Agrárníci přešli z boje o zrno do bitvy o evropské miliardy. Venkov ale není jen zemědělství, hlásí se o víc peněz obce
Ještě se neví, jaký balík eurodotací přijde na český venkov v příští sedmiletce. O desítky, možná stovku miliard korun se ale už tvrdě bojuje. Kdo si unijní podporu na vzkvétání venkova představuje jinak než jako osmimiliardovou injekci do modernizace farem nebo třímiliardovou pobídku pro budování bioplynových stanic, pěkně to od agrární lobby schytá.
Venkov nejsou jen zemědělci, ale i drobní živnostníci. O rozvoji venkova by tedy měli rozhodovat hlavně lidé, kteří tam žijí. Tímto prohlášením zahájily boj o příští rozdělení unijních peněz nezemědělské svazy a spolky spojené s venkovem. Se zemědělci se napříště chtějí dělit půl na půl, nikoli v poměru 90 procent pro agrární byznys a skromnou desetinu pro „zbytek“ venkova. Takový klíč nyní platí pro výplatu peněz z českého Programu rozvoje venkova, který naplňuje Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Na roky 2007 až 2013 dostal tento program, který jede odděleně od ostatních operačních programů, do vínku přes 90 miliard korun.
Hlavní agrární dotace ovšem přitékají z jiných zdrojů. Ročně jde zhruba o dvacet miliard korun rozdělovaných podle toho, na kolika hektarech ten který podnik nebo sedlák hospodaří.
Těchto plošných dotací se spor netýká. Prozemědělská antimemoranda „Jestli chce tato země na venkově jen pole a louky a žádné lidi, ať jde zase většina peněz z venkovského programu na zemědělství,“ říká s ironií Eduard Kavala. Přes dvacet let je starostou Bělotína na Přerovsku a je také dlouholetým předsedou Spolku pro obnovu venkova, za který spolu s dalšími sdruženími podepsal memorandum Venkov jako místo k podnikání. Právě v něm zazněl požadavek, aby na rozvoj obcí, zejména na investice do občanské vybavenosti, podpory služeb a rozvoje zemědělského a nezemědělského podnikání směřovala nejméně polovina peněz z budoucího Programu rozvoje venkova. Přihlásily se k němu rovněž Národní síť místních akčních skupin, Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Sdružení podnikatelů a živnostníků a místopředsedkyně stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Jana Juřenčáková (Starostové a nezávislí).
„Většina zdejšího agrárního průmyslu je řízena z měst. O lidi z venkova tady nejde,“ míní Kavala. Odmítá být účastníkem divadla, při kterém se režíruje příští program pro venkov. „Dosud jsme při jednání nebyli za partnery, ale za kašpárky, kteří posvětí, že peníze zase dostanou jen jedni. Proto vzniklo memorandum jako impulz k opravdové diskusi,“ vysvětluje předseda Spolku pro obnovu venkova.
Nestoudná představa, odsoudila memorandum agrární lobby, která hájí zachování současného klíče. Následovala protestní prohlášení různých zemědělských organizací, které jsou přitom samy mezi sebou rozhádané kvůli dotacím. Jedny prosazují podporu intenzivní produkce s tím, že hlavně polařina a velkochovy jsou to pravé zemědělství a přinášejí lidem práci. Farmáři z podhůří, rozmazlení bonusem za nepříhodné podmínky k hospodaření a bohatými dotacemi za sečení luk a pastvu dobytka nenáročnou na práci, zase chtějí mimořádné ocenění za péči o krajinu zachovat i nadále. Z celého programu jde pomalu polovina peněz na hektary v kopcích, kde se daří rančerům, jak se říká lidem, kteří založili zemědělské podnikání na dotacích. O investiční podpory, které tvoří druhou půlku venkovského programu, se musejí zájemci hlásit s projekty.
