O intervencích České národní banky na oslabení koruny jsem v listopadu napsal, že je chápu jako experiment, který má navést ekonomiku na trajektorii o něco vyšší inflace. Zároveň jsem vyjádřil pochybnost, že období půldruhého roku, po které tehdy centrální bankéři garantovali udržení koruny na slabší úrovni, bude k ověření experimentu stačit.
V posledně zmíněném ohledu mi vývoj dává za pravdu. Období udržování slabší koruny ČNB svým rozhodnutím prodloužila, a to až do roku 2016. Proti původnímu záměru již o celý rok.
Koruna je slabší už tři čtvrtě roku, na inflaci to ale zdánlivě žádný velký dojem neudělalo. Zatímco před loňským listopadem se meziročně pohybovala kolem jednoho procenta, do letošního června spadla na čistou nulu. Čísla o inflaci ze Slovenska, jehož ekonomika jakožto členské země eurozóny je z velké části odstíněna od kurzových pohybů, téměř kopírují čísla tuzemská.
Přesto by bylo nesprávné vyvozovat závěr, že oslabení koruny nemá na tuzemskou cenovou úroveň vliv. Kdo využívá služeb cestovních kanceláří, ví své. Klíč ke stabilní cenové hladině, který znatelně vyšší dovozní ceny vyrovnává, je v momentálním vývoji cen potravin, v letošních úpravách cen energií směrem dolů a v rušení poplatků ve zdravotnictví.
Hrozí situace, že vliv vyšších dovozních cen vyčpí dřív než protisměrná síla jednorázových změn. Takže se budeme nadále setkávat s inflací začínající nulou? Ponechme stranou vkrádající se podotázku, komu by taková situace vlastně uškodila.
Odhodlání centrální banky zvýšit inflaci je pevné a dřív nebo později bankéři svého cíle dosáhnou. Jde jen o to, zda nechají pracovat čas, nebo zda nešťastná souhra protiinflačních faktorů přiměje centrální banku podruhé otevřít devalvační ventil.
Druhá intervence proti koruně by zřejmě ekonomiku poznamenala výrazněji než ta první.
Po listopadové akci si obchodníci, kteří drží ve svých zásobách dovezené zboží, zanadávali na ČNB, sečetli ztráty a přizpůsobili se kurzu kousek nad 27 korunami za euro. Učinili tak ve víře, že jim další ztráty nehrozí. Novým posunem koruny by listopadová intervence ztratila punc jedinečnosti a ekonomika svou kurzovou kotvu.
Politika obchodníků by zohlednila riziko, že po druhé devalvaci může klidně přijít třetí, tudíž pro nízkoobrátkové zboží má maloobchodní cena vycházet rovnou z kurzu 30 korun za euro. Zanedlouho by mohlo být v české kotlině inflace víc, než bychom si přáli.
Centrální bankéři si jsou uvedeného rizika jistě vědomi, což jejich aktivitu přibrzdí. Ostatně souhra jednorázových rizik nemusí působit jen v protiinflačním směru. Ceny potravin, kupříkladu, procházejí zhruba dvouletými cykly. Důsledky nečekané inflační vlny je ale snad lepší nedomýšlet, zvlášť při vědomí, že ČNB nyní dobrovolně na půldruhého roku odevzdala své zbraně pro boj s inflací.
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
Čtěte také:
Tak ne 2015, ale až 2016. ČNB opět posunula konec intervencí
Potvrzeno: devizové intervence ČNB potrvají minimálně ještě rok
