Poslanecká sněmovna nedávno vrátila navrhovatelům v čele s Markem Černochem (Úsvit) k dopracování novelu exekučního řádu, která má nahradit dosavadní celorepublikovou působnost exekutorských úřadů principem krajské teritoriality.
změna má prý ukončit údajné kupčení s pohledávkami za provize, osvobodit exekutory od diktátu věřitelů, zamezit exekutorským excesům a především přispět ke zlevnění exekucí, a tím ulevit dlužníkům od zbytečných a uměle navyšovaných nákladů.
Zdánlivě snad bohulibý záměr, ve skutečnosti však ukázkový populistický krok jak „zatočit s exekutory“, který nejenže neprospěje ani dlužníkům, ani exekutorskému stavu, ale velmi závažně poškodí věřitele.
Princip teritoriality významně ohrožuje vymahatelnost pohledávek v České republice, která dnes dosahuje asi 40 procent. V případě jeho zavedení lze podle České asociace věřitelů očekávat výrazný propad vymahatelnosti blížící se stavu před rokem 2001, kdy byla vymahatelná zhruba pouhá tři procenta pohledávek. Stabilní nápad exekucí na jednotlivé exekutorské úřady bez ohledu na jejich úspěšnost a kvalitu služeb totiž může vést ke snížení motivace exekutorů, a tím k jejich pasivitě.
Jednotlivé exekutorské úřady navíc nedosahují stejné úrovně úspěšnosti a neposkytují služby stejné kvality. Některé z nich již nyní například nejsou zařízené na provádění exekucí většího rozsahu, zejména těch mobiliárních, a ani je provádět nechtějí. Navrhovaná změna ovšem odebere věřitelům právo svobodné volby exekutorského úřadu. Věřitelé tak budou nuceni spolupracovat s teritoriálně přidělenými úřady, přestože s jejich výkonem nebudou spokojeni, což je z našeho pohledu zcela zásadní a nepřijatelné.
Za nepřípustnou považujeme také skutečnost, že by přidělováním exekucí podle sídla zadlužené společnosti nebo adresy trvalého pobytu dlužníka volba exekutora de facto připadla povinnému (označení pro dlužníka, pozn. red.). Ten by následně mohl opakovanými změnami záměrně prodlužovat výkon exekuce nebo přesunout adresu svého trvalého pobytu do místa s nízkou úspěšností vymáhání. V krajním případě by tak mohlo dojít ke vzniku jakýchsi exekučních rájů.
Mylná je podle nás také představa, že by zavedení principu teritoriality přispělo ke zlevnění exekucí. Výpočet odměny exekutora je dnes zcela jasně stanoven Exekutorským tarifem. Očekávat nelze ani domnělé snížení cestovních výdajů, protože výše jejich náhrad je již nyní limitována maximální částkou 1 500 korun. Kromě toho se dlužník a jeho majetek velmi často nenacházejí v místě trvalého pobytu nebo sídla firmy a své bydliště může v průběhu exekučního řízení libovolně měnit.
Věřitelům naopak povinnost komunikovat s až všemi 156 exekutorskými úřady zároveň přinese zvýšení administrativní náklady. Připočteme-li k nim ztráty plynoucí z nevymožených pohledávek samotných, zaplatí za tuto změnu věřitelé ročně až miliardy korun.
Dále čtěte:
Válková sebrala advokátům odměny. Táhly podle ní dlužníky ke dnu
Petr Toman: V Česku hrozí komoditizace advokátní práce
Exekuční srážky snižují sedmdesát tisíc důchodů
Malý dluh, ale nehorázné náklady na exekuci. To by mělo skončit
