Menu Zavřít

Pavel Richter: Není doba na pohodlí

18. 10. 2012
Autor: E15 Anna Vacková

Pražané by se měli připravit na to, že časy, kdy ani nepoznali, že se u nich opravuje vodovod nebo staví kanalizace, končí. Možná budou chvíli chodit pěšky, vodu si budou nosit z cisterny. Projektanti přestanou velkoryse plánovat, stavební dozory budou odměňovány nikoli podle konečné ceny díla, ale podle dosažených úspor, říká náměstek pražského primátora Pavel Richter (TOP 09), který má na starosti odbor městského investora.

E15: Zdědil jste zakázky za 2,3 miliardy korun, u kterých byly odevzdány nabídky, ale nebyl vyhlášen vítěz. U tří zakázek audit jste zjistili, že jsou předražené až o 60 procent. Jak to vypadá dnes, po deseti měsících?

Část soutěží jsme zrušili a další rušit budeme. Nejsme ochotni podepisovat smlouvy tak, jak byly nastaveny z minulosti. Zároveň jsme vyhlásili nové tendry, což nám potvrdilo, že ceny mohou být jinde. Průměrný rozdíl mezi cenou předpokládanou, kterou počítáme podle Ústavu racionalizace ve stavebnictví, a skutečnou vysoutěženou cenou je nyní 17,7 procenta. Proti roku 2010 zároveň ceny tohoto ústavu pro tento druh staveb poklesly zhruba o 14 procent.

To, že výběrová řízení jsou otevřená a tlačíme na všechny aktéry, má vliv tak z 15 procent, zbytek je samotný trh. Na tom nemáme zásluhu.

E15: Takže není pravda, že nic nevypisujete, nic neběží, jak se říká…

Není to pravda. Letos jsme rozeběhli soutěže za 777 milionů na takzvanou technickou vybavenost – tedy kanalizace, silnice a protipovodňová opatření. Největší soutěž běží na protipovodňová opatření v Karlíně, kde asi zároveň dosáhneme absolutně největší změny ceny. Ještě není vyhlášen vítěz, takže to ještě bohužel nemůžeme říct.

E15: Kolik se vám do té soutěže přihlásilo firem?

Šestnáct.

E15: Jak reagují firmy na rušení už vyhodnocených soutěží?

Jedna se už odvolala k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Sám jsem zvědav, jak to dopadne. Bude to precedens. Donutí nás ÚOHS, abychom utratili 40 procent navíc?

E15: Chcete zrušit všechny soutěže?

Všechny ne. Třeba výstavbu kanalizace v Chuchli jsme pustili. Ve spolupráci s projektantem a vedením městské části jsme nalezli technická řešení, která nám umožní dosáhnout významné úspory. Ze 43 milionů jsme se dostali zhruba na 27 milionů. V projektu byl například plánován odvoz všeho výkopku a zasypání štěrkem. Nyní je systém nastaven tak, že se většina výkopku použije na zásyp. Další výraznou úsporou je to, že se nebude stavět plánovaná objížď ka pro obyvatele chatařské kolonie, kteří najedou přes Lochkov o dva kilometry více.

E15: Takové řešení už mohlo někoho napadnout při přípravě projektu…

Obecně měl projektant zadání řešit vše poměrně velkoryse, aby nevznikaly žádné vícepráce. Technicky je samozřejmě nejlepší použít štěrk, ale je to strašně drahé. My jdeme do určitého rizika. Zároveň se nám podařilo se soukromou firmou vyjednat skladování vytěžené horniny na jejím pozemku. Aby se pracovalo hospodárně, je potřeba nastavit komunikaci s velkým počtem lidí.

Hodně mohou pomoci starostové, kteří vědí, kde může být například mezideponie, mohou lidem vysvětlit, že budou muset nechat nějaký čas auto 400 metrů od domu a donést nákup v ruce. Za to budou mít lepší silnice a kanály. Chápu, že to může být problém, ale ušetří spoustu peněz. Například u objízdných tras jde o milionové položky. Maximální pohodlí stojí prostě peníze. Podívejte se, jak se opravují vodovody. Při výměně řadů se dělá provizorní přípojka, aby obyvatelé nepoznali, že se něco děje. Šlo by přitom vodovod opravit tak, jako se to dělalo dříve. Přistavit cisternu. Měli bychom si říci, že už nemáme na to preferovat drahá řešení.

E15: Máte páky na projektanty?

Ne, jen tu atmosféru.

E15: Neprodražuje díla i řekněme laxní stavební dozor?

Smlouvy jsou obecně nastaveny dost nešťastně. Nikdo ještě nevymyslel lepší motivaci, než jsou peníze. Dnes je stavební dozor placen podle ceníku architektů. Odměna je odvislá od ceny díla. Čím dražší stavby, tím vyšší honorář pro architekta, projektanta i dozor. V tuto chvíli pracujeme na kontraktech, které budou mít jasně stanovený pevný paušál plus procenta z uspořených prostředků. Takto to funguje v privátu. Jen kopíruji modely, které znám z práce v soukromé firmě.

