Čas plyne kupředu. Každý den se mění datum, ručičky hodinek se točí a i vlaky jezdí z bodu A do bodu B v čase t, o čemž svědčí neutuchající obliba pedagogů v zadávání podobných úloh v hodinách matematiky. Někdy se ale zdá, že čas se naopak líně točí v kruhu a že vše už tu tak nějak bylo. Asi jako když v televizi prošvihnete třicet dílů telenovely a zjistíte, že vše je vlastně při starém.
Nejinak tomu bylo uplynulý víkend. Pěkně se ochladilo a začalo sněžit. Zatímco ale každý horal ví, že podobná „čina“ se nejlépe přečká u kamen, někteří čeští řidiči si zopakovali každoroční rituál. Přeci si nenecháme nic diktovat a už vůbec ne poučovat. S prvním náledím většinou kolabovali. Na letních pneumatikách se řídí fakt blbě. Ti, kteří šťastně v neděli večer dojeli ze zamrzlých hor domů, si mohli pustit televizi a zažít další deja vu.
Ve Vladislavském sále řečnil prezident Václav Klaus a následně předával metály a řády. Jeho připomenutí 28. října byla stará známá písnička. Kdyby Karel Schwarzenberg nečepoval pivo v Brně, zachoval se státnicky a na Hrad dorazil, asi by si stejně zdřímnul, protože to dělá vždy, když se – podle jeho vlastních slov - „kecají blbosti“. Na Hradě to byla stará známá písnička. Schytala to EU, zelená energie a hned dvakrát média. Homosexualismus tentokrát Klaus nezmínil, za to použil hezký novotvar „intelektuálské skupiny“. Kromě toho nespojené s „každodenní poctivou prací“, což je termín jak opsaný z Rudého práva.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
Kdepak, fakt, že hodinky tikají, ještě neznamená, že čas plyne kupředu. Některé věci se opakují stále dokola. Dokud budeme chtít vyzrávat nad zimou a poslouchat řeči o konci demokracie z úst muže, v jehož pohledu jde o obyčejný souboj velkých stran o voliče, nikam se nepohneme. Klaus má pravdu v tom, že by to chtělo nějakou tu „střízlivou civilnost“. Ani od některých motoristů ani od Klause se jí ale hned tak nedočkáme.
