Po včerejšku máme potvrzeno, jaké počasí vládlo na ekonomickém nebi eurozóny ve třetím kvartálu. Nevlídné. Výkon ekonomiky meziročně klesal již třetí čtvrtletí v řadě, o což se ze strany poptávky přičinily téměř rovnocenným dílem klesající investice do fixního kapitálu i sektor domácností svou neochotou utrácet. Od ještě většího propadu zachránil eurozónu export. Ten rostl, zatímco import klesal. Ze strany produkce brzdila ekonomiku snižující se přidaná hodnota zejména v průmyslu a stavebnictví.
Nepřipomíná vám to něco? Takový popis jako by z oka vypadl komentářům doprovázejícím bleskový odhad HDP v české ekonomice. Zpřesněná česká data budou k dispozici až dnes, svými trendy se ale Česko paradoxně projevuje jako zcela ukázková země eurozóny.
Nutno nicméně uvést, že z hlediska ekonomického výkonu není eurozóna zdaleka homogenním celkem. Její dvě malé částečky – Estonsko a Slovensko – se mohou chlubit vcelku dynamickým růstem. Německo a Francie, které dohromady tvoří téměř polovinu ekonomiky měnové unie, udržují dynamiku meziroční černé nuly podobně jako Rakousko.
Skupinu mírných minusů, do níž by mohlo zapadnout i Česko, tvoří Belgie, Nizozemsko, Finsko a Španělsko. V zadní části pelotonu se pak potí Itálie, Portugalsko, Slovinsko a Kypr. A i tyto země přes všechny trable ujíždějí beznadějnému Řecku. Přes rozdílnou dynamiku ale prakticky všechny země spojují trendy popsané v prvním odstavci.
A jaké klima můžeme očekávat v dalších obdobích? Bez podstatné změny. Tvrdých dat z letošního posledního kvartálu máme jen pár. I ta ale dost přesvědčivě naznačují, že spotřebitelská nálada setrvává na bodu mrazu. Měkká data v podobě předstihových ukazatelů jsou nicméně o kousek optimističtější. Ne že by snad dávala eurozóně naděje na brzký obrat k růstu. Propad by se ale mohl zmírnit alespoň v průmyslu. To převážně díky zlepšující se poptávce zejména z východní Asie. To dosvědčuje i nejnovější statistika německých průmyslových zakázek, která byla ještě doplněna o sdělení, že roste zájem o investiční spíše než o spotřební zboží.
Nové zakázky německého průmyslu vždy skýtají naději i pro českou ekonomiku. Těsné propojení exportu obou zemí a převládající orientace českého průmyslu právě na zboží investičního charakteru znamená, že bychom mohli a měli z oživení mimoevropské poptávky vytěžit více než okolní země. Nová epizoda růstu českého HDP, k níž nepochybně dříve či později dojde, tedy nejspíš začne tak, jak předchozí epizoda skončila: obratem v exportní dynamice. Investice i spotřeba si ještě dají načas. Což ostatně bude opět platit i pro eurozónu.
Čtěte také:
Eurozóna je v recesi, potvrdila statistika
Intervence ČNB Česku z recese nejspíš nepomůžou
Francii čeká recese, Německo se bojí šíření krize
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
