Jeden z úspěšných švýcarských privátních bankéřů je Čech
V Česku se za privátního bankéře vydává skoro každý, kdo byl během restrukturalizace nucen opustit banku nebo investiční společnost a nyní ho kromě tenčícího se odstupného živí kšefty pro přátele. O to víc jako z jiného světa proto působí setkání s jedním z „pravých“ švýcarských privátních bankéřů. Oprašovat při kontaktu s ním němčinu netřeba. Muž, který spoluvlastnil jednu ze švýcarských středně velkých privátních bank, zmnohonásobil majetek pod její správou a následně firmu s obratem přes miliardu švýcarských franků (20 miliard korun) prodal jediné světové bance s ratingem AAA, hovoří česky. Tomáš Alex Matějovský (56).
Emigrován do Švýcarska.
Kariéru ve Švýcarsku neplánoval. Jako devatenáctiletý se tam ocitl spolu s rodiči, kteří se v roce 1968 rozhodli opustit Československo. „Měl jsem prakticky ukončený první ročník studia na VŠE v Praze, chyběla mi jen zkouška z ruštiny a marxismu,“ vzpomíná Matějovský. Mladého emigranta okouzlily cenné papíry. Již během studií ekonomie na curyšské univerzitě spojil na celou dekádu život s curyšskou burzou a postupně se z finančního analytika přes oddělení kontroly operací a burziána na parketu vypracoval až na šéfa oddělení správy majetku u bankovní dcery koncernu AIG. „Na konvertibilních dluhopisech šlo počátkem osmdesátých let hodně vydělat, byli jsme úspěšní,“ vysvětluje Matějovský důvod, proč jej v roce 1983 oslovila s nabídkou jedna z nejstarších privátních bank - E. Gutzwiller & Cie. z Basileje. Dostal od ní zadání založit a vybudovat dceřinou společnost specializovanou na portfolio management a privátní bankovnictví v Curychu. Dceřinou firmu v roce 1992 spolu s dalšími členy svého manažerského týmu odkoupil. Situace na trzích mu opět přála, protože po celá devadesátá léta burzy prakticky na celém světě neznaly jiný směr vývoje cen než vzhůru. „Od převzetí jsme objem majetku pod správou ztrojnásobili. Sám jsem po této prudké expanzi začal cítit, že nám firma přerůstá přes hlavu, a proto jsem pro ni začal hledat strategického partnera,“ přibližuje Matějovský důvody, proč svůj majoritní podíl ve společnosti Gutzwiller & Partner v roce 1996 prodal největší bankovní skupině v Nizozemsku Rabobank. Nakonec se v roce 2003 vrátil zpět do banky E. Gutzwiller & Cie, kde dosud působí jako privátní poradce pro několik desítek klientů. „Ke svému bankéři mají klienti stejný poměr jako třeba ke svému zubaři nebo gynekologovi. Prakticky se ze vztahu s nimi nedá vyvázat, je to takřka závazek až do smrti,“ komentuje svůj úděl.
Bez golfu to nejde.
Do České republiky začal jezdit krátce po revoluci. Budování firmy ho ale hodně zaměstnávalo, takže kromě občasných přednášek o bankovnictví a obohacení češtiny o nové výrazy ze světa bankovnictví a financí (považuje se například za autora výrazu termínovaný vklad), zde mnoho stop nezanechal. „Objektivně se v Česku krátce po revoluci nejvíce prosazovali ti z emigrantů, kteří v zahraničí moc neuspěli,“ říká Matějovský. Kromě firmy se věnoval především golfu, sportu, jehož dokonalé zvládnutí je pro bankéře pravděpodobně velmi důležité. „Čím má člověk lepší hendikep, tím blíže se dostává k lidem, kteří opravdu mají peníze,“ vysvětluje hráč s hendikepem 9,3. Hra ho natolik pohltila, že s ní v posledních letech po prodeji firmy tráví stále více času. „V posledních letech jsem přešel na týdenní cyklus, kdy se tři dny věnuji práci a tři golfu,“ usmívá se Matějovský.
Jiný standard služeb.
V průběhu let začal Matějovský trávit v Česku více času. Vedle golfu a péče o klienty upoutala jeho pozornost čtveřice mužů, která se na konci roku 2003 po odchodu z Citibank rozhodla pod vedením Tomáše Strnada založit firmu Glisco zaměřenou na správu finančního majetku klientů a poradenství podle vzoru švýcarského privátního bankovnictví. Matějovský se stal pátým společníkem, předsedou dozorčí rady a poradcem ve strategických otázkách. „Po osobních zkušenostech s několika tuzemskými bankami jsem dospěl k názoru, že to, co nabízejí, většinou není žádný private banking. Bankéři nemají přehled o celém majetkovém portfoliu klienta, jsou v podstatě jen pasivními úředníky. A klienti, i velmi bohatí, jsou na tento servis odkázáni, nemajíce srovnání. Věřím, že prostřednictvím společnosti Glicso se nám podaří dát alespoň části bankovnictví švýcarský směr,“ plánuje muž, který je podle svých slov již na penzi a pracuje pro radost, a ne pro peníze. „Výborně hraje golf, rád lyžuje a dobře hraje na kytaru. Navíc je s ním legrace. Je to člověk, který šel v životě za svým cílem, ale ne přes mrtvoly, takže i nyní, kdy je zámožný, ho mají lidé rádi a považují ho za kamaráda. Takových lidí tady moc není,“ říká o Matějovském jeho dlouholetý známý, stavitel a bývalý prezident golfového hřiště na Karlštejně Petr Havlena.
