Se zákonem, který by zbavil ministra financí Andreje Babiše vlády nad klíčovými státními firmami, rozehrál Miroslav Kalousek ukázkovou partii. Věcná prohra v ní bude zároveň znamenat příjemnou, byť nijak zásadní politickou výhru. Že se Babiš postaví na zadní a zastavení tohoto pokusu označí za otázku bytí a nebytí vládní koalice, musel každý čekat.
Jednak je ve hře výrazné politické oslabení, které by nepřipustil ani sám Kalousek v dobách, kdy byl ve funkci. I on by zcela jistě hrozil pádem koalice. A zadruhé by přijetí tohoto požadavku bylo vlastně Babišovým přiznáním, že to, co dělal při personálních bouřích ve statutárních orgánech společností se státní majetkovou účastí, byla jakási lumpárna s malou domů, kterou je nyní třeba napravovat, dokonce za pomoci opozice.
Pro tu je ale velkým přínosem už to, že kolem inkriminovaného zákona vznikla širší a hlavně veřejná diskuze. A to má určitě smysl. Stačí si připomenout nájezd na ČEZ, jehož dozorčí radu hodlal Babiš ovládnout svými lidmi bez ohledu na neoficiální vnitrokoaliční dohody. Tento atak zastavil na poslední chvíli až premiér Sobotka ve spolupráci s lidovci. Totéž už se však nepodařilo ve společnostech Mero a Čepro, které jsou dnes fakticky pod kontrolou lidí hodně pevnou pupeční šňůrou spojených s Agrofertem. A o obchodech, které se tam dělají, ani o zákulisních vyjednáváních o osudu Unipetrolu, kde má Babiš mnohamiliardové zájmy, veřejnost nic neví. A jen tak se nedozví.
Kromě této diskuze, která je pro Babiše hodně nepříjemná a již nebude schopen jen tak utnout, je tu ještě jeden efekt. Tím je navrtávání předstírané jednoty v ČSSD. Část poslanců bude mít opravdu velkou chuť Kalouskův návrh podpořit alespoň v prvním čtení, protože okopávání kotníků koaličních partnerů je v české politice jedním z nejoblíbenějších sportů. U socialistů to navíc koresponduje s věčným vnitropartajním piklením proti aktuálnímu vedení strany.
Ale je docela dobře možné, že ČSSD a lidovci budou chtít využít příležitost a posílit své pozice ve státních firmách přijetím nějakých pravidel pro politické obsazování dozorčích rad, aby Babiš neměl šanci dělat si na svém dvorku, co si zamane.
A tak nepřekvapí, že v době, kdy se rozběhl tento mač o vládu nad státním sektorem, začalo ministerstvo financí připravovat nový zákon, který by z dozorčích rad zcela vyzmizíkoval politiky, ačkoli původně Babiš tento oblíbený požadavek protikorupčních aktivistů odmítal.
Nyní by se mu odpolitizování dozorčích rad docela hodilo, protože by mohl vlastně jakoukoli nominaci jakékoli partaje označit za politickou a sabotovat ji. V úvahu pak budou připadat výhradně zkušení manažeři, což jsou samozřejmě zejména ti, kteří většinu života sloužili a slouží Agrofertu. A opozice se zase bude mít na čem točit.
Čtěte také:
Babiš se prý správy státních firem nevzdá a hrozí rozpadem koalice
Státní firmy by měli opustit poslanci i senátoři, navrhuje Babišův úřad
