Zvýšit sociální pojistné z 28 na 30 procent pro ty, kteří chtějí méně platit státu a více spořit na důchod sobě.
To navrhuje ministr Petr Nečas v rámci dalšího kroku v penzijní reformě. Tuto možnost by si lidé mohli volit dobrovolně, ovšem cesta zpět by už nebyla.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas přišel s dalším krokem v rámci penzijní reformy, a to poměrně zásadním. Pokud se podaří, aby jej vedle vlády schválili i poslanci, bude to první krok k zahájení skutečné penzijní reformy v České republice. Nečas navrhuje zákonně zakotvit možnost, aby lidé platili méně státu na povinném pojištění, a peníze, které by díky tomu ušetřili, by si spořili pro sebe na důchod u vybraného penzijního fondu. Tedy částečné vystoupení (opt-out) z povinně placeného systému pojištění.
Příslušný návrh měla vláda dostat na stůl už minulý týden. Na poslední chvíli ovšem Nečas materiál stáhl s tím, že o věci se ještě bude vést koaliční jednání. Diskuzi mezi vládními stranami žádali lidovci. Podle jejich předsedy Jiřího Čunka by totiž takový návrh prohloubil rozdíl mezi bohatými a chudými.
Co ministr Nečas navrhuje? Aby lidé mohli platit státu o čtyři procentní body méně na povinně placeném sociálním pojištění, a tyto peníze si spořit ve vybraném penzijním fondu. Tedy zčásti vystoupit ze systému povinného placení pojištění. Ovšem za podmínky, že k této částce přidají ještě další dva procentní body a tyto peníze rovněž půjdou do vybraného penzijního fondu. Smyslem tohoto „příhozu“ má být jednak to, že lidé si více rozmyslí, zda ze státního systému částečně vystoupí, a jednak to přinese více úspor dodůchodového systému vůbec. Pro částečný opt-out se lidé budou moci rozhodnout dobrovolně, ovšem ústup zpět by velmi pravděpodobně už nebyl možný.
Sazba pojištění by se zvýšila na 30 procent
Pro důchodové pojištění je stanovena jediná sazba, která s účinností od 1. ledna 2004 činí 28 procent. Platí ji zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé, stejně jako OSVČ. Ti, kdo by se rozhodli pro částečný opt-out ze systému, by tedy platili celkem na pojistném 30 procent, z toho 24 procent státu a šest procent na svůj účet u penzijního fondu. Z vybraného povinného pojištění by stát nadále platil důchodce. Ti, kteří by platili státu na pojištění méně, by dostávali i adekvátně nižší státní důchod.
Konstrukce výpočtu důchodu ze základního pojištění je v Česku poměrně složitá. Důchod se skládá ze základní výměry, která náleží všem důchodcům bez ohledu na dobu účasti na pojištění, a z procentní výměry závislé na délce doby pojištění a výši příjmů dosahovaných v období před přiznáním důchodu.
Ministr Nečas navrhuje, aby se těm, kteří se rozhodnou pro částečný opt-out, krátila částečně „pohyblivá složka důchodu“, tedy procentní výměra. Základní výměru by měl každý jistou, ta by se snížit nemohla. Celý důchodový systém by tak stál vlastně na třech pilířích – nultém pilíři, který by byl tvořen základní výměrou důchodu, prvním pilíři, který by v sobě obsahoval procentní výměry důchodů, a třetím pilíři, kterým by bylo dobrovolně povinné spoření na důchod ve fondech.
„Domníváme se, že vhodnější je krátit pouze procentní výměru důchodu, a to především s ohledem na komplikovanost krácení základní výměry důchodu, která je vyplácena ve stejné výši pro všechny. Jako optimální řešení se jeví plné oddělení základní a procentní výměry důchodu s tím, že každá bude samostatným důchodem se svými pravidly. Důchod tvořený základní výměrou by se stal jakýmsi pilířem 0,“ uvádí se v materiálu ministerstva práce a sociálních věcí. Vedle toho by samozřejmě dál běželo soukromé spoření na důchod u penzijních fondů tak, jak funguje nyní.
Dobrovolně tam, zpátky ni krok
Do nově vytvořeného druhého pilíře by lidé mohli vstoupit na základě dobrovolného rozhodnutí. Tato možnost volby by pro pojištěnce, kteří by ji využili, znamenala, že část jimi placených příspěvků na základní důchodové pojištění by plynula na jejich individuální účet a byla investována. Při odchodu do penze by lidem stát přiznal důchod ze základního důchodového pojištění (nultého a prvního pilíře) a důchod vypočtený na základě stavu prostředků investovaných ve druhém pilíři. „Pojištěnci by si tedy nevolili, zda budou či nebudou platit pojistné na důchodové pojištění, ale pouze jaké budou zdroje financování jejich budoucích důchodů. V podstatě by se jednalo o zavedení nové vazby mezi průběžnou a kapitálovou formou financování důchodového pojištění, která by vytvořila prostor pro individuální rozhodování pojištěnců o diverzifikaci zdrojů,“ píše se v materiálu.
Jak by to ale bylo s možností z druhého pilíře vystoupit? Ministerstvo navrhuje vystoupení neumožnit. Připouští ale i možnost ukončit spoření v druhém pilíři a přesunout je do prvního, ovšem nedoporučuje ji. Rozhodnutí o vstupu do druhého pilíře navrhuje určitým způsobem regulovat, a to počtem měsíců od doby, kdy člověk začne pracovat a platit pojištění. Každý by tak měl po spuštění druhého pilíře lhůtu například dva roky od doby, kdy začne pracovat na to, aby se rozhodl, zda bude platit státu celých 28 procent důchodového pojistného, či pouze 24 procent a šest procent si povinně spořit.
