Na vinohrad, dobře upravený a ošetřený, je vždy radost pohledět. Tím spíše, tvoří-li ten vinohrad součást městské zeleně a spolu s architektonicky zajímavým objektem je interesantním celkem.
Proto bylo velice potěšující zjistit na počátku 90. let minulého věku, jak se ze zdevastované parcely, zarostlé a umírající, stává opět plnohodnotná, na základě historických obrazů znovubudovaná vinice. V té době ji převzala Městská část Praha 2 a – ke štěstí obou, tedy pozemku i úřadu – angažovala k práci na její obnově manžele Turečkovy. Tehdy začala pomalá, zprvu nepozorovatelná obnova, kdy bylo třeba vysadit 60 procent hlav znovu, ty zbylé patřičně ošetřit, opravit terasy a oživit někdejší stav vinohradu. To se podařilo a dnes je Grébovka, o které je řeč, s bezmála třinácti tisíci keři na půldruha hektaru rozlohy malebnou ukázkou toho, jak kdysi vinice vyhlížely. Díky způsobu výsadby (bez drátěnky, každý keř má samostatnou opěrnou tyč) bylo možno umístit na plochu parcely zmíněný již vysoký počet hlav – přesně jich je 12 760. Díky tomu vypadá hustým zeleným listovím oživený svah s dominantou Gröbeho vily na vrcholku malebně a vprostřed zástavby konejšivě. Na druhé straně to ale neumožňuje využít žádnou mechanizaci a celý svah je opracováván ručně. Což ovšem zpětně ladí se záměrem obnovit vinici tak, aby byla ukázkou historického způsobu pěstování révy.
Odrůdová skladba Grébovky (na etiketě sice stojí Gröbovky, ale první způsob je snad také možný a přijde mi milejší) stojí na tradičních odrůdách, jsou zde zastoupeny převážně sorty bílé. Z nich potom Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulandské, dva zástupci modrých jsou Rulandské modré a Modrý Portugal. Dobré podmínky v posledních letech a vysoké sklizně (až 10 t/ha) dovolují, ač vinice zatím nemá vlastní zpracovatelnou, zhruba dvacet procent hroznů zpracovat na vlastní vína. Ta – mimochodem elegantně balená – se dají zakoupit ve vybraných vinotékách. Záměrem do budoucnosti je, aby v přilehlém altánu, již kompletně zrenovovaném a určeném k provozování zahradní restaurace, se zdejší vína stala stálou součástí nabídky.
Jaká tedy vlastně jsou vína „made in Grébovka“? Zkušenost ukázala, že nejlépe se tu daří ryzlinkům (tedy krom nenáročné milerky), okusíme tedy Ryzlink rýnský 2003. Jiskrné zlatavé tóny a široká kytka jsou prvními vyslanci, kterými nás oslovuje. Chuť potvrzuje tvrzení o tom, že ryzlink je „králem vín“. Tělnatá, doširoka otevřená poskytuje ovocitý vjem, podpořený odrůdovým charakterem. Obé je sledováno patrným, nikoliv však opanujícím důrazem kyselinek a zcela v závěru, ale úplně na samém konci dozvuku na sebe upozorní lehoulinká, jen stěží zachytitelná tečička cukru. Uměřené hořčinky dají – spolu s kyselinou - celému souzvuku chutí pikantní nádech „života“, pro bílá vína severního typu tak příznačný.
Doufejme jen, že se podaří uskutečnit záměr s kouzelným dřevěným altánem v těsném sousedství vinice, který by byl jistě důstojným přístřeškem pro zdejší zajímavá, neotřelá vína. Společně s vinicí a vilou tak vzniká nový zajímavý cíl odpoledních vycházek v samotném téměř centru metropole.
ČLÁNKY DO MAILU