Jakýpak venkov, hlavně produkce Do přestřelky o miliardy z Bruselu vstoupil také největší český zemědělec Andrej Babiš. Neřeší, co by potřeboval venkov, trápí ho hlavně upadající chov prasat. Někteří zemědělci totiž od příštího venkovského programu očekávají, že bude hlavně zachraňovat živočišnou výrobu, která také dává pracovní příležitosti. „Dovoz vepřového masa ze zahraničí bude pokračovat a dál vytlačovat tuzemskou výrobu,“ varuje v týdeníku Zemědělec majitel agrárně-potravinářského impéria. Sám přitom k takovému scénáři přispívá. Jsou to i jeho masokombináty, které řadu let vyrábějí i z dováženého masa. Bylo totiž výhodnější přivézt německé vepřové než porážet česká prasata na vlastních jatkách.
„Ztratili jsme čtvrtinu naší výroby – české zemědělství jako celek, a to považuji za tragédii,“ píše Babiš a smutní nad ztrátou tisíců pracovních míst. Ze všeho viní zdejší hospodářskou politiku, tedy spíše její neexistenci. Asi to nemyslí tak, aby mu stát diktoval, kolik prasat mají jeho farmy ročně vykrmit, kolik masa mají na pulty dodat jeho masokombináty.
Jde tu o dotace, aby venkovský program ještě víc přispíval na výstavbu nových chlévů a nákup moderních technologií. Zvyšují konkurenceschopnost, jenže zase nepotřebují tolik lidské práce. I proto každý rok ubývá lidí, které živí zemědělství (viz Zemědělci na ústupu). Dávno přitom už neplatí, že toto odvětví je hlavním zaměstnavatelem na venkově.
Andrej Babiš na rovinu lobbuje za produkci a ani se nesnaží hrát si na pečovatele o krajinu. Tuto roli zemědělců rády vyzdvihují jejich největší profesní organizace – Agrární komora a Zemědělský svaz. „Zemědělci pomáhají spoluvytvářet a udržovat krajinu jako místo pro plnohodnotný život a odpočinek lidí, pro turistiku, ale i pro rozvoj biodiverzity,“ tvrdí komora a svaz ve společném memorandu, tentokrát na podporu zemědělství. Jak zdejší velkovýroba pomáhá pestré krajině opečovávané i pro turisty? Rozšiřováním monokultur obilí, řepky a kukuřice? Nebo polními cestami rozježděnými těžkou technikou, kde je snad trvale bláto?
Není lídr jako Leader „Podporu obcí a zemědělců nelze oddělovat, protože společně tvoří venkov,“ prohlásil ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) ještě předtím, než se rozpoutal boj o příští podobu venkovského programu. Při jeho sepsání bude muset Česká republika vyjít ze základních kamenů položených v Bruselu. Evropská komise už avizovala, že důležitější by měl být vlastní rozvoj venkova s hlavním cílem udržet tam lidi a zkvalitnit jejich život.
Lídři zdejších agrárních svazů hájí zájmy svých dominantních členů – družstev, akciovek a „eseroček“, jejichž přirozeným hlavním cílem je zisk. Proto trvají na tom, aby i příští venkovský program valil peníze na jejich vyšší konkurenceschopnost.
„Ať se tedy rovnou řekne, že je to program rozvoje zemědělství,“ namítá František Winter.
Ač sám je zemědělec, zastává se spravedlivějšího dělení peněz pro venkov. Coby šéf Národní sítě místních akčních skupin (MAS) je signatářem „provenkovského“ memoranda.
„Peníze by měly jít na priority, které si určí sami obyvatelé regionu,“ zastává se Winter takzvané metody Leader. V„maskách“ jsou zástupci obcí, mikroregionů a místní podnikatelé včetně zemědělců a ti se dohodnou, jestli přidělené peníze dají na dětské hřiště, nebo na nákup traktoru s radlicí na odhrnování sněhu.
„Venkov prokázal, že dovede jít touto cestou, i když tu nejdřív byly obavy, že se Leader nerozjede.
Funguje právě, jak má, tedy odspodu,“ oceňuje Kavala. Před devíti lety nebyla v Česku jediná MAS, nyní jich je přes 150 a z nich 112 vyhovělo podmínkám, aby využívalo peníze z venkovského rozvoje. Nejde o žádné horentní sumy, z celého koláče na ně připadlo pět procent, tedy zhruba pět miliard korun na celých sedm let. Přes „masky“ jdou peníze na malé projekty nikoli za miliony, ale většinou za několik málo stovek tisíc.