E15: Je pravda, že se v odboru městského investora v minulosti točilo jen několik firem? Město zakázky kouskovalo tak, aby mohlo oslovit jen ty „prověřené“?

Já bych tento postup do jisté míry hájil. Investor má z minulosti zkušenost a jistotu, že firma práci udělá dobře. Když mi doma dobře opravuje instalatér, proč bych si bral jiného? Jenomže zákon bez toho, aby byl obcházen, tento postup neumožňuje.

E15: Zákon o veřejných zakázkách ale zná postup, jak s firmami vyjednávat. V Německu už v rámci soutěžního dialogu licitují i o ceně dálnic.

Zákon se vyvíjí, jak se vyvíjí společenská situace. Je obtížně obhajitelné škrtnout nejlevnější firmu. Já bych to ani nedělal. Co se nám může stát? Spatřuji zde dvě velká rizika. Firma se pokusí dohonit podseknutou cenu vícepracemi, ale my se nedáme. Druhé riziko je, že si najme subdodavatele, kterým nebude platit. Zatím nevím, co s tím.

E15: Překvapilo mě, že se dostavuje sloninec za půl miliardy korun. Původně měl stát 300 milionů korun…

S tím už se nedalo nic dělat. To je podobné jako bazén Šutka. Náklady na konzervaci těchto staveb – a přemýšleli jsme o tom vážně – vyšly stejně jako ty stavby dostavět.

E15: Jsme v 21. století. V Praze je přesto 13 tisíc obyvatel bez kanalizace…

Na dodělání všech kanalizací jsou potřeba řádově tři miliardy.

E15: Tak to je na patnáct let…

Není. V původních odhadních cenách jsme plánovali, že bychom utráceli 500 milionů ročně, což tedy vycházelo na šest let. Ale v tuto chvíli – po prvním čtení rozpočtu – nejsem optimista, že budeme mít na příští rok tu půlmiliardu.

E15: Dokázal jste se zorientovat v případu tunelu Blanka? Město zadalo audit všech dodatků, který má ověřit, jestli byla správně spočítána například valorizace a zda nejsou jejich obsahem dodatečné práce.

Jako dopravní stavba je Blanka v gesci radního Noska. Mně přísluší z hlediska toho, že tam proudí peníze přes odbor městského investora. A k tomu auditu. Daly se dohromady všechny dodatky, které se k Blance historicky nakupily, a ty se nyní kontrolují. Že jsou správně a férově spočítány.


Čtěte také:

E.ON chce koupit od Prahy podíl v Pražské plynárenské

Audit: některé pražské stavby se předražovaly až o 60 procent

Za návrh, co se Štvanicí, milion korun


E15: V tuto chvíli to vypadá, že největší infrastrukturní stavba, která se chystá, je Radlická radiála za zhruba 17 miliard korun. Je to dopravně opravdu tak důležitá stavba, aby se investovaly stamiliony do její přípravy v době, kdy se utlumuje příprava metra D?

V tuto chvíli by Praha potřebovala dodělat Blanku II a dvě radiály – Břevnovskou a Radlickou, které jsou rovnoběžné. Podle mého je důležitější ta Radlická. Něco se připravovat musí. Nelze vyloučit, že se Evropě zase začne dařit, a pak by nebylo co stavět. Bylo by chybou nemít nic v šuplíku. Dnes všechna povolení za pět let nepořídíte. Osobně si myslím, že by se mělo paralelně pracovat i na metru.

E15: Údajně připravujete na východě Prahy alternativní variantu k tunelu Blanka II?

Využila by se ulice Průmyslová. Myslím, že je to výborný nápad. Má to negativa, v Hloubětíně jsou dvě světelné křižovatky, musela by se udělat mimoúrovňová křížení. Ale obrovským pozitivem by bylo, že by se za relativně malé náklady – necelé dvě miliardy – uzavřel obchvat Prahy. Ne tak komfortně, ale v porovnání s Blankou II levně. Ale je to jen nápad, v této věci ještě není shoda.

E15: Před devíti měsíci jste říkal, že bude velmi těžké, aby se Praha udržela finančně nad vodou. Jak to vidíte nyní?

Potvrzuje se naše obava, že bude velmi těžké se vypořádat se závazky, které Praha zdědila. Férové je ale říct, že Praha v letech konjunktury vždy počítala s výnosem z daní nižším, než skutečně dostala. Teď je to naopak. Město je jako organismus, který si zvykl na nadbytek, a nyní se musí vyrovnat s tím, že je to jinak.


Pavel Richter (46)

bitcoin_skoleni

Vystudoval fakultu strojního inženýrství, katedru tepelných a jaderných strojů ČVUT. Před vstupem do politiky pracoval ve společnostech CTR Group a JPR Projekt.

Autorka je redaktorkou týdeníku Euro

  • Našli jste v článku chybu?