tento výrok vsunul do úst britského premiéra Joseph Goebbels, nicméně na jeho podstatě něco bude. Po druhé revizi dat o vývoji ekonomiky, kterou včera zveřejnil Český statistický úřad, se tento legendární výrok vybaví kdekomu. Z půlprocentního poklesu HDP v mezikvartálním vyjádření je najednou málem čtvrtprocentní růst.
Je sice pravda, že pohyby HDP v rozsahu desetin procenta nemají valnou vypovídací schopnost a ani ekonomické subjekty v zemi je fakticky neregistrují. Nicméně je docela dobré vědět, jestli ta nula, kolem které se zjevně pohybujeme, je černá, nebo červená. Z takového poznatku lze totiž vyvozovat, jestli se na konci tunelu rozblikalo nějaké světýlko, nebo zda je před námi pořád černočerná tma.
Nebylo by asi úplně fér vinit Český statistický úřad, že neumí z předběžných údajů o vývoji zahraničního obchodu, maloobochodu a investic trefit přesnější čísla v okamžiku, kdy se zrovna nějakým výraznějším způsobem mění trendy.
Ekonomika startuje již třetí kvartál za sebou, evidentně se plní zakázkové knihy zejména exportních firem. A když jsou zakázky, je třeba nakoupit materiál a komponenty. V našem případě především ze zahraničí. To nevyhnutelně vede nejprve k tomu, že se zhorší saldo zahraničního obchodu a sníží se jeho příspěvek k růstu HDP podle metodiky používané k předběžným odhadům. Ve finální statistice národních účtů ale pořízené zásoby zase HDP zvýší. Na tuto skutečnost poukazoval autor tohoto komentáře již v době zveřejnění odhadu. Když prostě zakázky v průmyslu rostou o dvanáct či dokonce o šestnáct procent, lze jen těžko věřit tomu, že se vrací recese, a to i ve chvíli, kdy to tak vyjde statistikům zavřeným v klimatizovaných kancelářích.
Závislost na statistických datech
Byla by to vlastně úsměvná historie, kdyby se podle dostupných statistických dat nepřijímala zásadní rozhodnutí. Například o intervencích proti kurzu koruny. Je jistě otázka, nakolik by názor bankovní rady ČNB změnil fakt, že růstové trendy v ekonomice se nelámou. Vývoj inflace totiž skutečně směřoval v případě její měnové složky pod nulu. Ale nějaký vliv by to mít mohlo.
Ale na druhé straně – máme zase stoprocentně věřit revidovaným datům, když sice rosteme, ale počet nezaměstnaných dosáhl nejvyššího čísla v historii? Vypadá to jako nesmysl, ale pokud se na to nebudeme dívat očima korektního statistika, tak se tímto paradoxem nemusíme moc trápit. Tvrdý ekonomický tlak a vysoké zdanění práce přesunuly za poslední rok velkou část pracovní síly do černé zóny. Ti lidé sice pracují, ale ještě k tomu berou podporu a dávky. A pokud tohle chápeme, pak chápeme i to, proč je zarputilý boj socialistů o zvýšení daní pro firmy i bohaté do nebe volající hloupost.
Čtěte také:
Česká ekonomika si ve třetím čtvrtletí udržela růst
Ekonomika klesla méně, než se čekalo. O desetinu procenta
Zlepšením vzdělávání by HDP vzrostl na šestinásobek, tvrdí známí ekonomové
