Pavel Páral: Zákon korupci u veřejných zakázek nevyřeší

Schválení novely zákona o veřejných zakázkách celkem pochopitelně vyvolalo spor o šíři možností korupce. Podle odpůrců zákona schválená úprava riziko korupce u veřejných zakázek údajně zvyšuje nad současné poměry. Firmy budou nově moci výrazněji navýšit cenu zakázky kvůli tomu, že se vyskytly nějaké problémy vyžadující dodatečně náklady.

Cena bude moci stoupnout až o padesát procent místo současných třiceti. To vypadá opravdu drsně pro každého, kdo tuší, jak se tyto takzvané vícepráce dříve zneužívaly. Připusťme však konečně, že už dnes máme spoustu zákonů, které zakazují krást. A můžeme jich vytvořit klidně další tisíce.

Policajty, co honí zloděje, ale budeme potřebovat pořád. Skutečná protikorupční politika spočívá daleko více ve zlepšování kvality a funkčnosti různých institucí, které soutěže o veřejné zakázky vypisují, než v sepisování drakonických zákonů.

Když Nečasova vláda prosazovala současnou verzi zákona o zakázkách, činila tak v době, kdy byl nějaký zásah nezbytný. Nicméně nakonec se tak trochu ukázalo, že se s vaničkou vylilo i dítě. Postavit cokoli důležitého za veřejné peníze je od té doby nekonečně dlouhou anabází a také vážným rizikem pro každého úředníka a politika, zejména komunálního, nad nímž visí hrozba trestního stíhání.

Ve výběrových řízeních začaly proto striktně vyhrávat nejnižší nabídnuté ceny, ačkoli snad každý zná staré a pravdivé úsloví, že málokdo je tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci. Kdyby Karel IV. stavěl most přes Vltavu podle naší současné legislativy, asi by dnes těžko byla ta kamenná stavba jednou z nejobdivovanějších památek ve střední Evropě.

Ale ono by stálo za to zkusit si postavit podle těchto pravidel i jen standardní rodinný domek – dost lidí by se divilo. Změna kurzu je tedy v pořádku, dokud koriguje zbytečně a hystericky tvrdá pravidla v původní verzi. Je však jistě otázkou, zda je koriguje správně a zda nestálo za to mít jiné ambice. Například pokusit se najít způsob, jak specifikovat situace, v nichž je možné využít institutu víceprací.

Nebo určit, kdy má kritérium nejnižší ceny přece jen své odůvodnění a kdy nikoli. Při stavbách tunelů či liniových staveb ve složitých geologických podmínkách je to prostě jiné než při nákupu informačních systémů.

Příroda je mocná čarodějka, s níž nic nepořídíme, zatímco ajťák, nad nímž není bič, umí extrémně dobře čarovat v kapse objednavatele. A s tím už se něco pořídit dá. To samozřejmě neznamená, že by stavebníci po zkušenostech z Česka měli mít automaticky pardon.

Zásadní je zkrátka kultivace institucí a státního aparátu a také solidní, spolehlivé a hlavně kvalifikované fungování orgánů činných v trestním řízení. S touto problematikou Sobotkova vláda, která schválila služební zákon posilující moc a korupční potenciál ve státní správě a má vicepremiéra vyšetřovaného pro dotační podvod, zatím fakt moc nepohnula.

Čtěte také:

EconLab: Nejhůře zadávala veřejné zakázky ČEZ Distribuce

Babišův Agrofert se bude moci dál ucházet o veřejné zakázky

Pravidla pro veřejné zakázky se zjednoduší, slibuje si vláda