Loňský schodek hospodaření vlády, jak se veřejnosti pochlubil ministr Kalousek, klesl na 101 miliard korun. Ve zjevné disonanci k prezentovanému úspěchu stojí ovšem jiný údaj, podle nějž loňský deficit celých veřejných financí v metodice EU dosáhl asi pěti procent HDP, což znamenalo zhoršení nejen proti roku 2011, ale i vůči roku 2010. Máme tedy vládu za její hospodaření velebit, či zatracovat? Každý může podle svého gusta.
První údaj – schodek 101 miliard – vidíme černý na bílém. V jeho hodnocení se ale neobejdeme bez mnoha odstínů šedi. Je nesporným úspěchem vlády, že se jí podařilo zamezit překročení plánovaného schodku přes citelné zhoršení stavu ekonomiky, které zkrátilo daňové příjmy o desítky miliard. Druhou ranou pro příjmy byly problémy s čerpáním fondů EU, za něž ovšem, na rozdíl od ekonomické situace, nese kabinet plnou odpovědnost.
Na straně výdajů slouží vládě ke cti dobrý odhad potřeby na mzdy a důchody. Částečnou zásluhu si může připsat na snížení nákladů na obsluhu státního dluhu, které je výsledkem rozpočtově odpovědného chování, ale i výjimečných podmínek na globálních kapitálových trzích.
Problémem se naopak jeví způsob, jakým se vláda zhostila potřeby dalšího škrtání ve výdajích. V textu zprávy zmíněné „úspory na provozních výdajích“ nelze v číslech ověřit, zato je zřejmé neplánované snížení transferů státním fondům, které značí především méně prostředků na infrastrukturní investice.
Druhý údaj – zhoršení výsledku veřejných financí jako celku – je prozatím jen odhadem, od skutečnosti se ale příliš lišit nebude. Dominantní vliv na zhoršení má jediný faktor – takzvané církevní restituce. Ty vytvořily pro vládu nový závazek a ten bylo metodicky nutné zohlednit celý v roce vzniku. Bez ohledu na to, že se fakticky rozloží do 30 let.
Zatímco tedy metodika EU ukázala loňské hospodaření vlády v dramaticky horším světle, než odpovídá hotovostním tokům vládních financí, v letošním a příštích letech by měl být obrázek v metodice EU oproti hotovostní bilanci naopak mírně lepší. Tento technický pohled nicméně ponechává nezodpovězenou otázku, zda restituce představují pro státní finance dlouhodobou zátěž. Ano i ne. Restituce daly vznik závazku, který ale časem zbaví vládu závazku jiného. Ten vyplývá z nedokončené odluky církve od státu a vzhledem k jeho nevyčíslitelnosti nebyl ve veřejných financích vidět. To však neznamená, že neexistoval.
Státní rozpočet je zkrátka typem ekonomického indikátoru, který nesnese jednoduchá hodnocení. Jedno je nicméně jisté. Stomiliardové schodky nemůžeme generovat donekonečna. Bez ohledu na včerejší úlevu, že nebyly vyšší.
Čtěte také:
Mládek: Vláda přenáší dluh mimo státní rozpočet a dusí ekonomiku
Stát loni ušetřil především na sociálních dávkách
Kalousek se do loňského rozpočtu vešel. Se čtyřmiliardovou rezervou
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
