Česká ekonomika v loňském posledním kvartálu sešlápla plyn na podlahu a po předjížděcím manévru se svým meziročním růstem ocitla v první polovině pelotonu zemí EU – po boku Slovenska a v těsném závěsu za německým tahounem. Série revizí minulých dat nám navíc odhalila, že i v době, kdy nám peloton ujížděl, nám zas tolik neujel.
Co nás tedy ponechává v pochybnostech ohledně růžové budoucnosti? Několik věcí. Spotřebu stále táhne naše péče o zdraví na účet státní kasy, zatímco na své peněženky jako spotřebitelé zůstáváme hodně opatrní. Máme k tomu důvod. Objem vyplacených mezd spadl meziročně koncem roku do hlubokého minusu, což nelze připsat na vrub jen nižšímu počtu pracovních dní a vysoké základně z konce roku 2012. Podniky alespoň začaly více investovat do strojního vybavení, když už šetřily na zaměstnancích, stavební část investic ale dál zůstává v propadu.
Meziroční tempo růstu exportu má mnoho co dohánět. Na straně produkce je pozitivním rysem oživení v průmyslu a vysloveně překvapením lehký meziroční růst u stavebnictví, sektorům služeb mimo veřejnou sféru se ale oživení vyhnulo obloukem. Dobrou třetinu meziročního růstu HDP posledního kvartálu obstaralo předzásobení obchodníků tabákovými výrobky, které bude srážet vykazovaný růst HDP po následující dva kvartály.
Je tedy letošní růst HDP chimérou? To zas ne, bude ale založen spíš na odložené spotřebě a odložených investicích než na nových impulzech. Skutečně dobrá čísla o stavu ekonomiky vypadají jinak.
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
Čtěte také:
Statistici vylepšili údaje o HDP, na optimismus je ale ještě brzy
Státní rozpočet měl ke konci února nejvyšší přebytek za 14 let
