Desítka španělských herců se sjela první prosincový víkend do Berlína, aby mu zazpívala píseň použitou v jeho novince Rozkoš v oblacích, složila mu hromadně poklonu a předala čestnou Evropskou filmovou cenu. Když si ji přebíral, celý sál povstal.
Pedro Almodóvar, objevitel hvězd Penélope Cruz a Antonia Banderase, se díky filmům jako Ženy na pokraji nervového zhroucení nebo Vše o mé matce stal nejznámějším španělským režisérem současnosti – a také nejúspěšnějším a nejvlivnějším. Jako takový se aktivně angažuje ve veřejném životě, velkým tématem jeho dlouhé děkovací řeči i rozhovorů s novináři, probíhajících ve směsi angličtiny a španělštiny, se v Berlíně stala tristní finanční situace španělské kinematografie a stížnosti na španělskou vládu. „To je velké téma na diskuzi,“ říká Pedro Almodóvar.
E15: Letos jste na Evropských filmových cenách nominovaný se svou novinkou Rozkoš v oblacích i v nové kategorii „evropská komedie“. Viděl jste ostatní nominované? (Cenu nakonec vyhrála dánská Svatba mezi citrony.)
Myslím, že neviděl. Bohužel. Tohle je první rok, kdy dávají cenu komediím, a můj nový film je náhodou zrovna komedie. Práci na ní jsem si moc užil. Hlavně proto, že skupina mých herců dokázala vytvořit zábavnou atmosféru. Oni se mají rádi, práce je bavila a natáčení vypadalo jako velká party.
E15: Váš film ovšem nevypráví jen o sexuálních rošádách mezi pasažéry a posádkou v letadle, ale i o korupci v politice a o bankrotu. Proč jste z takového tématu udělal frašku? Nastala vhodná doba natočit o krizi komedii?
Myslím, že na komedii je vždycky vhodná doba. Ovšem se mnou příběhy vždy cestují několik let. Rozkoš jsem začal psát tak před pěti šesti lety a tehdy situace ve Španělsku nevypadala ještě takhle. Dokončil jsem první verzi, dal ji do šuplíku, a když jsem ji zase vytáhl, krize už byla všude. Ve filmu jsem použil nepoužitelné letiště jako příklad korupce bank. Ve Španělsku nyní máme sedmnáct letišť v takovém stavu. V Kastilii je jedno, kde nesmí nic přistávat. Ale v Rozkoši nemluvím o španělské situaci přímo, je to jen druhá rovina, což je pro takovou bláznivou komedii lépe. Jde v ní i o potěšení z cestování, že někde sedíte v letadle a můžete fantazírovat o tom, že mezi cestujícími sedí vaše láska. K tomu jste svůj život svěřili do rukou pilotů – to jsou dvě hlavní myšlenky toho filmu. Nedokázal jsem se ale ubránit realitě, aby se na palubu našeho letadla a do mezer scénáře nedostala. Tak se nakonec z filmu stala metafora toho, co se právě děje. Vždycky je dobré, když můžete žertovat o skutečnosti, která je tak temná. Myslím, že to je zdravé.
Filmaři v nejistotě
E15: Jak ekonomická krize ovlivnila španělskou kinematografii? Máte dneska problémy s natáčením i vy?
Rozkoš v oblacích jsme začali točit bez jediného eura od státu. Ale myslím, že jsem jediný z režisérů, který si to ve Španělsku může dovolit a nespoléhat na dotace ministerstva. Mé filmy financujeme i z Francie a z Itálie.
Jsem velmi překvapen, že ve Španělsku letos vzniklo deset skvělých filmů, skoro bez peněz, ale plné talentu. Myslím, že opravdoví režiséři začnou natáčet s čímkoli, co mají v rukou. Pokud mají talent a nápady, najdou si způsob, jak to udělat
E15: Existuje ve Španělsku systém daňových úlev?
