Bude možné použít Saddámovy miliardy k obnově země?
S postupem vojenských jednotek Spojených států směrem na Bagdád zesiluje také útok na jinou kořist: majetek irácké smetánky, zvláště Saddáma Husajna a jeho rodiny. Finanční detektivové z celého světa od amerického ministerstva financí až po individuální věřitele, kteří by rádi inkasovali dluhy staré několik desetiletí, se snaží zjistit, kolik peněz nashromáždil Husajn, jeho rodina a jeho kumpáni, kde jsou peníze ukryté a jak rychle mohou být k dispozici.
Pro Ameriku je hon na Saddámovo bohatství klíčovou zkouškou. Bushova administrativa chce dodat váhu svému tvrzení, že cílem války v Iráku je jeho osvobození, a nikoli ovládnutí, a tak vydala usnesení, že veškeré peníze ukořistěné v Iráku se věnují na obnovu země. Toto nařízení se vztahuje i na 1,7 miliardy dolarů na iráckých kontech zmrazených ve Spojených státech od roku 1990. Americké oficiální zdroje i soukromí analytici odhadují, že je někde ukryto dalších sedm až deset miliard dolarů, ale z toho se pouze malá část pravděpodobně nachází na území Spojených států. Při hledání této kořisti, uplatňování práva na její převzetí a usilování o názorovou shodu na to, jak ji nejlépe použít, se vyhrotí již tak napjaté vztahy mezi Spojenými státy, Evropou a Středním východem, kde je patrně hlavní část peněz uložena.
Jistý vysoko postavený pracovník amerického ministerstva financí prohlašuje, že od 20. března, kdy pátrání nabylo na intenzitě, se podařilo spojencům lokalizovat více než jednu miliardu dolarů na dosud neznámých Saddámových účtech. Anglická centrální banka Bank of England, která již dříve zmrazila v britských finančních ústavech 648 milionů dolarů, nařídila bankám, aby se zaměřily na odhalování iráckých účtů, a označila tento úkol za „mimořádně naléhavý“. Po iráckých penězích však nepátrají jen bojující strany. Americké ministerstvo financí uvedlo, že Irák dluží více než 100 miliard dolarů již z dob před invazí do Kuvajtu v roce 1990. Pohledávky uplatňují další věřitelé, francouzskou vládou počínaje a jihokorejskou společností Hyundai Engineering & Construction konče.
Zdroje Saddámova bohatství nejsou tajemstvím. Navzdory dvanáctiletému období sankcí OSN Irák otevřeně pašoval ze země ropu na nákladních autech, cisternových lodích a ropovodem přes Sýrii, Turecko a Perský záliv, a do země naopak nelegálně vozil cigarety a luxusní zboží. Saddám dokonce našel způsoby, jak profitovat z programu Ropa za potraviny vyhlášeného Organizací spojených národů. Ačkoli OSN kontrolovala výnosy z prodeje irácké nafty, prohlášení General Accounting Office (amerického rozpočtového úřadu) a hnutí za lidská práva se sídlem ve Washingtonu Coalition for International Justice prohlašují, že Bagdád zapracoval do ceny nafty svou provizi ve výši 30 až 50 centů za barel. Jak tvrdí představitelé tohoto hnutí, na pašování a inkasování provize osobně dohlížel Saddámův nejstarší syn Udaj. Mluvčí programu Ropa za potraviny odmítl tuto informaci komentovat.
Těžší je zjistit, kam se peníze poděly. V 80. letech Saddám investoval do některých západních podniků, například do francouzské mediálně vojenské skupiny Lagardère, která vlastní Hachette – francouzského vydavatele časopisů Elle a Car & Driver. Společnost Hachette potvrdila, že Saddámův 8,4procentní podíl, jehož výše se odhaduje na 90 milionů dolarů, je zmrazen již od roku 1990.
