Jenže koaliční smlouva této vládní party, jak se sluší při této příležitosti připomenout, nebyla praktickou koaliční smlouvou vyjasňující politický směr, jakým se bude vláda ubírat v klíčových agendách, ale jen obecnou dohodou, že se někdy v budoucnu „prostě dohodneme“.
A nějaká taková dohoda zněla, že vláda bude socialisticky utrácet, ale nebude zvyšovat daně, a to už vůbec ne Agrofertu, protože Andrej Babiš zatočí do roka a do dne se všemi lumpy a vybere na daních o desítky miliard korun navíc. V kraji tak zavládne blahobyt a všeobecná spokojenost. Samozřejmě bez nějakých protivných a nepohodlných reforem.
Utrácení začalo hned zvyšováním státních platů a nabíráním dalších státních úředníků, litím peněz do černé díry českého zdravotnictví, rušením zdravotnických poplatků a absurdním vytvářením třetí sazby DPH. Ale ti prevíti zloději se pořád někde schovávají, a ne a ne je pochytat a oškubat. A z pokladního plnění státního rozpočtu je zřejmé, že ony bájné karusely se točí jako čamrdy dál a evidentně s tím nehodlají přestat.
A tak není divu, když tuto situaci, do níž si ochotnický politik a multimiliardář Babiš naběhl, využije politický matador Sobotka, který nastupoval do sněmovny snad ještě táhna kačera za sebou na provázku, a pěkně mu zatopí.
Daně se neodpouští
Zvýšení daní je politickým programem ČSSD zaměřeným na její voliče pocházející z nízkopříjmových skupin obyvatelstva a skupin, jejichž příjmy jsou navázány na veřejné rozpočty. Naopak Babiš zvolený pravicovými voliči ví dobře, že by mu zvýšení daní neodpustili.
Je naprosto logické, že socialisté prosazují zásadní zvýšení progresivity daní jak u fyzických osob, tak nově hodlají zavést progresivní zdanění i u firem. Původně prosazovaný koncept sektorové daně, která měla zatížit banky, telekomunikační a energetické firmy, byl opuštěn, k čemuž přispěl více než racionálními argumenty o její iracionalitě masivní lobbing možných postižených.
A tak je současným hitem ČSSD druhá daňová sazby pro velké firmy. Ta samozřejmě není ani o trochu méně škodlivá než daň sektorová. Relativně nízké, ale zdaleka ne v Evropě nejnižší zdanění korporací je jedním z pilířů současného růstu a pomalého oživování privátních investic. A vydat se v době, kdy celá evropská ekonomika spíše stagnuje, než že by rostla či startovala k nějakému novému hospodářskému zázraku, je tím nejhloupějším, co by bylo možné v tuto chvíli udělat. Zvláště když i bez pohybu daňových sazeb v příštích letech souhrnná daňová kvóta poroste.
Hloupá a hloupější
Vlastně byla ještě jedna hloupější varianta ve hře, kdy je signál daný zahraničním investorům i finančním trhům ještě horší. A to je zvýšení korporátních daní doplněné akcelerací rozpočtové expanze, kdy by při slušně rostoucí ekonomice ještě neklesal, nebo dokonce rostl fiskální deficit.
A jestli právě o tom se vede nyní diskuse nad státním rozpočtem na příští rok, tak jde o projev totální ztráty krátkodobé paměti, protože následky této tradiční socialistické politiky jsme zaplatili po roce 2008 dost draze a chystat se na repete je pro myslící bytosti dost deprimující představa. A to by si měli Sobotka a jeho lidé uvědomit a dát přednost budoucnosti této země a jejích obyvatel před jakkoli lákavým vítězstvím nad Babišem.
A tak i autor tohoto komentáře, který se současným ministrem financí jinak nesouhlasí asi vůbec v ničem, mu nyní drží palce, aby tlak ustál a aby alespoň ta racionálnější část socialistů pochopila, že penze, platy lékařů i ministerských úředníků a další prebendy rozdělované z vládní milosti mohou růst jen o tolik, kolik růst ekonomiky umožní, a ani o haléř více.
Čtěte také:
Deficit příští rok nepřesáhne 70 miliard, trvá na svém Babiš
Babiš chce příjmy rozpočtu navýšit z peněz státních firem
Chovanec a Babiš spor o financování pošty neuhasili. Budou dál jednat