Masky s ambicemi „V příštím programu by se měla mnohem víc uplatňovat metoda Leader. Nově by finance mohly jít i na takzvané měkké projekty, tedy různé ekologické, sociální a vzdělávací akce, nejen na investice,“ navrhuje Winter.
Průběžné hodnocení Programu rozvoje venkova, který pro ministerstvo zemědělství vypracovaly dvě nezávislé agentury, vytýká současné praxi nedostatečné docenění přístupu Leader. Hodnotitelé kritizují, že se zůstalo u tradičního financování shora a nevytvořil se větší prostor pro samostatné rozhodování MAS. „Partnerské projekty nejsou v programu výslovně preferovány před projekty izolovaných žadatelů,“ označují za chybu a doporučují, aby se Leader mnohem víc rozšířil v celém programu. Místo toho se proti „maskám“ v poslední době zvedají různě motivované útoky.
Větší váhu ale dává těmto místním partnerstvím Brusel. Chce, aby se nejméně pět procent peněz z každého operačního programu napříště rozdělovalo metodou Leader.
U jiných programů než venkovského si nyní zdejší MAS ani neškrtnou. „Všichni nám říkají, že máme svůj Program rozvoje venkova.
Jenže ten je hlavně pro zemědělce,“ stěžuje si Kavala.
Jak asi dopadne boj o peníze pro český a moravský venkov, který vedou silou nevyrovnaní hráči, velkovýrobní agrární lobby versus venkovské „masky“?
Graf
Zemědělci na ústupu
Vývoj počtu zaměstnanců v zemědělství,
lesnictví a rybářství (v tis.)
144 141 132 122 113 108
2005 2006 2007 2008 2009 2010
pramen: Český statistický úřad
Koláč pro venkov
Rozdělení peněz z Programu rozvoje venkova 2007 až 2013 pro jednotlivé skupiny (v mil. eur)
79
Podpora agroturistiky
a venkovské turistiky
253
Podpora na
rozvoj vesnic
202
Program Leader
1946
Platby zemědělcům
v podhorách a horách,
dotace za sekání luk
a pasení dobytka, pro
biofarmáře a na zalesnění
248
Dotace na bioplynové
stanice a další
nezemědělskou
činnost, podpora
nových podniků
174
Pozemkové
úpravy
136
Investice do
potravinářství
85
Investice
do lesů
322
Investice do
zemědělství
pramen: ministerstvo zemědělství
Někteří zemědělci od příštího venkovského programu očekávají, že bude hlavně zachraňovat živočišnou výrobu, která také dává pracovní příležitosti Nejmenší šance pro vsi
Program rozvoje venkova režíruje v unijních mantinelech české ministerstvo zemědělství. Vše ostatní – příjem žádostí, výběr projektů, kontroly a výplatu peněz – zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Program na léta 2007 až 2013 se zhruba 90miliardovým rozpočtem běží bez skandálů, jaké doprovázejí čerpání peněz z některých operačních programů. Jak vyčísluje mluvčí fondu Petr Hlavatý, vyplaceno je 55 miliard korun. Z toho přes 30 miliard dostali farmáři z podhůří na údržbu krajiny a ekologičtí zemědělci. Pětadvacet miliard šlo na různé projekty, zdaleka největší poptávka je přitom po vesnických titulech. Obce, které s podporou venkovského programu chtějí třeba opravit školu, tělocvičnu nebo zkrášlit náves, tedy mají nejmenší naději, že s projektem uspějí. „Jejich šance, že získají dotace, je na úrovni 28 procent,“ upřesňuje Hlavatý.
Velký převis je také u žádostí mladých začínajících farmářů o startovací podporu. Podobné je to u zájemců z venkova, kteří chtějí začít podnikat v jiných oborech. Naopak největší šance získat dotaci je u projektů na pozemkové úpravy nebo na poradenství.
O autorovi| Táňa Králová • kralova@mf.cz
