Vodní hospodářství
Správy povodí českých vodních toků budou po pěti letech znovu přemalovávat firemní tabule, tentokrát z akciových společností na státní podniky. Nemusí to být naposledy.
Podle usnesení vlády z minulého týdne bude do konce srpna převedeno právo hospodaření k majetku státu, který byl od roku 1994 v držbě pěti státem ovládaných akciových společností Povodí (Vltavy, Ohře, Labe, Moravy a Odry), na státní po dniky. Akciové společnosti do půli prosince vstoupí do likvidace. Hádky o to, jak mají být vodní toky spravovány a zda někdejší rozhodnutí ministra Františka Bendy o odstátnění bylo právoplatné, by tak měly skončit.
Možná ne definitivně. Připravuje se totiž nový vodní zákon, který má šanci leccos zvrátit. Kdo prodává vodu, má v rukou moc i peníze. Podniky Povodí, které jsou živy převážně z prodeje vody, skýtají majetek v účetní hodnotě přes 18 miliard a tržní až 40 miliard. Spor o vliv na Povodí během let dokázal rozdělit české vodohospodáře, často bývalé spolužáky, přátele a kolegy, na dva nesmiřitelné tábory. Na ty, kteří od začátku podporovali vytvoření pseudosoukromých akciových společností a získali v nich dobře placené posty, a druhou skupinu, která nezískala nic a privatizaci považovala za nelegální a žádala opětovné zestátnění.
Neformálním vůdcem prvních - skupiny šéfů akciových společností Povodí - je ředitel Povodí Vltavy Petr Hudler. Jeho odbornou autoritu zesílila i pověst nejbohatšího vodohospodáře. (Založil společnost HBSW, která od roku 1992 vyrábí Dobrou vodu. V roce 1996 byla prodána nizozemské Ronaldsay.) „Systém akciových společností prokázal životaschopnost. Podezření z tunelování byla nesmyslná - akce čisté ruce nic nezjistila, brání Hudler stávající formu. Zároveň se ptá, zda české právo vůbec umožňuje „jen tak převádět majetek do státního podniku a akciové společnosti likvidovat.
Skupinu Hudlerových oponentů vedou lidé z Nadace vodních cest, svého času zaměstnanci Ekotransu Moravia (společnosti vzniklé v polovině roku 1989 s podporou Agrokombinátu Slušovice, která chtěla umělým kanálem propojit Dunaj, Odru a Labe a rozšířit v zemi vodní dopravu). Jedná se hlavně o Josefa Podzimka a Petra Formana. První byl generálním ředitelem Ekotransu, druhý pracoval v Ekotransu jako náměstek, později byl krátce i náměstkem ministra dopravy. Právě zájem o vodní cesty byl podle Podzimka prvotním důvodem zahájení boje. „Šokovalo nás, že by nějaká soukromá firma měla být vlastníkem vodních cest. Ve zkrachovalém Ekotra nsu učinili neblahou zkušenost, že vodní cesta se budovat a spravovat podnikatelským způsobem nedá. „Dovedu si představit akciové společnosti pouze jako čistě soukromé obslužné firmy, které se budou ucházet o veřejné zakázky - provozování vodní ch cest, opravy vodohospodářských děl. Ať si pan Hudler podniká, ale za své peníze!
Tak, jak jsou rozděleni soukromí vodohospodáři, jsou rozděleni i příslušní úředníci. Oba tábory, zastánců i odpůrců akciových společností, totiž mají „své lidi na ministerstvech zemědělství, dopravy, životního prostředí i financí. Významnou a velmi vlivnou oporou modelu akciových společností je po několik let Jan Plechatý, vrchní ředitel sekce vodního hospodářství na ministerstvu zemědělství. Plechatý však žádné dvě válčící skupiny nevidí: „Je jedna velká skupina vodohospodářů a proti nim stojí několik jedinců. Nepopírá však, že jeho ministerstvo se přes nesouhlas ostatních resortů do poslední chvíle snažilo o prosazení takzvané legislativní cesty řešení problému. Ta by, oproti vládou nakonec přijaté exekutivní cest ě, spočívala v přijetí zvláštního zákona, který by definitivně „zlegalizoval činnost akciových společností. Plechatý je stále „vnitřně přesvědčen , že by tato varianta byla lepší a levnější.
V tom je ve shodě s manažery Povodí. Mluvčí Povodí Odry Petr Kudela týdeníku EURO řekl, že s přechodem na státní podnik budou muset všichni pracovníci dostat výpověď, a pokud nepodepíší novou smlouvu se státním podnikem, i odstupné. Bude prý třeba také změnit smlouvy s dodavateli a odběrateli, provést ocenění majetku, účetní závěrku s auditem a jiné. Mimoděk dodal, že zaměstnanci se bojí i snižování platů. Z toho však mít strach asi nemusí - státní podnik není rozpočtová organizace a tabulky se na něj nevztahují (královské příjmy šéfů Českých drah jsou toho dokladem).
Změní se tedy něco? Možná to, že se nové podniky budou muset daleko více držet zákona o zadávání veřejných zakázek a budou (nezpochybnitelně) podléhat státním kontrolám. Nebude to asi na škodu. Ministr zemědělství Jan Fencl sice minulý týden u vedl, že kontrola hospodaření, která byla v Povodích uskutečněna, nezjistila žádná závažná provinění, ale není to tak docela pravda. Dílčí kontrola ministerstva financí (zprávu má týdeník EURO k dispozici) pochybení našla. Například nesprávnou kalkulaci cen povrchové vody (byly do ní zahrnuty náklady na reprezentaci, pohoštění, dary, pokuty, manka). Byl porušován i zákon o zadávání veřejných zakázek a chybně nakládáno s dotacemi. Zlehčovat prohřešky tohoto druhu by ministr neměl.