To ví lépe můj bratr a producent Agustín. (Přítomný Agustín Almodóvar se zapojí do rozhovoru: Současná debata o financování filmu ve Španělsku se netýká úlev. Dotace od státu jsou přímé, takže nyní není procento možných daňových úlev moc relevantní. Zatím je hranice stanovena na osmnáct procent, producenti chtějí, aby ji vláda zvedla na 30 až 40 procent.) Ve španělském filmovém průmyslu způsobuje velké problémy hlavně jakési právní vakuum. Čekáme na filmový zákon, jenž nám Lidová strana, která je nyní u moci, slíbila přede dvěma roky. Teď žijeme se zákonem z roku 2007, který vláda postupně ruší, aniž by schválila ten nový. Jenže spousta filmařů začala s produkcí svých snímků tak, že šli do banky a jako zástavu nabídli státní dotace, které měli garantované. S novým rozpočtem teď ovšem vláda nemá dost peněz. Ani na to, aby zaplatila dluhy z těch dotací, které už garantovala v minulých letech. Proto dnes ve Španělsku panuje velká nejistota. Je to katastrofa.
E15: Jak tedy podle vás vypadá budoucnost španělského filmu?
Co se týče produkce, jedinou možností je točit skoro partyzánské filmy nebo filmy s minimálním propočtem. V každém případě jsem velmi překvapen, že letos vzniklo deset skvělých filmů, skoro bez peněz, ale plné talentu. Myslím, že opravdoví režiséři začnou natáčet s čímkoli, co mají v rukou. Pokud mají talent a nápady, najdou si způsob, jak to udělat. Možná tak ztratí něco z producentských kvalit, ale ty někdy ani nejsou tak důležité, někdy to filmu i pomůže. Já pocházím z velmi undergroundového prostředí, také jsem začal točit třeba bez výtvarného režiséra, který by se staral o výpravu, a takové nízkorozpočtové filmy mi připadají docela osvěžující.
Rád bych dělal víc
E15: Hodně mladých lidí dnes Španělsko opouští. Trápí vás to?
Je to strašné, špatné, frustrující! Země tak moc investovala do mladých lidí a jejich studií a teď ti nejlepší studenti odcházejí. Ne proto, že by chtěli. Nemají jinou možnost. To je pro Španělsko velká ztráta. Podle mne to ukazuje na naprostý nedostatek vize našich politiků. Jejich pohled je krátkodobý, vystačí jen do zítřka. Všechny ty škrty ve školství, co udělali – vzdělávání je přece budoucnost naší země.
E15: Vy se doma ve Španělsku k politice veřejně vyjadřujete často. Myslíte, že to je povinností umělce či veřejně známé osoby?
To, že jsem veřejně známá osoba, mi přináší řadu nevýhod. Existuje spousta míst, kam nemohu jít, protože mě lidi poznají. Ale jednou výhodou je, že když napíšete něco proti ministrovi financí nebo proti premiérovi a vysvětlíte tam své důvody, váš vzkaz se dostane i mimo Madrid, dokonce se o něm ví i mimo Španělsko. Ale tím neříkám, že je povinností každého umělce se angažovat, záleží na svědomí každého. Já bych rád dělal víc. Podepisuji petice a jsem hodně na očích, ale pořád mám pocit, že to není dost. Co se týče herců a režisérů, filmových i divadelních, ve Španělsku je běžné, že se vyjadřují ke společenským problémům, že na ně reagují a jsou do nich zapojeni. Například když začala válka v Iráku, reakce kulturní sekce byla dost silná a vlivná. Podepsali jsme tolik peticí a byli na tolika manifestacích, že možná to současné nepřátelství vlády vůči kultuře je pomsta za ty dny, kdy jsme velmi silně protestovali proti jejich politice.
Oscar mi život nezměnil
E15: V Berlíně dostáváte Evropskou filmovou cenu za evropský úspěch ve světovém filmu. Co to pro vás znamená?
Samozřejmě to je pro mne pocta. Neptám se sám sebe, jestli si tu cenu zasloužím, nebo ne. Přepokládám, že ti, co o jejím udělení rozhodli, k tomu měli dostatečný důvod. Ale když přemítám o názvu této ceny, musím říct, že o Evropě nebo o zbytku světa při psaní a natáčení svých filmů vlastně nepřemýšlím. Mé snímky vycházejí z věcí, které mě obklopují, z toho, co vidím, co mám rád, co nesnáším. Jsou velmi svázané s mými kořeny. Jedním z nich je kraj La Mancha a druhý Madrid, kde žiji posledních více než čtyřicet let. Vycházím z toho, čeho jsem tam byl a jsem svědkem, a k tomu se přidává moje imaginace. Nikdy jsem neočekával, že bych svými filmy dosáhl k evropským divákům, natož k těm světovým. Třeba ve filmech Květ mého tajemství nebo Volver se mluví tak specificky španělsky, že jsem pochyboval, že by jim někdo v New Yorku mohl rozumět. Že by pochopil, co znamenají slova „kráva bez kravského zvonku“, která říkala jenom má matka. Ale když jsem do New Yorku přijel, oni tomu rozuměli. Nejlepší způsob, jak se dostat do světa, je podle mě zůstat sám sebou.
