Státy EU se dohodly – obnovitelné zdroje energie porostou. A hodně. Všechny souhlasily, že v roce 2030 má 27 procent koncové spotřeby energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Strategický cíl je tedy stanoven a je jisté, že EU a následně i jednotlivé členské státy vynaloží na jeho dosažení velké úsilí.
Různé oblasti lidské činnosti k tomu přispějí různým dílem. Konkrétně elektroenergetika by se měla podílet zcela zásadně – elektřiny z obnovitelných zdrojů by se mělo v roce 2030 vyrábět 47 procent, přitom v roce 2014 to bylo jen zhruba 18 procent. Znamená to, že každá druhá kilowatthodina v EU v roce 2030 bude zelená. To přináší zásadní otázku: Jak tyto nové zdroje propojit se stávající energetikou?
Evropská komise zahájila v polovině července konzultaci k budoucímu způsobu fungování energetických trhů, neboli k market designu. Předložené materiály ukazují budoucí priority a obsahují i 21 zajímavých otázek pro nejširší spektrum účastníků trhu. Cílem je nejen zahrnout obnovitelné zdroje do trhu, ale zároveň uzpůsobit trh potřebám obnovitelných zdrojů.
Jakkoli obnovitelné zdroje začaly masivně růst jen díky dotacím, dnes se významně podílí na dodávkách energie a jsou čím dál tím konkurenceschopnější. Jako každého dospívajícího je proto namístě je více a více vystavovat skutečnému životu, a zakomponovat je tedy do standardního trhu. Co to konkrétně znamená?
Přečtěte si: Berlín a Brusel chtějí v Evropě vybudovat nadnárodní trh s elektřinou
V první řadě to, že se nové obnovitelné zdroje budou chovat jako každá jiná elektrárna: dopředu oznámí svou plánovanou výrobu (takzvaně nominují) a budou zodpovídat za případnou odchylku od této oznámené výroby. Pokud se jí dopustí, musí ji nějak pokrýt anebo za ni zaplatit. Dokud technologie obnovitelných zdrojů nebyla na dostatečné úrovni, nesli toto břemeno jiní. Dnes už pro to přestává být důvod. Je třeba ukázat opravdové náklady tak, aby vysoké ceny pro tu či onu situaci přilákaly tržní řešení. Například přesnější meteorologické předpovědi pak rázem budou mít zcela konkrétní a vyčíslitelný přínos.
Zároveň se ale změní i nastavení dnešního trhu. Nejdůležitější je zajistit více flexibility, aby bylo možné vyrovnávat kolísající – a během let stále rostoucí – výrobu z fotovoltaických a větrných elektráren. Jednou cestou je obchodovat více elektřiny na krátkodobých trzích tak, aby provozovatelé obnovitelných zdrojů mohli snadno (a díky konkurenci i levně) dokoupit vyrovnání své odchylky i během aktuálního dne. Obchodovat by se mělo až do poslední chvíle před dodáním a pro krátké časové úseky.
Druhou cestou je rozšíření přístupu na tento trh všem novým poskytovatelům flexibility – od nejrůznějších způsobů akumulace až po dobrovolné a finančně výhodné snižování (anebo případně zvyšování) okamžité spotřeby u koncových spotřebitelů.
Vývoj tak jako obvykle běží po spirále. V tomto konkrétním případě od liberalizace energetických trhů přes dotovaný růst obnovitelných zdrojů, jenž liberalizaci takřka zabil. Budoucnost má být průnikem obojího – tržního růstu umírněně podporovaných obnovitelných zdrojů na liberalizovaném trhu.
Rýsuje se tak cesta, jak reálně propojit politické cíle s existujícím energetickým sektorem, jak skloubit přání generovat více elektřiny z obnovitelných zdrojů s jejich přirozenými limity. Zdá se, že Evropská komise v tom má podporu klíčových států, a tak se tyto záměry mohou záhy stát jednou z mála jistot v dnešní energetice.
Autor je hlavní ekonom společnosti ČEZ
