Náměstkyně ministra dopravy a spojů o UMTS, Telecomu a ČRa
Marcela Gürlichová (58) Narodila se v Praze. V letech 1960 až 1962 studovala na pražském ČVUT a v letech 1962 až 1967 Vysokou školu dopravní v Žilině, obor provoz a ekonomika spojů. Později (1972 až 1975) při zaměstnání absolvovala obor učitelství ekonomických předmětů na pražské VŠE. Prvním zaměstnavatelem (1958 až 1962) byla Městská telekomunikační správa v Praze. V letech 1962 až 1975 učila na střední škole. Poté přešla do Montážního podniku spojů, kde byla zaměstnána v útvaru technického rozvoje (1975 až 1991). V letech 1991 a 1992 působila na federálním ministerstvu spojů a od roku 1993 až 1995 na českém ministerstvu hospodářství. V letech 1995 až 1996 byla ředitelkou pro personální záležitosti a vztahy ve společnosti SPT Telecom, v letech 1996 až 1998 ředitelkou odboru personálního a mezd na Českém telekomunikačním úřadě. Náměstkyní ministra dopravy a spojů je od roku 1998 a má v kompetenci celou oblast telekomunikací. Je vdaná a má dva dospělé syny.
EURO: Vláda by ještě během tohoto měsíce měla jednat o přidělování licencí na UMTS, mobilní systémy třetí generace. Vaše ministerstvo v této věci připravilo určitý návrh. Co všechno materiál obsahuje? GÜRLICHOVÁ: Jde o strategický dokument, který zdůvodňuje, proč by licence měly být uděleny, jaké služby budou poskytovány, co budou znamenat pro rozvoj ekonomiky v případě jejich rychlého zavedení a využívání, jakým způsobem dojde k rozšíření stávajících GSM sítí, co to pro republiku přinese. Je v něm i náš pohled na to, kdo by licence měl dostat. Vlastní průběh výběrového řízení je ovšem věcí Českého telekomunikačního úřadu. V materiálu je zachycena i situace v Evropě – kde již licenční řízení proběhlo, kolik licencí bylo uděleno, jaká byla výtěžnost z prodeje. Do tabulky jsme dali i porovnání s HDP, počtem obyvatel, čemuž by měla být přizpůsobena cena licence. Záměrně jsme ale žádnou konkrétní cenu neuváděli, protože máme zájem především o zavádění nových služeb. Cena by měla být úměrná velikosti trhu a situaci v České republice.
EURO: Materiál byl odeslán na ministerstvo financí k připomínkování. Nejvíce diskusí určitě vyvolá způsob přidělování licencí, zda formou „soutěže krásy“, či aukce. Vaše ministerstvo tvrdí, že aukce u nás ani není možná, protože telekomunikační zákon hovoří pouze o výběrovém řízení. GÜRLICHOVÁ: Takto to říci nelze. Stejně tak je možné vyhlásit jednokriteriální výběrové řízení a prohlásit, že minimální cena za licenci je taková či onaká. Potom půjde vlastně také o aukci, ačkoliv to nazveme jinými slovy. Pravdou je, že česká legislativa vůbec nezná pojem aukce, zná jen pojem dražba.
EURO: Proč se v novém telekomunikačním zákoně o aukcích či dražbách vůbec nehovoří? V zahraničí je to běžná forma přidělování kmitočtů. GÜRLICHOVÁ: Jde o výsledek dosti „divoké diskuse kolem zákona. Musím říci, že zejména regulátor, Český telekomunikační úřad, tlačil na to, aby se tam objevilo výběrové řízení, a ne aukce, protože důsledek aukcí je takový, že ten, kdo licenci dostává, za ni zaplatí vyšší cenu. Zároveň by měl ale rozšiřovat a zavádět nové služby. Když většinu prostředků dá na získání licence, potom nemá dostatek peněz na rozvoj. Příkladem je nizozemská KPN, která usilovala o UMTS v Německu. Jejich partner tam odstoupil a oni pod finanční tíhou museli poté odejít z Bulharska, rovněž de facto odstoupili z procesu privatizace Slovenských telekomunikací. Doplatil na to i rating KPN.
EURO: Vy si tedy myslíte, že existuje přímá úměra mezi cenou licence a kvalitou a cenami nabízených služeb? GÜRLICHOVÁ: Myslím si, že je třeba hledat vyvážený stav, tak aby majitelé licencí byli tlačeni k rychlému zavádění služeb a nesnažili se hojit na vysokých tarifech.
EURO: Nezdá se, že by levné licence byly zárukou nízkých tarifů. První GSM operátor dostal licenci prakticky zadarmo a ceny byly po několik let neúměrně vysoké. Teprve se vstupem druhého a třetího mobilního operátora došlo ke zlevňování. Tedy spíše tvrdá konkurence snižuje ceny a zkvalitňuje služby. GÜRLICHOVÁ: Pokud je pouze jeden subjekt na trhu, tak samozřejmě nemá zájem o zlevňování.
EURO: Licence pro UMTS mají být přiděleny na dvacet let. Když si uvědomíme, co všechno se nabaluje na mobilní telefony a jak tato oblast bytní, tak se cena za jednu licenci ve výši nějakých patnácti či dvaceti miliard korun nejeví jako zcela přemrštěná. GÜRLICHOVÁ: Mohla bych zmínit nedávný tendr na tři licence pro budování FWA sítí. V tomto případě se mi cena 150 milionů za licenci jevila jako velmi nízká. Zdálo by se mi nyní nevyvážené, aby FWA operátoři zaplatili za licenci 150 milionů a UMTS operátoři patnáct či dvacet miliard, o nichž hovoříte. Jsem určitě poslední člověk, který by státní pokladně peníze nepřál, nechtěla bych však, aby se operátoři nákupem licencí vyčerpali a neměli na patřičný rozvoj. V Polsku počítají s tím, že polovinu částky za UMTS licence vyberou od operátorů hned a druhou v průběhu pěti let.
EURO: Takový model je snad ale možný i u nás. GÜRLICHOVÁ: Samozřejmě. My si myslíme, že tři nynější čeští GSM operátoři by licence měli dostat za nějakou pevnou cenu, která by měla být stanovena poradenskou firmou. Záleží na nich, zda budou ochotni si licence za tuto cenu koupit. O čtvrtou licenci by se měl svést konkurenční boj. Regulátor by u této čtvrté licence měl určit, zda bude přidělena na základě jedno či vícekriteriálního výběrového řízení.
EURO: Vám se zdá být rozumné a spravedlivé, aby tři firmy získaly licenci automaticky, bez boje a za pevnou cenu a cena za čtvrtou licenci se šroubovala v konkurenčním boji? GÜRLICHOVÁ: Je třeba brát v potaz, že ta pevná cena nebude nijak nízká.
EURO: Proč by nynější operátoři – EuroTel, RadioMobil a Český Mobil – nemohli také o licence soutěžit? GÜRLICHOVÁ: Jistě můžeme cenu stanovit na maximální výši, ale operátoři ji pak promítnou do tarifů a my následně zjistíme, že nikdo o služby nemá zájem.
EURO: Před časem jste sama uvedla, že se vám líbí italský model. Italové v prvním kole prolustrovali zájemce podle zkušeností v oboru a ve druhém budou mít klasickou aukci. Proč o tento mechanismus již neusilujete? GÜRLICHOVÁ: Nejsme v nějakém rozporu. Usilujeme o rozšíření služeb, přijatelné ceny s ohledem na český trh a bereme i v potaz zkušenosti s přidělováním licencí v jiných zemích, kde někteří operátoři draze získaná kmitočtová pásma vracejí, protože to nedokážou ufinancovat. Takto bychom skončit nechtěli. Návrh ministerstva není mé osobní rozhodnutí, úřad jako celek se přiklonil k tomuto řešení – tedy k pevné ceně, ovšem ne nízké. Z hlediska rozvoje služeb nám připadá lepší, aby tři stávající operátoři měli stejné podmínky. To je samozřejmě naše představa, ovšem regulátor to může zcela změnit.
EURO: Čtvrtý operátor bude znevýhodněn již tím, že přijde jako naprostý nováček, že nemá lokality pro budování stožárů a tak dále. Vy mu start ještě ztížíte, protože bude muset za licenci platit více než ostatní. GÜRLICHOVÁ: A kde berete jistotu, že zaplatí víc?
EURO: Je obvyklé, že v aukci se za licenci platí více. GÜRLICHOVÁ: Telekomunikační trh se rychle mění. Než celý proces začne u nás, bude dokončen v sousedním Rakousku a Polsku. Všichni říkají, že už nejsou prostředky na takové objemy peněz jako při aukci v Británii či Německu.
EURO: Možná že výtěžek české aukce by nebyl závratný, ale stále se zdá být transparentnější metodou, než je výběrové řízení. GÜRLICHOVÁ: Vám se jeví více transparentní německá aukce, kde bylo asi 130 aukčních kol a účastníci soutěže se přes mobily mohli domlouvat na výši ceny? Pokud aukce probíhá více dní než jeden, lze zpochybnit, že se jednotliví účastníci mezi sebou nedomlouvají. Náš názor jsem vám sdělila, možná jiná ministerstva mají jiný.
EURO: Opusťme tedy UMTS. Už jste se zmínila o nedávno skončeném výběrovém řízení o tři licence pro budování a provozování FWA sítí. Jak tuto soutěž celkově hodnotíte? GÜRLICHOVÁ: Každé výběrové řízení by mělo mít pevně stanovené podmínky, které se nebudou měnit. Komise, která nabídky hodnotí, by měla být také natolik vybavená vědomostmi, aby její rozhodnutí bylo po věcné i formální stránce správné. Jeden z našich ministerských pracovníků byl členem komise a vím, že on na jednání chodil vždy připraven.
EURO: V kuloárech se ale objevily informace, že ne všichni členové byli připraveni, zúčastňovali se pravidelně jednání a studovali předložené materiály. GÜRLICHOVÁ: Mohu pouze zopakovat, že za svého člověka ručím a další zprávy o dění ve výběrové komisi nemám. Mně osobně se nelíbilo, že podmínky výběrového řízení byly za pochodu měněny (dodatečně byla umožněna účast Českých radiokomunikací – pozn. red.). Stejně tak mi nepřipadalo vhodné, aby byl někdo dopředu vyřazen ze soutěže (Český Telecom a mobilní operátoři – pozn. red.). Jak už jsem řekla, také cena za licenci – 150 milionů korun – se mi zdála velmi nízká.
EURO: Šéfem komise byl předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník. V minulých měsících se často hovořilo o tom, že vaše vzájemné vztahy nejsou zrovna ideální. Stále to platí? GÜRLICHOVÁ: Z mé strany určitě nic takového naplatí, já takový problém necítím. Samozřejmě názory na pracovní problémy mohou být různé a je třeba o nich jednat. K tomu samozřejmě došlo v průběhu projednávání zákona o telekomunikacích. Mně v průběhu projednávání zákona vadilo, že se nevěnovalo zdaleka tolik času debatám o pravomocích nového úřadu a jeho postavení, jako se věnovalo například volbě operátora.
EURO: Co bylo podle vás zanedbáno? GÜRLICHOVÁ: Regulátor je teď samostatný a předsedu ČTÚ jmenuje vláda. To je v pořádku. Považovala bych ale za vhodné, aby – stejně jako v některých jiných evropských zemích – měl předseda pro schvalování zásadních věcí vedle sebe nezávislou tří až pětičlennou komisi. Tyká se to například udělování individuálních licencí. Rozhodování by nemělo být pouze v rukou jednoho člověka. Speciálně v českém prostředí to nepovažuji za nejlepší řešení.
EURO: Někdy se objevují hlasy, že by nebylo od věci zřídit samostatné ministerstvo pro telekomunikace a informatiku. GÜRLICHOVÁ: Jako občan bych si určitě nepřála, aby vzniklo další ministerstvo. Určité přerozdělení kompetencí by vhodné bylo, třeba propojení s informatikou a s mediální oblastí vidím jako reálné. To znamená spojení s kompetencemi, které jsou na Úřadu pro státní informační systém a na ministerstvu kultury.
EURO: Rozhodnutí vlády o způsobu prodeje 51 procent akcií Českého Telecomu bylo přesunuto ze září na listopad. Důvodem je odstoupení favorizované nizozemské KPN z privatizačního procesu. Jaké varianty prodeje nyní přicházejí v úvahu? GÜRLICHOVÁ: To je věcí poradenských firem, aby je navrhly. Nevím, zda je dnes reálné prodat strategický balík celý, nebo budou nutné určité mezietapy. Pořád totiž ještě platí akcionářská smlouva a v ní je uvedeno, že po dobu plnění rozvojových cílů musí minimálně 24 procent akcií zůstat českému státu.
EURO: KPN ovládá v Telecomu 33,5 procenta akcií. Bude v návrhu doprivatizace Telecomu popsán i mechanismus vypořádání s KPN, případně způsob jejího odchodu? GÜRLICHOVÁ: Nemyslím si, že KPN musí z Telecomu odejít. Z vyjádření zástupců nizozemské firmy vyplývá, že mají zájem zůstat, že chtějí podporovat celý privatizační proces. Na novém majoritním akcionáři pak bude záležet, jak se mu vztahy uvnitř firmy podaří uspořádat. Podle usnesení vlády nový majitel povinnost odkupu akcií od minoritních akcionářů mít nebude.
EURO: Dokončení privatizace Českých radiokomunikací zdržely debaty o vypořádání opce v dceřiné společnosti RadioMobil. Už byl problém vyřešen? GÜRLICHOVÁ: Tento týden (rozhovor proběhl v úterý 3. října – pozn. red.) by mělo proběhnout závěrečné jednání s německými akcionáři RadioMobilu. Měla by být podepsána nová akcionářská smlouva a následně bude zveřejněno informační memorandum, které vyzve k účasti na privatizaci ČRa.
EURO: V denním tisku se objevilo, že očekáváte celkový výnos z prodeje radiokomunikací ve výši asi čtyřiceti miliard korun. Jak jste se vlastně k takové cifře dostali? GÜRLICHOVÁ: My jsme toto nikdy netvrdili. Číslo možná vzniklo součtem původního odhadu výnosu z prodeje, dvanácti miliard korun, a výnosu z prodeje opce, 765 milionů amerických dolarů, tedy nějakých 28 miliard korun. Ti, kdo to napsali, již ale nevzali v potaz, že část opce byla německou stranou již v roce 1996 předplacena a že radiokomunikace budou muset z příjmu za opci zaplatit daň.
EURO: Je také asi třeba dodat, že radiokomunikace sice poměrně vysokou částku za prodej opce získají, ale tyto peníze si těžko může nárokovat český stát. Minimálně se o ně musí podělit i s dalšími akcionáři. GÜRLICHOVÁ: Určitě. Stát má pouze 51 procent akcií. Pokud se budou nějaké peníze rozdělovat, tak úměrně všem akcionářům. Tam nelze někoho vyloučit. Radiokomunikace si budou muset ponechat určitou část na rozvoj. Zbylé prostředky by asi měly být vyplaceny ve formě mimořádné dividendy. Záleží ale na Fondu národního majetku a jeho návrzích.
EURO: Předběžný zájem o ČRa projevilo šest investorů. Už se ví, zda o novém majiteli rozhodne pouze nabídnutá cena, nebo i další kritéria? GÜRLICHOVÁ: To bude v informačním memorandu, které má být zveřejněno v nejbližších dnech. Cena bude hrát určitě významnou roli.
