Číně loni brutálně poklesl vývoz. Zvýšila se nezaměstnanost dělníků z venkova hlavně v provincii Guangdong, kde se nachází mnoho závodů orientovaných převážně na export.
Autor: Shutterstock
Vláda se rozhodla pro velmi rychlý zásah, který obnášel mohutné čínské investice do infrastruktury. Ale toto není dlouhodobě udržitelný recept. Celý problém začíná a končí u sociální nestability. Je to právě centrální vláda, která nechce nechat zpomalit růst HDP natolik, aby to obnášelo další zvýšení nezaměstnanosti a rizika sociální nestability.
Čínský export v letech 2001 až 2007 činil 20 až 30 procent čínského HDP. Pak přišel šok z poklesu poptávky a export se například v únoru 2009 propadl o 27 procent.
Velký objem prostředků ze stimulačního balíčku (586 miliard dolarů) bude proinvestován do poloviny roku 2010. Ale podpora ekonomiky ve formě externí poptávky, která je nutná pro oživení exportu, bude zklamáním.
Místo vývozu má pomoci spotřeba samotných Číňanů
Centrální vláda v Pekingu velmi dobře ví, že spotřeba ve světě, která podpírá celou čínskou ekonomiku, již nebude tak robustní jako tomu bylo před krizí. V plánu dvanácté pětiletky, který bude vydán v roce 2011, uvidíme některé velmi obsáhlé návrhy na změnu stávajícího modelu a stimulaci soukromé spotřeby.
Existují tři hlavní oblasti, v nichž budou probíhat v následujících letech změny. První je vytvoření sociální sítě. Sociální pojištění, soukromé důchody, zdravotní pojištění a pojištění v nezaměstnanosti zmenší obavy čínského obyvatelstva ze zdravotních komplikací a plateb za zdravotní péči. Tím by vláda zvýšila „utrácivost“ domácností.
Dále podpora příjmů venkovského obyvatelstva pomocí daňové politiky, reforma vlastnictví pozemků a umožnění užívání IT a připojení k internetu v oblastech centrální a západní Číny.
A návrh plánu na rozvoj odvětví produktů a služeb masové spotřeby. Čínský sektor služeb činí přibližně 40 procent HDP – to je nejméně ze všech světových ekonomik.
Pokud se vládě podaří prosadit změny v těchto třech oblastech, skutečně by se Číně mohlo podařit vytvořit konzumní společnost. Pokud však tato aktivita selže, vzroste riziko pokračující nerovnováhy a nakonec to bude mít pro Čínu velmi bolestné následky.
