Vývoj cen elektřiny na burze lze z pohledu energetik už několik let charakterizovat klasickým vtipem: „ Jak se máte?“ : „Průměrně. Hůř než loni, ale lépe než za rok“. Začátek roku 2016, kdy došlo k cenovému masakru všech energetických komodit, to jen potvrzuje. Ropa, uhlí, zemní plyn i povolenka CO2 klesly na mnohaletá minima, a to má samozřejmě negativní dopad na ziskovost celého energetického sektoru. Co je příčinou takového pádu cen a jak dlouho ještě potrvá?
Nejjednodušeji se hledá vysvětlení u ropy. Její cena klesla, ropným státům se snížily příjmy, a tak zvýšily těžbu, aby výpadek dohnaly, což logicky vedlo k dalšímu poklesu cen. Toto kolečko se ale nebude točit donekonečna. Světová ekonomika roste a s ní i spotřeba ropy. Bez investic do nové těžby nakonec poptávka přeroste nabídku a ceny opět stoupnou. Období nízkých cen by mohlo skončit ještě rychleji, pokud by nastala dohoda v rámci sdružení exportérů ropy OPEC. Jeho členské země by sice kvůli změně musely překousnout mnohé vzájemné rozpory, ale všem zúčastněným by se vyplatila.
Uhelný trh postupně negativně zasáhlo několik faktorů. Americký břidličný plyn vytlačil uhlí ze Spojených států na světový trh. Nárůst světových uhelných těžebních kapacit počítal s růstem spotřeby v Číně, ta však jednak zdaleka nenaplňuje očekávání a jednak více využívá domácího uhlí. A třešničkou na dortu je propad rublu, který zásadně zlevnil cenu ruských dodávek na světový trh. Vyhlídky na nejbližší roky jsou spíše pochmurné, černého uhlí je obrovský nadbytek.
Povolenka CO2 od počátku roku klesla o více než 30 %, za dva týdny tak ztratila zisky za poslední 2 roky. Z určitého hlediska je to škoda: kdyby stoupla cena povolenky CO2, vedl by následný řetězec událostí až k snížení poplatku za obnovitelné zdroje energie.
Zatímco za poklesem ropy stály významné zprávy s fundamentálním dopadem, u uhlí a CO2 víme i v novém roce přibližně totéž, co na konci loňského roku. Obě komodity se prostě „svezly“ s pádem ropy, aniž by se na trhu objevily nové důležité zprávy. A protože cenu elektřiny ve střední Evropě typicky stanovují černouhelné elektrárny, vzaly s sebou i elektřinu.
U celosvětových komodit jako ropa nebo uhlí je velmi obtížné vysvětlit, proč je cena například zrovna 30 dolarů za barel a nikoli třeba 33 dolarů za barel. U elektřiny je to mnohem snadnější. Ze základních vstupů, jako jsou burzovní ceny paliv a CO2, a ze znalosti evropských elektráren, přeshraničních propojení a z očekávané spotřeby lze vypočítat cenu elektřiny na nejbližší roky. Plyne z toho několik zajímavých poznatků.
Potvrzuje se, že cena elektřiny je tam, kde by „měla být“. Pokles za posledních pět let je přitom ohromný – z 52 eur za MWh v lednu 2011 na méně než polovinu v lednu 2016. Jde o cenu elektřiny s dodávkou na každou hodinu celého příštího roku, takže není zatížena nějakými aktuálními teplotními výkyvy.
Pokles cen uhlí, plynu a CO2 přispěl k uvedenému propadu cen elektřiny z více než 70 %. Jen zbylých takřka 30 % bylo kvůli nárůstu obnovitelných zdrojů v Německu. Ten snižuje každým rokem velkoobchodní cenu elektřiny o 1 až 2 eura za MWh.
Komodity se budou i nadále chovat cyklicky a dříve či později – u černého uhlí asi později – uvidíme opět znatelně vyšší ceny než dnes. Výsledná cena na trhu bude součtem těchto dvou faktorů, a přesně to dnes vidíme na burzovních cenách elektřiny na nejbližší roky. Je třeba počítat s tím, že situace na trhu nebude pro energetické firmy i nadále vůbec příznivá.
Autor je hlavní ekonom ČEZ
