Menu Zavřít

Pavel Varvařovský: Zvolili si mě, ať mě poslouchají

17. 3. 2013
Autor: Euro

Na úřad ombudsmana si lidé za dvanáct let jeho existence již zvykli, přestože nemá ve své kompetenci ochranu veškerých lidských práv, jak mnozí z oficiálního názvu instituce soudí. Loni úřad vyřídil zatím rekordní počet stížností, konkrétně 8600.

„Vzhledem k jejich složení jsou v hlavní roli vysokého počtu patrně vládní opatření, která se dotkla sociálních dávek a reorganizace činnosti Úřadu práce,“ říká Pavel Varvařovský. Trend nárůstu pokračuje i letos. Jen za leden úřad přijal na 850 podnětů.

Kolik lidí vyřizuje tyto stížnosti?

Pracuje tu sedmdesát právníků a z nich 52 se věnuje podnětům. Zbytek má na starost jiné agendy. Na jednoho člověka vychází 165 podání ročně. Nejvíce stížností pochází ze so­ciální oblasti, na druhém místě je vše, co souvisí s výstavbou a územním plánováním. Pak je taková všehochuť.

Stále ale přes veškerou snahu o informovanost přetrvává představa, že jsem univerzální ochránce lidských práv. Lidé sem posílají vše, co se týká jakéhokoli práva. Jde o zhruba dvě pětiny ze všech podání. Odpovídáme jim, že například spory o dědictví, spotřebitelskými záležitostmi či exekucemi se nezabýváme. Přesto se jim snažíme poradit, kam se mají obrátit a jak sehnat bezplatnou právní pomoc.

Někdy říkám, že se špatně jmenujeme. Kdyby byl název jen ombudsman, každý si musí zjistit, co to je, a přečte si náplň činnosti. Ale takhle vidí veřejný ochránce práv a najednou zjistí, že jen některých.

Říkal jste, že největší část podnětů je ze ­sociální oblasti, což se jistě pojí se sociální ­reformou z pera exministra Jaromíra Drábka. Jak vám vycházel vstříc?

Naše kancelář by měla představovat pro politická rozhodnutí a legislativní akty zpětnou vazbu. Vláda ani jednotliví ministři by mě neměli podezírat z nějaké stranickosti nebo že jim chci dělat problémy. Na základě stížností od občanů se je snažím upozorňovat, jak v praxi jejich změny vypadají. A ptám se jich, jestli takový efekt chtěli, nebo jestli je to nezamýšlený účinek.

Například ministr práce tvrdil, že DONEZ (kontrola docházky nezaměstnaných) je opatřením vůči nelegálnímu zaměstnávání. Ale mně píší lidé, které evidentně, už vzhledem k jejich osobním poměrům, nikdo z ničeho takového podezírat nemůže, a přesto třikrát týdně musejí z vesnice dojíždět za své peníze někam na poštu, kde jim neposkytnou žádnou asistenci, nic. Je to jenom šikanování lidí.

Varoval jsem je také, že pokud někdo veřejnou službu, při níž nezaměstnaní lidé zadarmo odpracují 80 hodin měsíčně a často už neberou žádné dávky, dá k Ústavnímu soudu, bude zrušena. Na varování vláda vůbec ne­reagovala, ale soud ji nakonec zrušil. I když až za rok a půl. Totéž bylo s sKartami. Nikdy nebylo řečeno, že je budou mít všichni povinně, nic takového v zákoně není. Ptal jsem se: Proboha, proč ji nutíte lidem, kteří ­kartu z důvodů hodných zřetele prostě nechtějí? Když nikdy nic takového neměli, jsou staří, nevěří tomu, nejbližší bankomat je vzdálen 30 kilometrů.

Rolí ombudsmana má být, aby rychleji smiřoval, co by se jinak narovnávalo přes spory a soudy dlouhou dobu. Neformálněji a bez tolika humbuku okolo. Jenže pak zjistíte, že humbuk se vlastně hodí, protože si na něm strany nabírají politické body. Když minule nový pan ministr bez portfeje Petr Mlsna četl ve Sněmovně, jak vláda naložila s mými doporučeními, a vyšlo, že nula od nuly pošla, už jsem nevydržel a řekl jsem jim: Vidíte, kdybyste mi více naslouchali, možná jste mohli ve volbách dopadnout lépe.

Když se ohlédnete za posledními měsíci, kdy ministryně práce a sociálních věcí ­Müllerová slíbila, že se některé sporné části sociální ­reformy změní, cítíte nějaké zadostiučinění?

Jistou radost cítím, a nikterak škodolibou. Jde ale o věci, které se mohly korektně napravovat dříve. Manažerským praktikám v sociální oblasti moc nevěřím. A už vůbec nechápu, kdo je v ní schopen počítat, jak vždy bývalý ministr vysolil stamiliony, ba i mi­liardy, které se ušetří. Tato oblast navíc není vždy jen o penězích. To, že stát ušetří, nemusí být vždy pozitivní jev. Někdy jsou úspory za vysokou cenu. Obyvatelstvo škrty sice stráví, ale státu se vrátí v nevůli lidu respektovat právo. Protože si řeknou, když tohle projde státu, tak já taky můžu.


Čtěte také:

Ombudsman Varvařovský hrozí rezignací, sněmovna ho prý ignoruje

bitcoin_skoleni

Sporné sKarty opět na scéně: Ministerstvo za ně dostane pokutu

Katapult k chudobě


  • Našli jste v článku chybu?