Státní rozpočet prochází sněmovnou jako nůž máslem. Ještě nikdy se nepodařilo bez větších diskuzí schválit každoroční nejdůležitější ekonomický zákon během jediného týdne. Do značné míry je to tím, že valná část poslanců rodící se vládní koalice prakticky nemá tušení, o čem vlastně hlasuje.
Je sice pravda, že i dříve státnímu rozpočtu hlouběji rozumělo jen několik jedinců, ale vždy zde existoval alespoň boj o peníze pro jednotlivé rozpočtové kapitoly, na nichž měli četní poslanci četné zájmy.
Dnes to tak není. Jediným zájmem je vyčlenit co nejvíce peněz do vládní rezervy, aby bylo možné dělat od prvního dne vládnutí změny bez nutnosti nechat si je schvalovat ve sněmovně.
Ale když se odněkud bere, tak by mělo být jasné, zda to tam bude dál fungovat. Nestane se náhodou, tak jako za ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, že v rezortu v září nebudou peníze na platy soudců či Vězeňské služby, protože se tam škrtalo a přidávalo se na sociální služby či investice do dopravy? A na jaké investice do dopravy se nyní přidává, když jen dojíždějí staré stavby a nové nejsou připraveny?
Přidat na platy učitelů je jistě hezké gesto, ale jen pro toho, kdo neví, že učitelů je mnohem více, než je pro chod českého školství ve skutečnosti třeba.
Mandatorní výdaje se utrhnou ze řetězu
V poměrně zmatečném projednávání státního rozpočtu je ale přes všechen chaos a nepochopitelné přesuny jasný jeden nedobrý trend. Citelně se navýší mandatorní výdaje. To, s čím nepříliš úspěšně, ale přece jen zápolila Nečasova vláda, se nejspíše zase utrhne ze řetězu.
Novým politikům bude chvíli trvat, než jim dojde, že na svých židlích sedí úplně zbytečně, když vlastně nemají žádné peníze, o nichž by mohli sami rozhodovat. Dnes je pětaosmdesát procent výdajů rozpočtu vázáno předem. Z celkové státní útraty 1211 miliard korun politici rozhodují jen o 182 miliardách.
Z toho musí opravit silnice a dálnice, zaplatit faktury za rozjeté investice tu i onde. Pak se mohou dohadovat, jestli něco dají na vědu, nebo radši přisypou zemědělcům na národní dotace, jak se také stalo. A pro příští rok si tuto sumu ještě snížili právě posunem v sociálních službách a navyšováním plateb za státní pojištěnce.
Ze dvou bilionů dluhu brzy budou tři a pak čtyři
Tato skutečnost je ještě mnohem horší než oněch strašidelných 112 miliard deficitu a to, že za dva tři roky bude vláda dlužit bankám a tím i nám, bankovním klientům, astronomickou sumu dvou bilionů korun.
A horší je to proto, že když se s tím nebude další čtyři roky nic dělat, tak to velmi rychle nebudou dva biliony, ale tři a pak čtyři a tak dál. O hledání cesty k vyrovnanému hospodaření státu ovšem ve sněmovně, ale ani jinde nic neslyšíme. Nejspíše proto, že tématem takové diskuze by nutně musely být právě mandatorní výdaje. Ty, jimž dnes většinová část sněmovny říká sociální jistoty a na něž tahle země v této míře už dávno nemá.
Čtěte také:
Těsně před schválením rozpočtu chtějí poslanci přesunovat miliardy
Stát si chce příští rok půjčit přes 398 miliard, méně než letos
