Ministerstvo financí preferuje krátkodobý rozpočtový efekt před dlouhodobým prospěchem státu.
Obdivuhodné výsledky státního rozpočtu a třetí rok slušného ekonomického růstu vedou k něčemu, co před pár lety nikdo nečekal. K citelnému poklesu ukazatele podílu státního dluhu na HDP, a dokonce i v absolutním vyjádření za devět měsíců letošního roku o třináct miliard korun. Stát si přitom půjčuje zadarmo nebo až za záporný úrok. Na konci třetího kvartálu činil objem dluhopisů, za něž daňový poplatník neplatí žádný úrok, 167 miliard korun, tedy něco málo nad deset procent celkového státního dluhu.
Skoro by se chtělo zatleskat, kdyby se z globálního pohledu nezdálo, že ministerstvo financí za Andreje Babiše preferuje krátkodobý efekt před dlouhodobým prospěchem. V době velmi nízkých či přímo záporných úrokových sazeb evropské země takřka bez výjimky velmi razantně prodlužují splatnost svých bondů, zatímco v Česku někdy od roku 2010 mírně, ale vytrvale klesá a tento pokles v poslední době spíše zrychlil, než že by nabral opačný trend. Průměrná maturita státního dluhu zemí eurozóny za poslední dva roky narostla z deseti na devatenáct let, tedy se téměř zdvojnásobila. U nás za stejnou dobu poklesla z pěti a půl na pět let. Aktuální strategie řízení státního dluhu si pak dává za cíl během dvou dalších let prodloužit ji o jeden jediný rok.
Hlavně rychle
Zdá se, že splatné dluhopisy jsou refinancovány tak, aby snižovaly co nejvíce momentální dluhovou službu a ulevovaly aktuálnímu rozpočtu. A ono se tak děje. Meziročně za tři kvartály letošního roku klesly čisté úrokové výdaje ze 41 na 38 miliard.
Rozkládání celkové emise do násobně dlouhého období takový zářivý efekt nepřináší, protože na dlouhém konci výnosové křivky prostě záporné úroky logicky nejsou. U nás měla kratší maturita státních dluhopisů dlouho svůj důvod v hodně strmé výnosové křivce, tedy v tom, že s dobou splatnosti prudce narůstal požadovaný úrokový výnos, což je pro méně vyspělé ekonomiky obvyklé. Ve vyspělejších zemích byly proto delší splatnosti logické. Jenže v posledních letech nabrala výnosová křivka českého dluhu úplně jiný trend a výrazně zploštěla.
Přečtěte si další komentáře autora:
Bez úrokových nákladů si nyní česká vláda může půjčovat se splatností do pěti až šesti let. Nicméně ještě na pětadvacet let je možné si půjčit za procento a čtvrt, což je famózní šance, která dost pravděpodobně nebude dlouho trvat. Ještě před dvěma lety to bylo dvě a čtvrt procenta. Podobně je na tom většina evropských vlád a evidentně to masivně využívají, aby velmi reálné riziko toho, že sazby půjdou nahoru, budou podstatně zdražovat refinancování státních dluhů a v nepříliš vzdálené budoucnosti výrazně zvýší náklady na obsluhu státního dluhu, rozložily do co nejdelšího času.
Tak by činila i jakákoli dobře finančně řízená privátní firma. Jenže kde ty časy řízení ministerstva financí ve firemním stylu jsou? Politická košile zájmu předvést se jako nejlepší hospodář na aktuálním plnění rozpočtu je Andreji Babišovi evidentně bližší než kabát zodpovědného byznysmena. A volby jsou už za rok.
Druhá noha v porcelánu
V Česku má pak krátkodobá spekulace ministerstva financí na záporné výnosy dluhopisů ještě druhou nohu šlapající do porcelánu. Přináší totiž do ekonomiky negativní dopady záporných sazeb Evropské centrální banky. Zahraniční investoři očekávající uvolnění intervenčního kurzového režimu ČNB spekulují na posílení koruny, které by jim vymazalo ztráty ze záporných úroků, a nakupují masivně korunové dluhopisy, čímž stlačují jejich kupon do docela hlubokého minusu. To má vliv na celkovou úroveň úrokových sazeb v ekonomice a negativně to působí na ziskovost bank, což je nutí do rizikovějších investic, zejména do nemovitostí. ČNB pochopitelně z této politiky radost nemá, ale zatím ji nekomentuje.
Dále čtěte:
Sněmovna schválila 60miliardový schodek rozpočtu na další rok
Ani přebytek rozpočtu není důvod k jásotu
