Proč stále více investorů řeší své problémy formou arbitráže?
Proč stále více investorů řeší své problémy formou arbitráže?
- příčinou je špatně fungující státní správa 30,3 %
- vinu nesou nefunkční soudy 27,6 %
- za vše může chaos v legislativě 17,2 %
- investoři využívají hrozbu arbitráže jako formu nátlaku na stát 24,1 %
- nevím, nemám názor 0,8 %
Značné množství arbitráží vedených s Českou republikou mají na svědomí s poměrně vyrovnaným skóre čtyři možnosti, které týdeník EURO nabídl respondentům Manažerského barometru. Výstižně výsledek ankety shrnula jedna z odpovědí: „Investoři využívají arbitráže jako formu nátlaku na stát, protože jim to umožňuje špatně fungující státní správa, nebývalý chaos v legislativě a nefunkční soudy. Investoři by byli sami proti sobě, kdyby tuto z jejich pohledu úspěšnou formu nátlaku nevyužívali.“ V ostatních se totiž s různými obměnami objevovalo to samé.
„Stav české justice je otřesný,“ tvrdí jeden z ředitelů, „Ale je to jen jedna dílčí část prohnilého, zkorumpovaného a všemi myslitelnými neřestmi prolezlého většího celku zvaného český stát. Kauza dálnice D47 nejlépe svědčí o tom, kam až tento stát dospěl. Ale je prý ještě pořád lepší než Řím za Caliguly, neboť jeho vedoucí představitelé neprovozují sexuální styk se sourozenci. Aspoň nějaká útěcha.“ Další manažer se českého soudnictví také nezastává, ale i on spatřuje jako hlavního viníka tuzemské úředníky: „Nefungující soudy nemají primárně s mezinárodní arbitráží co dělat, neboť takzvané diagonální spory, to jest spory soukromého investora z jednoho státu s druhým státem jim nepřísluší řešit. Sekundárně ovšem ke vzniku úspěšně uplatněného nároku zahraničního investora přispívá pomalejší, neefektivní, mnohdy přeformalizovaný a odborně málo fundovaný výkon soudů kromě příčiny hlavní - zpanštělého výkonu veřejné správy, která nebere ohled na pravý veřejný zájem a upřednostňuje zájmy partikulární nebo jen osobní.“ Další ředitel pouze vznesl zajímavou otázku: „Jestliže stát není schopen zajistit, aby se občan domohl svých práv, proč je občan povinen stejnému státu odvádět daně?“
Hlavním viníkem současné situace jsou podle více než čtvrtiny dotazovaných nefungující soudy. „Z hlediska zahraničních investorů je bezpochyby největším problémem česká justice: řada lehce vydíratelných předlistopadových soudců, právní systém kladoucí literu zákona výše než meritum věci, zastaralé a dnešní době neodpovídající právní normy, soudní řád nahrávající žalované straně, katastrofální produktivita vedoucí k zahlcení soudů… - to vše víme, ale nikdo s tím nic nedělá,“ vyjmenoval negativa jeden ředitel. Jiný manažer si stěžuje na nedostatečné vynucování práva a pokouší se najít příčiny: „Transparentní podnikatelské prostředí a fungující soudy je přesně to, co je proti zájmům značné části současných politiků a těch podnikatelů, kteří své podniky nevybudovali, ale získali ve zmanipulovaných privatizacích.“
Legislativa si vysloužila pozornost zhruba sedmnácti procent manažerů. „Chaos je následkem diletantismu zákonodárců, mnohdy však bývá záměrný v zájmu obohacení určitých přátelských skupin osobně napojených na některé politické špičky,“ upozornil na korupční prostředí České republiky jeden z ředitelů. Jeho kolegyně naopak razantně poukázala na absenci etiky: „Kdyby nebyl v legislativě chaos, ti, kdo dělají konečná rozhodnutí, by si museli dávat pozor. Neexistuje osobní postih, takže není čeho se bát. Morálka a etika jsou pojmy, které v kruzích, kde se rozhodnutí dělají, nic neznamenají. Rychle si nahrabat, pak se stáhnout, ono se nic nestane. To není jen otázka arbitráží, to je otázka kompletní destrukce hodnot, chaosu a anarchie pod vlajkou demokracie. Chybí osobní odpovědnost.“
Zvláštní přístup si vyžádala otázka toho, jakou měrou se na zvýšeném počtu arbitráží podílejí samotní investoři. Někteří manažeři se jich zastávali, protože jde o poslední možnost, jak si mohou zjednat nápravu zjevné křivdy. Nedivím se investorům. Občas musí být skutečně v zoufalé situaci a arbitráž je pro ně posledním východiskem,“ zněla typická reakce. Jiní naopak argumentovali, že managementy chtějí svalit vinu za svou neschopnost na někoho jiného: „U většiny je to forma nátlaku na stát. Investory, kteří do Česka přišli jako jedni z prvních, nepovažuji až na výjimky, které většinou představuje německý kapitál nebo kapitál z unie, za ty, co by měli zájem na trvalém rozvoji české ekonomiky, nýbrž přednostně zájem na spekulativních ziscích.“
Za klíčovou každopádně mnozí označili arbitráž ve Stockholmu. Kdyby ji Česká republika neprohrála, situace by byla jiná. „Arbitráž s CME je precedens. Pro ostatní neúspěšné investory začala fungovat klasickým mechanismem ledoborce, který proráží, a celý konvoj pak pohodlně proplouvá za ním. Zastavit tuto vzedmutou vlnu je možno jen tím, že neúspěšní investoři také několik arbitráží prohrají a budou nuceni zaplatit náklady řízení také Česku. V tuto chvíli zřejmě jiná cesta není,“ zazněl jeden z názorů. Lakonicky situaci komentoval jiný ředitel: „Příklady táhnou. A stát posílá pěkné přihrávky.“
Odpovídalo 102 manažerů
