Bylo by ošidné podlehnout iluzi, že díky tenčícímu se schodku státního rozpočtu je možné rezignovat na snahu krotit přebujelé výdajové položky, jako jsou zdravotnictví či školství.
Po prvním čtení zákona o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně je zřejmé, že stát bude příští rok hospodařit s nejnižším naplánovaným schodkem od roku 2002. Přesto by bylo dost odvážné tvrdit, že státní finance směřují ke kýžené dlouhodobé stabilizaci.
Zdánlivá pohoda
Letošní silná ekonomika nejenže generuje státnímu rozpočtu mimořádné zdroje, ale zřejmě také vytváří u některých politiků falešné přesvědčení, že nastává doba hojnosti, která bude trvat donekonečna.
Lze ještě pochopit, pokud se zlepšená rozpočtová situace částečně promítne do odměňování zaměstnanců veřejné sféry. Méně už, jestliže umlčí veškerou snahu krotit velké výdajové položky, jakými jsou zdravotnictví a penze.
Zdravotnictví letošek přežije ve finančně slušné kondici, a to navzdory výpadku příjmů z regulačních poplatků. Částečně mu pomáhají vyšší příjmy z pojistného, zejména ale dostalo od státu dotaci v podobě zvýšení pojistného za státní pojištěnce. Už příští rok ovšem může nastat situace, že výdaje na zdravotní péči porostou rychleji než příjmy. Pak dojde opět na natahování ruky ke státu, ovšem v situaci napjatějšího rozpočtu než nyní.
Nebezpečná snaha
O penzijní reformě se přestalo mluvit docela, to ale teď vypadá z hlediska budoucího financování jako ten menší problém. Mnohem závažnější je nová vládní iniciativa směřující ke změně zákona, s níž by vláda dostala větší pravomoc a volnější ruku při valorizacích důchodů.
Připomeňme stávající pravidla hry. Vláda rozhoduje o výši valorizace penzí, přičemž je ale shora limitována součtem inflace a třetiny přírůstku reálných mezd. Stát vyplatí ročně ve formě důchodů téměř 400 miliard korun, přestože na sociálním pojistném vybere asi o 35 miliard méně.
Stát ročně vyplatí na důchody 400 miliard korun, přestože na sociálním pojistném vybere o 35 miliard méně
Schodek důchodového účtu dále zvyšují několikamiliardové provozní náklady Správy sociálního zabezpečení, která obsluhuje téměř tři miliony klientů.Uvedený schodek důchodového účtu je politickou reprezentací dlouhodobě neřešeným problémem.
Výši schodku v zásadě ovlivňují tři parametry: míra valorizace důchodů v poměru k růstu mezd, poměr mezi počtem důchodců a počtem vydělávajících a procentuální výše sociálních odvodů. Stávající pravidla valorizací přímo zohledňují jen první z parametrů. Kdyby se dlouhodobě neměnil parametr druhý, mohly by penze růst o inflaci a (téměř) celou výši reálných mezd. Povolený růst maximálně o třetinu reálných mezd zohledňuje zejména skutečnost, že důchodců dlouhodobě přibývá rychleji než výdělečně činných.
Tikající penze
Praxe ukázala, že ani existující redukce nezabrání v některých letech narůstání schodku důchodového účtu. Letos jsme naopak svědky výjimečného úkazu, kdy svižný ekonomický růst nafukuje příjmy důchodového systému nad rámec výdajů.
Každá valorizace důchodů ovšem vede k trvalému zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu. Nebezpečí vládní iniciativy spočívá v tom, že politicky podbízivá, ale ekonomicky neopodstatněná výše valorizace působí ve státních financích jako časovaná bomba.
Jednání Poslanecké sněmovny navíc v tomto týdnu ukázala, že se hrozba pro státní finance nemusí omezovat na vládní snahy. Populistický návrh na mimořádnou valorizaci důchodů zazněl z řad „pravicové“ opozice. Stačilo, aby vláda otevřela Pandořinu skříňku v podobě jednorázového příspěvku důchodcům. Zatáhne někdo včas za záchrannou brzdu?
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
Čtěte také:
Daně zvýšíme jenom u tabáku, slibuje Babiš před jednáním o rozpočtu
Sobotka: Nemůžeme drasticky škrtat, rozpočet není účetní cvičení
