Pekelná simultánka

Mirek Topolánek rozpoutal válku minimálně na čtyřech frontách. Jde na smrt.

Přelom roku se stal zřejmě i zlomem v kariéře Mirka Topolánka. Dokud se premiér soustředil jen na boj s tradičním rivalem Jiřím Paroubkem a latentní spory s pražským primátorem Pavlem Bémem či ministrem financí Vlastimilem Tlustým nebo prezidentem Václavem Klausem držel pod pokličkou, neměli nespokojenci v ODS příležitost reptat. To je však minulost. Stačilo pár dnů průtahů kolem jmenování druhé Topolánkovy vlády, rozladění nad jejím složením, několik premiérových peprných adresných reakcí do médií, a z Béma, Tlustého, Klause, Jana Zahradila i dalších se stali otevření kritici svého stranického předsedy. Do toho si Topolánek rozbořil i rodinné zázemí, když nevyloučil, že čeká nemanželské dítě s poslankyní ODS Lucií Talmanovou. Ustát dobrovolně zvolený boj na čtyřech frontách proti Paroubkovi, prezidentovi, rebelující části ODS a vlastní manželce bude pro čím dále nervóznějšího premiéra mimořádně obtížné. Smutný příklad krachu Vladimíra Špidly v podobné simultánce jej nevaroval. Topolánek je přitom absolventem vojenského gymnázia - neví tedy, že válku nelze vyhrát, když je vedena proti všem? Svým vabank stylem je spíše partyzán než voják. „V případě, že i kdybychom měli všech sto hlasů a nezískali jsme důvěru, tak dávám k dispozici svou funkci,“ nabídl minulý čtvrtek večer. Jinými slovy: nevyjde-li podpora přeběhlíků z ČSSD Michala Pohanky a Miloše Melčáka, volí jistou smrt.

Dráždění Béma.

Podporu z vlastních řad si přitom sám oslabil. Vztahy Topolánka s pražskou a středočeskou ODS ochladly už kvůli tomu, že v chystané trojkoaliční vládě nebude sedět ani jeden z jejich zástupců, ačkoli právě tyto dva regiony byly loni v červnových volbách pro stranu nejúspěšnější. Olej do ohně přilil premiér svým rozhovorem pro MF Dnes, v němž řekl, že Středočech a dosavadní ministr financí Vlastimil Tlustý neuspěl, když si jej testoval „lidsky, profesionálně, politicky, odborně“. Ještě předtím pobouřil pražské spolustraníky, když v Lidových novinách prohlásil: „Postoj špiček pražské ODS není motivován politicky, ale především ekonomicky. Dlouholetá spolupráce s Paroubkem na pražské radnici a velmi podivné praktiky je vedou i k prosazování podobného modelu na celostátní úrovni. Odmítání trojkoaliční smlouvy, která obsahuje reformní a pravicový program, je fakticky potvrzením těchto snah.“ Za to Bém žádal veřejnou omluvu.

Krajská revolta.

Ačkoli se z obou organizací začaly ozývat hlasy zpochybňující podporu vládě ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, dostal nakonec Topolánek od všech poslanců příslib, že kabinet podpoří (poslankyně Alena Páralová se nejprve zdržela, později podporu slíbila i ona). Co se týče Prahy, Topolánek se Bémovi omluvil alespoň neveřejně a primátor to přijal. Byl to ale právě Bém, který vzápětí vyřkl nad předsedou ortel, když ho nepřímo vyzval, aby předal odpovědnost někomu jinému, pokud napodruhé se svou vládou ve sněmovně neuspěje. Naježení zůstali i Středočeši, kteří na své schůzi minulou středu Topolánka nařkli z porušení usnesení kongresu ODS, když podepsal koaliční smlouvu, aniž by projednal její obsah ve výkonné radě. Veřejně dali najevo zklamání z vládního odchodu Vlastimila Tlustého, a Topolánka dokonce vyzvali, aby „zlepšil komunikaci směrem k ODS a jejím orgánům“. Právě stížnostmi na nekomunikaci přitom před čtyřmi lety začal pád Vladimíra Špidly. Mimochodem i premiér ČSSD později doplatil na to, že pro svou stranu nevybojoval vlivné ministerstvo pro místní rozvoj, které pak Stanislav Gross svěřil Jiřímu Paroubkovi. Šéfovi ODS řada spolustraníků navíc vyčítá, že přenechal ministerstvo financí lidovci Miroslavu Kalouskovi, a tím stranu připravil o vliv na tok financí do regionů. Nevole vůči Topolánkovi v ODS prudce stoupá, strana je v této věci rozpolcená. Proti setrvání v předsednickém křesle po případném krachu trojkoaličního projektu se ozývají hlasy zhruba v polovině ze čtrnácti krajských organizací, dvě (Liberecko, Jižní Morava) stojí za Topolánkem, ostatní lavírují. Výkonná rada sice minulý čtvrtek po bouřlivém jednání Topolánkovu trojkoalici jednomyslně podpořila, ale zároveň se už mezi špičkami ODS začalo uvažovat o třetím vládním pokusu, nabízeném Jiřím Paroubkem.