Všechno vybere sociálka
Jak se bude pojistné vybírat? Peníze placené do druhého pilíře by se zřejmě vybíraly spolu s pojistným placeným do základního důchodového pojištění, tedy Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). „Tato možnost je v souladu se snahou o sjednocení výběru všech povinných odvodů,“ píše se v materiálu. ČSSZ by tedy vybrané pojistné rozdělila do balíků, jeden by posílala státní kase, a další jednotlivým penzijním fondům. Tady zřejmě jako nucený výsledek politických diskuzí ministerstvo navrhuje, aby peníze druhého pilíře posílala ČSSZ anonymně, a to těm penzijním fondům, které by si lidé vybrali.
Každý fond by tedy měl anonymní sumu peněz a jen ČSSZ by znala klíč, podle kterého by se rozdělovala zpět lidem. Fond by tedy nevěděl, od kterých klientů má peníze a kolik si u ní jednotliví lidé spoří. Peníze by investoval na kapitálových trzích, po zhodnocení by výnosy klientům opět připisovala ČSSZ.
Je otázkou, zda je rozumné, aby všechny tyto peníze vybírala a rozdělovala Česká správa sociálního zabezpečení, pro kterou to bude znamenat administrativní zátěž. Není ani zatím jasné, jakým způsobem by lidé měli kontrolu nad tím, jak jim fond jejich peníze zhodnocuje a kolik již mají naspořeno. Mluvčí ČSSZ Jana Buranová nechtěla novou roli v penzijním systému komentovat s tím, že nemá o návrhu ministerstva podrobné informace. Materiál připouští i to, že by peníze do druhého pilíře mohla vybírat speciálně zřízená instituce nebo samy fondy, ovšem příliš ji nedoporučuje.
Výši částky, kterou budou lidé takto spořit, doporučuje neomezovat ani minimem ani maximem, lidé by tedy do něj mohli zřejmě posílat i více než šest procentních bodů z vyměřeného pojistného.
Anonymně? Proč?
Penzijní fondy poslední krok Nečasova ministerstva vítají. Opt-out z povinného systému jim pochopitelně dělá dobře, protože získají větší prostor pro svůj byznys. „Předložený návrh hodnotíme velmi pozitivně. Je velmi důležité, že někdo téma důchodové reformy udržuje při životě. Bohužel to vypadá, že reforma trápí pouze ministerstvo práce a sociálních věcí. Návrhu držíme palce, neboť by šlo o průlomovou věc v systému důchodového zabezpečení. Celá řada detailů není ještě vyjasněna, rámec je určitě ekonomicky životaschopný. O jeho politické životaschopnosti však pochybuji,“ říká Jan Diviš, předseda představenstva Penzijního fondu České spořitelny.
Nicméně se fondy poněkud pozastavují nad navrženou anonymitou spoření v rámci druhého pilíře. „Co se týká anonymity správy prostředků – jsme přesvědčeni, že navrhovaný koncept nízkonákladového inkasa prostředků prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení nebude vyvážen optimalizací výnosů na straně správců, neboť společnost spravující prostředky nebude moci optimálně investovat vložené prostředky s ohledem na konkrétní investiční horizont i individuální přání klienta. Anonymita správce prostředků rovněž nemusí být tím správným hnacím motorem k podpoře důchodového spoření. Podporujeme spíš transparentnost a přímý kontakt mezi občanem a správcem jeho prostředků,“ říká Petr Poncar, předseda představenstva Allianz penzijního fondu.
Jak hodnotí Nečasův návrh Vladimír Bezděk, který před pár lety vypracoval podrobnou zprávu o penzijním systému? „Podle mého názoru je Nečasův návrh prvním krokem skutečné Reformy s velkým R. Ta je naprosto nezbytná. Dnešní důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Více než 95 procent příjmu průměrného penzisty u nás tvoří výdaje státu. Kvůli stárnutí populace je to dlouhodobě nebezpečný trend pro celou společnost i stát. Dnešní systém je navíc nespravedlivý a demotivující, polovina penzistů bere průměrný důchod plus minus deset procent, přestože rozdíly v jejich příjmech před penzí byly vyšší,“ upozorňuje Bezděk, nyní generální ředitel Aegon penzijního fondu.
Co se týče výše navrhovaného opt-outu, považuje Bezděk čtyři procenta z pohledu potřeby diverzifikace důchodového systému za relativně nízká. „Už dnes si lidé odvádějí v dobrovolném připojištění v průměru dvě procenta z průměrné mzdy. A po čtrnácti letech existence, s podporou zaměstnavatelů, s daňovými úlevami, se státním příspěvkem, se nahromadilo pouze zhruba 170 miliard korun. To je sotva pět procent HDP. Státním průběžným systémem přitom každý rok projde 300 miliard korun,“ upozorňuje Bezděk.
„Nejvíce diskutabilní mi však připadá anonymní vybírání prostředků. To by podle mého názoru deformovalo trh. Na rozdíl od životních pojišťoven, stavebních spořitelen, bank a dalších účastníků finančního trhu by jedině penzijní fondy neznaly své klienty,“ upozorňuje Bezděk s tím, že by tak penzijní fondy byly na trhu v nevýhodě.