E15: Za film Vše o mé matce jste v roce 2000 vyhrál Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Mluv s ní vám o tři roky později přinesl Oscara za scénář. Jaký to mělo vliv na vaši kariéru?
Oscar byl samozřejmě pro mne velmi důležitý, ale život mi nezměnil. Nezačal jsem točit filmy jinak. Nechtěl jsem, aby se mi s Oscarem změnila kariéra. Pro mou ješitnost byla výhra této ceny úžasná, ale je to skoro jako sportovní událost. Mám radost i kvůli svým spolupracovníkům a své zemi.
E15: Je pro vás Oscar důležitější než Evropská filmová cena?
Nemůžu srovnávat dvě ceny. To by bylo jako porovnávat bývalou a současnou manželku. Ale myslím si, že Evropské filmové ceny bychom vždycky měli obhajovat jako místo k podpoře a oslavě rozmanitosti evropských filmů. Takových událostí totiž tolik není a je důležitě, že evropský film existuje. Oscary pro mě tento víkend proto neexistují.
E15: Plánujete někdy natočit anglicky mluvený snímek? Prý jste už připravoval adaptaci románu Petera Dextera Paperboy, který nakonec natočil loni Lee Daniels s Nicole Kidmanovou a Zacem Efronem (v ČR film vyšel na DVD jako Reportér).
Ten román miluji pořád. Nemyslím si, že Lee Daniels natočil lepší film. Ale ani se svým adaptovaným scénářem jsem nebyl úplně spokojen. Také jsem jel do Jacksonville na Floridu, do těch bažin, podívat se na lokace, a když jsem se vrátil, měl jsem hrozně poštípané nohy od komárů nebo co to bylo. Tak jsem zjistil, že bych tam nemohl natáčet. Navíc tam žije spousta hadů, v příběhu dokonce vystupuje had, kterému se říká mokasínový a je velmi nebezpečný. A já mám z hadů fobii. Takže to nedopadlo. Co se týče mého anglického debutu – vlastně nevím. Vždycky mám ve stole nějaký příběh, který se odehrává v Americe nebo v Anglii a měl by být natočen v angličtině. Tak na to možná někdy dojde. Ale po pravdě, mám z toho strach. Bojím se, že se něco ztratí v překladu. Při natáčení hodně improvizuji a to mohu dělat jen ve španělštině.
E15: Víte už, co bude vaším dalším filmem?
To si nikdy nejsem jist, dokud nemám napsaný celý scénář. A tím nemyslím první verzi, ale tak pátou. Teď něco píšu, předpokládám, že by z toho mohl být nový film, ale zatím mám hotovo tak šedesát procent vyprávění, tak ještě nevím. Mohu natočit i něco jiného. Na jaře mi zavolejte a já vám povím.
Pedro Almodóvar (64)
Mezinárodně nejznámější španělský režisér od dob Luise Bunuela se narodil v malém chudém městě Calzada de Calatrava v kraji La Mancha, který ho velmi ovlivnil. Velký vliv na jeho výchovu měla i jeho matka a další ženy, kterým věnoval film Volver, a minulou sobotu i svou čestnou Evropskou filmovou cenu. O ženách jeho hýřivá barevná melodramata s často velmi vypjatými zápletkami vyprávějí nejčastěji, a tím potvrzují názor, že homosexuální režiséři ženským postavám dobře rozumějí. Do Madridu se Almodóvar přestěhoval koncem šedesátých let, natáčet celovečerní filmy začal o deset let později, v době, kdy se země začala vzpamatovávat z konce Frankovy pravicové diktatury. Snímky mu produkuje jeho bratr Agustín, s nímž v roce 1987 založil produkční společnost El Deseo. Za svou kariéru obdržel dva Oscary, dva Zlaté glóby, pět cen BAFTA, dvě ceny z festivalu v Cannes (ne však Zlatou palmu), cenu z Berlinale i z Benátek, jednoho Českého lva, tři Césary, devět španělských Goyů a šest Evropský filmových cen.
Od naší zpravodajky
Čtěte také:
