Při schvalování zákona o platech mysleli zákonodárci hlavně na sebe
Být politikem či vysokým státním úředníkem se v Rakousku vyplácí. Příjmy těchto lidí patří k nejvyšším v západní Evropě. I když zákon novelizovaný v roce 1997 oficiálně zrušil dřívější hmotná privilegia a snažil se vymezit jasnou příjmovou pyramidu pro zaměstnance veřejného sektoru, praxe je jiná. Vinou četných výjimek hodně spletitá. Znovu to dokázal nedávný případ bývalého spolkového kancléře Viktora Klimy, který loni dostal velké peníze od bývalého zaměstnavatele a k tomu ještě pobírá odchodné jako exkancléř. „Vraťte 178 000 šilinků, vyzval rakouský spolkový kancléř Wolfgang Schüssel svého předchůdce Viktora Klimu. „Kein Problem, vzkázal Klima z Buenos Aires, kde od loňského října šéfuje společnosti Volkswagen Argentaria. Ona suma byla výsledkem právní expertizy úřadu spolkového kancléře. Ta se zaměřila na loňské příjmy Viktora Klimy, který coby kancléř odstoupil v únoru 2000. Na základě zákona o příjmech zaměstnanců veřejného sektoru od března roku 2000 měsíčně pobíral 151 000 šilinků hrubého. Tato suma mu náleží celkem čtrnáctkrát, a to i v případě, že si našel nové zaměstnání. V červenci si ale Klima nechal vyplatit od společnosti OMV, v níž působil mimo jiné jako personální a poz–ději finanční ředitel, čtrnáct milionů šilinků jako důchod. K tomu tři miliony v hotovosti na odbytném, vše v souladu s manažerskou smlouvou. Vítané volební střelivo. Jenže v březnu Vídeň volila primátora a v předvolebním klání jsou platová a důchodová privilegia politiků (současných i bývalých) vítaným soustem. Zvláště pro Haiderovy Svobodné, jejichž popularita klesá. Předseda jejich poslaneckého klubu v Národní radě (dolní komoře rakouského parlamentu) Peter Westenthaler obvinil Klimu z úmyslného obcházení zákona. „Musel přece vědět, že přijme–li peníze od OMV, překročí platový práh stanovený zákonem na 175 614 šilinků měsíčně, prohlásil Westenthaler. Jeho strana požaduje, aby se Klima zřekl svého „politického odchodného , a dokonce se obrátila na státní zastupitelství, aby prošetřilo, zda se exkancléř nedopustil podvodu. Případ však je spletitý natolik, že zaskočil i renomované právníky. Ti napsali Klimovi dopis se žádostí, aby je seznámil s podrobnostmi jeho manažerské smlouvy se společností OMV. Kdo umí, umí. Svobodným aféra s „nemravnými privilegii bývalého kancléře ve vídeňských volbách nepomohla. Hodně ztratili a radnici ovládli sociální demokraté, kterým Klimova aféra, jak se zdá, neublížila. Nebyla totiž první. Například v roce 1996 se na veřejnost provalilo, že lidovecký poslanec Josef Höschl si ke své poslanecké gáži klidně nechal jako univerzitní asistent vyplácet podporu v nezaměstnanosti. Tehdy se rozpoutala diskuse o zákonu upravujícím platy a další požitky zaměstnanců veřejného sektoru. Byl upraven mimo jiné v tom smyslu, že „zástupci lidu nesmějí dostávat z veřejných zdrojů více než dva platy. Veškeré další příjmy přesahující 14 000 šilinků ročně musejí hlásit příslušnému parlamentnímu výboru. Praxe ale ukázala, že politici, kteří v roce 1997 zákon o platech upravovali, mysleli především na sebe. „Ušili ho tak, že jeho paragrafy leckdy umožňují různý výklad, nebo do něj vpašovali různé výjimky zvýhodňující politiky odcházející do důchodu. „Proto se budou případy jako ten Klimův v příštích letech vyskytovat stále častěji, prorokuje vídeňský expert na platové záležitosti ve veřejném sektoru Hubert Sickinger. Zazobaní důchodci. Novelizovaný zákon o platech je velkorysý také k hlavě státu. Až bude rakouský prezident Thomas Klestil za tři roky odcházet do důchodu, bude v něm pobírat skoro tolik jako „aktivní prezident – 280 100 šilinků. Za rok mu náleží čtrnáct důchodů, takže si přijde na téměř čtyři miliony šilinků hrubého. Klestil má ještě teoretický nárok na takzvanou úřednickou penzi (Beamtepension) ve výši 80 000 šilinků z pokladny ministerstva zahraničí, kde zastával funkci generálního sekretáře. Pro srovnání: průměrný důchodce placený ze všeobecné důchodové poklady si nyní přijde na 14 133 šilinků měsíčně. Známým „mnohonásobným důchodcem se stal Günter Stummvoll, který je nyní místopředsedou lidoveckého klubu v Národní radě. Ve svých 58 letech za své předchozí účinkování ve funkci státního tajemníka na ministerstvu financí (na postu byl 43 měsíců) od loňského prvního července pobírá důchod 126 442 šilinků měsíčně (také čtrnáctkrát do roka). Jako poslanci by mu mělo náležet dalších 101 273 šilinků, ale zákon sráží jeho měsíční příjem na 175 614 šilinků hrubého. Jenže Stummvoll v minulosti vykonával také funkci generálního tajemníka rakouské Hospodářské komory s platem 228 000 šilinků, a tak musí pociťovat bolestivou ztrátu, poznamenává časopis Format. Ale jako důchodce Stummvoll škodný nebude. V zákonu je nenápadný paragraf, podle kterého se funkcionářům (veřejným činitelům) pobírajícím ve svém životě několik platů, započítává ten nejvyšší příjem. Ve Stummvollově případě to tedy bude oněch 228 000 šilinků za post generálního sekretáře v Hospodářské komoře. Od pětašedesáti let mu ještě vznikne nárok na přibližně 50 000 šilinků měsíčně coby důchod za práci v jednom průmyslovém sdružení, kde pětadvacet let řídil sociální oddělení. Suma sumárum bude tedy v důchodu mít skoro tolik jako rakouský prezident. Na evropské špičce. Stummvoll a další činitelé s podobnými příjmy se ale vůbec necítí být „přeplaceni . „Do politiky bych už nešel, říká dokonce lidovecký poslanec. Avšak rakouští politici by si na své příjmy rozhodně neměli stěžovat. Poslanec Národní rady nyní dostává gáži 101 273 šilinků, ministr bere 202 546 a spolkový kancléř 251 182 šilinků, to vše čtrnáctkrát ročně. Rakousko tak v Evropě patří k zemím, které politikům dopřávají nejvíce. Lépe jsou na tom jenom italští zákonodárci, kdežto například švýcarští či švédští si přijdou asi na polovinu. „Jejich příjmy ale ztuční díky různým vedlejším zaměstnáním. Například ve švýcarské politice působí mnohem více lobbistů než v Rakousku, tvrdí expert Sickinger. Joachim Kappel z poradenské firmy Egon Zehnder International říká, že ministr by měl vydělávat přibližně stejně jako člen představenstva větší akciové společnosti, v rakouských podmínkách od 2,5 do čtyř milionů šilinků. Je tu ale jeden podstatný rozdíl. Ministr svůj plat dostane bez ohledu na pracovní výsledky.
