Máme tolik peněz, že nevíme, co s nimi. Takto by se dala s trochou nadsázky popsat situace, ve které se v současné době nacházejí tuzemské banky. Stále nejoblíbenější formou zhodnocení volných prostředků při minimálním riziku sice pro banky zůstávají investice do českých státních dluhopisů, přebytek likvidity ovšem o poznání častěji a ochotněji pouští na mezibankovní trh. Zejména krátkodobé půjčky či jednodenní depozitní operace mezi finančními domy jdou nahoru. „Bankovní sektor v Česku se jako celek nachází ve stavu strukturálního přebytku likvidity, který v současné době činí zhruba 365 miliard korun. Česká národní banka stahuje tento přebytek repo operacemi,“ uvedla Petra Hájková z odboru komunikace centrální banky. Oproti průměru roku 2009 se jedná o nárůst zhruba osmnáct miliard korun.
Banky sobě
Banky měly mezi sebou ke konci dubna rozpůjčováno 623 miliard korun, jak ukazují statistiky ČNB. Oproti únoru se jedná o navýšení přesahující zhruba třicet miliard korun. Celkový nárůst ovšem bude mnohem vyšší, jelikož část úvěrů mezitím finanční instituce splatily a další kontrakty uzavřely. Jedná se totiž výhradně o krátkodobé úvěry. „Přetrvává situace, kdy trh mezibankovních půjček se splatností delší než jeden měsíc prakticky neexistuje,“ tvrdí David Borges, výkonný ředitel útvaru Řízení aktiv a pasiv ČSOB.
Banky si vypomáhají nejen úvěry, ale rovněž formou vkladů. Z aktuálních dat ČNB vyplývá, že průměrný denní obrat depozitních operací, tedy kolik si banky u sebe vzájemně uloží, činil letos v lednu 63 miliard korun. Přes šedesát miliard se přitom tento objem naposledy dostal v říjnu 2009. V drtivé většině se navíc jednalo o depozita uložená „na jednu noc“, jak ukazují statistiky centrální banky.
„Nárůst u poskytnutých úvěrů v posledních kvartálech by bylo možné částečně připsat tomu, že banky prodávaly zahraniční státní dluhopisy a při stagnujícím úvěrovém trhu mají nyní přece jen o něco více hotovosti, pro niž nemají dostatečně atraktivní použití,“ domnívá se analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.
Změna strategie
Lépe než data za celkový trh ale ilustruje situaci na poli mezibankovních půjček samostatná statistika týkající se jednotlivých bankovních domů. Například Komerční bance se závazky vůči ostatním bankovním domům zvýšily během posledního roku o pětapadesát procent a ke konci roku 2010 činily 29,1 miliardy korun. Tato položka představuje především výpůjčky přijaté za účelem pokrytí krátkodobých likvidních potřeb skupiny v některých měnách, tvrdí banka. „Zdroje z mezibankovního trhu používáme výhradně k řízení běžných mezidenních pohybů cash flow,“ vysvětlila mluvčí Komerční banky Monika Klucová.
„Komerční banka měla extrémně vysoké poskytnuté úvěry bankám, tedy extrémní rozdíl mezi poskytnutými úvěry bankám a přijatými vklady od bank, a nyní se postupně obě položky sbližují. Můžeme to proto brát jako záměr managementu banky na strategie v oblasti řízení likvidity,“ domnívá se analytik Hatlapatka.
Za účelem zisku
Podobně je na tom také Česká spořitelna (ČS). „Jelikož jsme dlouhodobě poskytovatelem likvidity, na mezibankovním trhu provádíme pouze arbitrážní obchody za účelem dosažení zisku,“ tvrdí Klára Pačesová z tiskového centra spořitelny. Aktuální výše úvěrů České spořitelny od komerčních bank činí přibližně 4,8 miliardy korun, oproti tomu má banka u konkurence rozpůjčováno necelých 14 miliard.
Mezibankovní obchody ale běží zejména uvnitř skupiny. U mateřské Erste měla spořitelna ke konci roku 27,7 miliardy korun, tedy o necelých osm miliard víc než ke konci roku 2009. Z toho necelých deset miliard poslala do vídeňské centrály coby úvěry v rámci repo operací a zbytek tvořily běžné a termínované vklady. Finanční tok z Vídně do Prahy byl o poznání chudší. Erste má u České spořitelny na vkladech 1,2 miliardy korun a coby úvěry v rámci repo operací přijala ČS od mateřské Erste 1,3 miliardy korun, tvrdí spořitelna.
ČSOB má u bank 14,1 miliardy korun, zatímco ke konci roku 2009 to bylo necelých devět miliard korun. Naopak od ostatních finančních domů má ČSOB aktuálně 30,4 miliardy korun. Většina bank ovšem podrobná data – na rozdíl od velké trojky – nezveřejňuje. Právě tato statistika by přitom byla mnohem zajímavější, neboť doplnění likvidity na mezibankovním trhu využívají zejména banky, kterým vklady nepokrývají poskytnuté klientské úvěry.
Pozor na Brusel
Jednodenní úroková sazba, podle které se řídí zhodnocování mezibankovních úvěrů, činila k 1.červnu 0,59 procentního bodu. V případě jednodenních depozit se zhodnocování řídí sazbou pribid, která byla začátkem června na úrovni 0,32. Přestože konečná sazba, za kterou se transakce uskuteční, není ani při započtení marže nijak lukrativní, vzhledem k tomu, o jak velké objemy se jedná, nemusí být konečný výdělek zanedbatelný. „Pro banky je to v rámci řízení likvidity stále výhodnější než volné prostředky držet,“ upozorňuje Hatlapatka.
Ukládat či půjčovat volnou likviditu mohou banky také u České národní banky, kde točí desítky až stovky miliard korun volných prostředků. Česká centrální banka ale na rozdíl od té evropské řeší v drtivé většině případů přebytek likvidity tuzemských komerčních bank. To je ostatně i důvod, proč bankovní domy téměř nevyužívají možnost úvěrů od ČNB oproti zástavě českých státních dluhopisů. Toto opatření zavedla centrální banka na podzim roku 2008 v rámci protikrizového opatření. V letošním roce ale došlo k výraznému omezení. ČNB zachovala pouze dodávací repo operace se splatností dva týdny. V minulosti přitom nabízela i tříměsíční půjčky.
Volnou likviditu kromě českých státních dluhopisů, mezibankovních úvěrů či depozitních operací tlačí banky také na mezibankovní trh formou skupování hypotečních zástavních listů, což je další příklad vzájemné mezibankovní výpomoci.
Je otázkou, jak na banky zaútočí připravovaná bruselská regulace označovaná jako Basel III, která by do oblasti řízení likvidity měla přinést další zpřísnění. Už Basel II přitom znamenala přísnější pravidla například pro mezibankovní úvěry v rámci skupiny. Tuzemským bankovním domům to ale žádné potíže nepřineslo a podle některých analytiků bude mít na český bankovní sektor stejný účinek i Basel III.