Jan Zahradil čekal loajalitu.

Křehkým smírem skončila i roztržka mezi Topolánkem a europoslancem Zahradilem. Ta začala Zahradilovými výhradami k navrženému šéfovi diplomacie za zelené Karlu Schwarzenbergovi, na což premiér v MF Dnes prohlásil, že „to jsou jeho knížecí rady. Mám ho rád, je to kamarád, ale měl mít odvahu a sednout si do Černínského paláce sám“. Minulou středu Zahradil řekl, že mu vadí, že s ním Topolánek komunikuje přes média. Ještě více mu údajně vadí ovšem to, že zatímco on prý byl k předsedovi vždy loajální, Topolánkova loajalita v přestřelce Zahradil-Schwarzenberg patřila druhé straně. „Ale já jsem omluvu nežádal. Myslím, že to prostě necháme za sebou, že to smažeme a že na to prostě zapomeneme,“ uvedl Zahradil.
Kauza Schwarzenberg je přitom spíše zástupná, protože ministra zahraničí by mohl Topolánek, pokud by chtěl, brzy vyměnit. Zelení by těžko mohli něco namítat. Spíše se zdá, že nominace někdejšího kancléře exprezidenta Václava Havla posloužila jako urychlovač roztržky mezi premiérem a prezidentem. Za pozornost stojí i změna Topolánkovy nominační argumentace: zatímco při letních jednáních s Paroubkem zdůrazňoval, že složení vlády je jenom na něm jako na předsedovi vlády, teď hází veškerou odpovědnost za Schwarzenbergovo angažmá na Martina Bursíka a jeho Stranu zelených.

Topolánek na vedlejší kolej.

Na úroveň studené války se během minulého týdne dostaly i vztahy mezi Topolánkem a prezidentem Václavem Klausem. Nejenže novoroční oběd v Lánech nepřiblížil termín jmenování vlády, ale hlava státu ve středu popřála sluchu Paroubkovi, který přišel s vábničkou zbavit třetí vládní pokus rizik pro ODS tím, že by byl ošetřen předběžnou dohodou mezi ODS, KDU-ČSL a ČSSD o společném vládnutí. ODS by měla premiéra a ČSSD předsedu sněmovny. U podobných úvah už Klaus asistoval dvakrát, jenže Topolánek je pokaždé nakousl a smetl se stolu, naposledy v půli prosince. Prezident na nich naopak oceňuje, že nestaví na přeběhlících a že snižují rizika pro případ „neřízeného“ třetího pokusu. Fakt, že Paroubek chce převolit šéfa sněmovny Miloslava Vlčka ještě před hlasováním o důvěře druhé Topolánkově vládě, Klaus podle svého mluvčího Petra Hájka interpretuje jako „pojistku proti vzniku ústavní krize v situaci krachu pravozelené trojkoalice“. Jenže de facto je to způsob, jak Topolánkův projekt odstavit na vedlejší kolej. Konstrukce třetího pokusu by totiž předběhla ten druhý a poslanci ODS, vystrašení nejistotou Topolánkovy sázky na přeběhlíky a hrozbou Paroubkovy menšinové vlády s KSČM, by asi rádi zvedli ruku pro nový Vlčkův mandát. Čímž nepřímo popraví Topolánka, o jehož trojkoalici už nebude zájem. Navíc už teď je pravděpodobné, že kvůli silně reformnímu programu pravozelenou koalici asi utečenci z klubu ČSSD Michal Pohanka a Miloš Melčák nepodpoří, takže dostane přinejlepším sto hlasů, a možná ani to ne.
Schůzka Paroubka a Klause přiměla k reakci šéfa Senátu Přemysla Sobotku, stojícího za Topolánkem. „Do doby, než proběhne druhý pokus, je neodpovědné mluvit o ústavní krizi,“ otřel se o prezidenta.

Paroubek chce Béma.