Emigranti a finanční detektivové se domnívají, že měl Saddám Husajn po zavedení sankcí OSN většinu svých peněz mimo území Iráku v bezpečných a likvidních investicích, jako jsou bankovní depozita, vládní obligace, a dokonce i v pokladničních poukázkách Spojených států. Nejmenovaný bývalý irácký bankovní úředník, který nyní žije jako důchodce v Londýně, vypověděl, že Saddám a jeho syn Udaj posílali úplatky a provize do jordánských, egyptských a libanonských bank. Odtud se měly peníze převádět jejich spojencům do zahraničí a ti nechali peníze proběhnout přes řetězec bank a dokonale legálních účtů, aby se zamaskoval jejich původ. Po zpřísnění sankcí vůči Iráku měla tato fronta rostoucí důležitost.
Zmíněný irácký úředník a bývalí američtí státní činitelé říkají, že zásadní roli při převádění peněz režimu sehrála zřejmě irácká, státem vlastněná banka Rafidain Bank. Její pobočky v Jordánsku, Bahrajnu, Spojených arabských emirátech a ostatních zemích Středního východu prý převáděly peníze jménem Saddáma Husajna z Bagdádu do globálního bankovního systému. V některých případech doslova tak, že se peníze přenesly přes ulici do jiných bank. Spojené státy požádaly o zavření poboček banky Rafidain, ale pouze Británie žádosti vyhověla. Manažer pobočky v jordánském Ammánu Abdul Husajn Madžid al-Muchtar odmítá, že by banka hrála jakoukoli roli při praní Saddámových peněz. Právník této banky v Londýně, Alan Walls ze společnosti Linklaters, odmítl o aktivitách banky hovořit. Vedoucí pracovníci v londýnské pobočce, která je v současné době v likvidaci pod dozorem anglické centrální Bank of England, odmítli záležitost komentovat.
Není snadné peníze vystopovat . Američtí vládní činitelé doufají, že irácká záliba v důkladném vedení záznamů přinese poklady, až americké a britské jednotky obsadí Bagdád. Ale opravdu tvrdým oříškem bude uplatnění nároků na jakékoli objevené finance. Guvernér irácké centrální banky Isám Rašíd Chwajš veřejně označil americké zabavení iráckého majetku za pirátský čin, který porušuje nařízení OSN. Americké zákony zmocňují prezidenta k tomu, aby během války zabavil majetek nepřítele, ale jen málo ostatních zemí má takovou pravomoc a většina zemí, kde se patrně irácké peníze skrývají, se války neúčastní. Dokonce i Švýcarsko, které by si horlivě přálo dokázat, že fungují jeho kontroly „horkých peněz“ zavedené před pěti lety, říká, že bude potřebovat soudní příkaz od Spojených států na to, aby zmrazilo nebo zabavilo vklady na všech podezřelých účtech.
Není tedy zdaleka jisté, že se podaří peníze získat. „Vojenská síla Spojených států nebude podstatná – potřebujeme spolupráci jiných,“ podotýká William F. Wechsler, odborník na praní špinavých peněz, který působil v Clintonově administrativě. Americké ministerstvo financí doufá, že OSN nebo instituce, jakou je například Bank for International Settlements, dokážou zavést rychlý postup pro řešení nároků, spojených s iráckými účty a přesměrovat peníze novému bagdádskému režimu. „Je jasné, že jakýkoli majetek, který Iráčané nashromáždili od roku 1990, je porušením sankcí OSN, a tudíž je nezákonný,“ tvrdí David D. Aufhauser, právní zástupce amerického ministerstva financí.
Možná tomu tak je. Avšak fíkový list OSN nebude stačit k tomu, aby jednotlivé země od Bahrajnu až po Francii přesvědčily vlastní soudy a banky, že musí odkrýt sporná bankovní konta. Saddámovy miliardy ještě budou muset urazit pěkný kus cesty, než pomohou obnovit jeho zemi. S vypisováním šeků na peníze z těchto účtů je třeba ještě počkat.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Zuzana Strejčková, www.LangPal.com
