Zhruba přede dvěma lety zdobil titulní stranu prestižního týdeníku The Economist snop baget převázaných francouzskou trikolorou, z nějž vyčníval hořící doutnák. Kvůli obrázku protestovala francouzská vláda. Měl symbolizovat hrozbu, kterou pro Evropu a zejména pro eurozónu Francie se svou rozpočtovou a sociální politikou představuje.
Dnes, mimo jiné v době návštěvy francouzského premiéra Manuela Vallse v Česku, se mnozí snaží tvářit, že ten doutnák dávno nehoří. Není to pravda. Ve skutečnosti se toho za ty dva roky příliš nezměnilo.
Francie nemá zdravou ekonomiku a za vlády prezidenta Hollanda neudělala pro její uzdravení jediný podstatný krok. V roce 2008 činil veřejný dluh ještě přijatelných třiašedesát procent hrubého domácího produktu, letos už to bude dvaadevadesát. Překročení stoprocentní hranice se zdá být jistotou nejbližších let, protože země už požádala Evropskou unii o prodloužení termínu, v němž má zase začít plnit kritérium ročního deficitu do tří procent HDP. Když to půjde takto dál, může Francie úspěšně stíhat i nejnebezpečnějšího evropského dlužníka Itálii.
V zemi vzrostly daně, snížil se věk odchodu do důchodu, minimální mzda dosáhla absurdních výšin poloviny průměrné mzdy a konkurenceschopnost země v posledních letech výrazně upadá. O reformy se nepokusila ani Sarkozyho pravicová vláda, která byla pravicová zhruba jako levicové křídlo naší ČSSD, ani vláda současných Hollandových utopických socialistů.
Když Valls včera na Česko-francouzském ekonomickém fóru vyzýval české společnosti k investicím ve Francii, bylo to od něj hezké uznání toho, že už existuje i český kapitál expandující nejen na Východ. Ale to je tak vše. O tom, že Česko si v minulých letech odpracovalo podstatnou část svých domácích úkolů na reformách, nepadlo slovo. Sladká Francie se svou hospodářskou politikou bude, jakkoli se to francouzskému premiérovi nelíbí, vhodnou destinací pro investice do gastronomie po vzoru Andreje Babiše a jeho michelinské restaurace. Jinak to ale opravdu nebude žádná sláva.
Přes velmi silnou odlišnost zájmů Česka a Francie v evropské politice i byznysu je zde jedna věc, která nás spojuje. Tou je podpora jaderné energetiky. Je pochopitelné, že Francie má se svým rozvinutým jaderným strojírenstvím eminentní zájem účastnit se českého jaderného programu, ať už bude rozvíjen jakkoli a kdykoli. A to, že Areva vypadla z prvního nedokončeného tendru na dostavbu Temelína pro své hloupé a fatální selhání, jistě francouzské politiky dráždí.
Ale než otevírat staré rány, bylo by lepší, kdyby se naše vláda i mnohem vlivnější vláda francouzská naučily lépe koordinovat své působení na podobu evropské energetické a klimatické legislativy. Zatím nejsme svědky žádných zřetelných iniciativ, které by vrátily evropskou energetiku zpátky z hlavy na nohy. A bez takové aktivity je zájem Francouzů o dostavbu Temelína či Dukovan zcela bezpředmětný.
Čtěte také:
Francie si přeje vstup Česka do eurozóny, tvrdí premiér Valls
Do rozšiřování českých jaderných elektráren se chce zapojit Francie