Jedinou překážkou, která by v případě úspěšné převolby Vlčka a krachu druhé Topolánkovy vlády mohla Paroubkovi zabránit ve vysněné koalici ODS, ČSSD a KDU-ČSL, je Topolánek v křesle předsedy ODS. Ten by totiž nemusel chtít se sociální demokracií o koalici vůbec jednat. Na to ovšem Paroubek pamatoval sedmidenní lhůtou, kterou dal ODS - během ní by občanští demokraté měli čas vyměnit předsedu (jak to někteří z nich sami požadují). Topolánek chce ale odejít sám, bez boje, bez ohledu na zradu nebo jednotu při hlasování o důvěře. Šéf ČSSD už otevřeně připustil, že dobře spolupracovat by se dalo s Pavlem Bémem, někdejším kolegou z pražské radnice.
Čím může být lákavý Paroubkův návrh dohody o třetím pokusu? Půlroční vládní krize by skončila výrazně většinovou vládou s potlačeným vlivem lidovců, de facto by šlo o velkou koalici bez Topolánka i bez Paroubka, který by skončil buď mimo vládu nebo v pozici vicepremiéra. Poslancům by odpadlo riziko, že v předčasných volbách přijdou o mandát. Uspokojena by byla i část ODS, kde by se výměna v předsednickém křesle vzhledem k nestandardně konfliktnímu chování Mirka Topolánka v posledních dnech nemusela projevit nějakým rozkolem, i když obavy z druhého Sarajeva existují. Pro úklid Topolánka však mluví i vrcholící premiérova rodinná krize: čeští voliči sice politikům obecně tolerují nevěru více než kde jinde ve světě, přesto elektorát konzervativní strany asi netěší, že Topolánek zrovna v době závažného vnitropolitického souboje řeší před zraky národa svůj manželský trojúhelník. Vzkazuje-li mu manželka Pavla Topolánková přes média, že se ztrátou pudu sebezáchovy se už nic nedá dělat, pak i premiérovi příznivci tuší, že to není lichotivá vizitka partajního šéfa.

Proti všem.

Oficiálně teď česká politika bude na povrchu žít jmenováním druhé Topolánkovy vlády (čemuž prezident nemůže zabránit), ale paralelně pod povrchem už poběží domlouvání scénáře třetího pokusu mezi bémovským křídlem v ODS, Paroubkem a lidovci. Někdy v půli ledna se může uskutečnit převolba předsedy sněmovny, což otestuje vůli ODS k dohodě s ČSSD. Bude-li zvolen Vlček, je Topolánek mrtvým mužem. Kdyby naopak zvolen nebyl, nastane ona asi pětiprocentní šance, kterou dal Paroubek Topolánkovi pro jeho pravozelený kabinet.
Topolánkův mat by mohl připomínat Špidlův konec v červnu 2004. S tím podstatným rozdílem, že Špidlu smetly prohrané eurovolby, zatímco Topolánek by z čela ODS odešel jako volebně neporažený vůdce - jizva nebude vidět. To ovšem pouze v případě, že při hlasování o důvěře vládě nastane čestný pat, a ne prohra, způsobená chybějícími hlasy ODS. Jisté je dnes jedno: pokud se Mirku Topolánkovi narodí syn, těžko dostane jméno Václav, Pavel nebo Jiří.

Citáty:
Proto jim vel mírně a vojenskou kázní je sjednocuj. To se nazývá jistým vítězstvím. (Sun-c: Umění války)
Je-li vojsko silné, avšak jeho důstojníci slabí, je to nedbalost. (Sun-c: Umění války)
Je-li vojevůdce neschopen poznat nepřítele, zaútočí-li s hrstkou svých proti přesile, vtrhne-li se slabým vojskem na silné, aniž by před tím situaci dobře prozkoumal, je to neschopnost. (Sun-c: Umění války)
Je důležité pro vojevůdce být klidný a záhadný, přímý a ukázněný, schopný otupit oči a uši velitelů i vojska, aby nepoznali jeho plán. (Sun-c: Umění války)
Jednáš-li s nimi uctivě, budou důstojníci hotovi pro tebe zemřít. (Sun Pin: Způsoby boje)
Do boje se smíš pustit jedině tehdy, je-li tvoje vítězství jisté. (Sun-Pin: Způsoby boje)
Dáš-li se do bitvy, nezapomeň na křídla. (Sun-Pin: Způsoby boje)
Pře-li se neustále o dobré i zlé a při přípravě plánů je svárlivý a hádavý, může být poražen. (Sun-Pin: Způsoby boje)
Zatracuje-li vojsko a mysl mužů je obrácena proti němu, může být poražen. (Sun-Pin: Způsoby boje)
Postaví-li se do čela vojska muž, který svou moudrostí na takový úkol nestačí, je domýšlivý. Postaví-li se do čela vojska muž, který svou odvahou na takový úkol nestačí, je chvástavý. Postaví-li se do čela vojska muž, který nezná Tao a neprožil dostatek bitev, je vydán štěstěně. (Sun-Pin: Způsoby boje)
Takový je způsob vedení vojska: Nežeň se proti návrším. Nenapadej ty, kdo mají hory v zádech. (Sun-c: Umění války)
Vítězné vojsko musí nejprve vědět, jak dosáhne vítězství. Teprve potom se může pustit do bitvy. Poražené vojsko se nejprve pouští do boje a až pak hledá způsob, jak zvítězit. (Sun-c: Umění války)
Nerozumí rovnováze sil vojska, ale vezme na svá bedra odpovědnost velení. Pak způsobí zmatení svých důstojníků. (Sun-c: Umění války)
Vojsko prahne po vítězství. Netouží po dlouhém tažení. (Sun-c: Umění války)