Perníkový palác

Sídlo pojišťovny se ocitlo v konkursní podstatě AIM

Československé obchodní bance (ČSOB) se sice předminulý týden podařilo uzavřít dohodu se společností Domeana a ovládnout tak sto procent akcií IPB Pojišťovny, v souboji o tento ústav však ještě nemá definitivně vyhráno. Velmi nejistý je totiž osud sídla pojišťovny, moderního paláce v Pardubicích, který je v jejím účetnictví údajně stále ceněn na půl miliardy korun. Koncem loňského roku byl však zapsán do konkursní podstaty společnosti AIM.
ČSOB vzápětí po dohodě s Domeanou (27. února 2002) rozhodnutím jediného akcionáře zvýšila základní jmění pojišťovny z 500 milionů na 920 milionů, a zachránila tím v poslední chvíli IPB Pojišťovnu před pozastavením činnosti či odnětím licence. To by se v praxi rovnalo zkáze pojišťovny. Nyní do ní natekla jedna miliarda čtyřicet milionů korun (rozdíl mezi touto cifrou a částkou zvyšující základní jmění bylo emisní ážio), pojišťovna ohlašuje, že se vrací do černých čísel a hodlá opět expandovat. Hrozí jí však velká ztráta, přímo související s jejím sídlem.

Kupující platil sám sobě.
Hlavní sídlo IPB Pojišťovny oslňuje nejen kolemjdoucí, ale zejména řidiče, kteří kolem něj v Pardubicích projíždějí. Honosný palác, jehož velká skleněná plocha vrhá v dopoledním slunci pro motoristy nebezpečná prasátka, byl vystaven na místě původního docela skromného domu, když investice přesáhla jednu miliardu korun. Otevřen byl v roce 2000. Dům získala IPB Pojišťovna od společnosti AIM (dnes v konkursu) na základě velmi nestandardní kupní smlouvy.
Historii sporné transakce popisuje Aleš Skořepa, správce konkursní podstaty společnosti AIM: „Společnost AIM si vypůjčila od IPB na privatizaci bývalé Chemy. V době, kdy z úvěru 270 milionů korun bylo již 26 milionů po lhůtě splatnosti, bylo bance jasné, že dlužník nebude schopen úvěr splatit. AIM v té době navíc dlužila i Fondu národního majetku, jemuž nedoplatila celou cenu za privatizaci, i dalším subjektům. Banku napadl způsob, jak dostat alespoň určitou část peněz zpět: její dceřinná společnost IPB Pojišťovna by koupila budovu od AIM, a ta by platbu hned vrátila IPB bance. Smlouva byla postavena tak, že na účet společnosti AIM, vedený u IPB banky, bude zaplacena sjednaná částka sto milionů korun. Bance tedy nehrozilo nebezpečí, že by tyto peníze někam zmizely, mohla je zablokovat. Místo toho se ale v den a v místě podpisu korekční bílou emulzí zamazalo číslo účtu, na který mělo být zaplaceno sto milionů korun. Na smlouvu se dokleplo nové číslo a prodávající ani nevěděl, komu patří pod ním vedený účet. AIM nikdy peníze nedostala. Proto tvrdíme, že nebylo zaplaceno a že budova patří AIM.“ Pravdou však je, že posléze z dlužných 270 milionů bylo bankou 100 milionů odepsáno. „Zapsal jsem budovu do podstaty konkursní podstaty společnosti AIM, což paní soudkyně Maršíková potvrdila v usnesení. IPB Pojišťovna proti tomu podala vylučovací žalobu,“ dodává Skořepa.

Spor o výklad zákona.
Správce Skořepa nyní s odkazem na zákon o konkursu a vyrovnání požaduje po pojišťovně, aby mu předala dokumentaci k budově a on s ní mohl nakládat. „Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková podstata zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal souhlas,“ cituje Skořepa ze zákona. IPB Pojišťovna na jeho dopisy nereagovala, a tak předminulý týden napsal odboru dozoru nad pojišťovnami, aby zjednal nápravu. „Domnívám se totiž, že pojišťovna úmyslně zkresluje své účetnictví, neboť do něj promítá příjmy z nájemného z budovy, která jí nepatří, a výdaje s ní související,“ dodává Skořepa.
Ve výpisu z katastru nemovitostí je již zaneseno, že údaje jsou dotčeny změnou právních vztahů. Zapsaným vlastníkem je IPB Pojišťovna. Advokát Bohuslav Novák, který zastupuje jednoho z věřitelů společnosti AIM, je názoru, že pojišťovna má vytvořit na celou hodnotu budovy opravné položky a nezahrnovat ji do účetnictví až do doby, než by soud případně rozhodl v její prospěch v podané vylučovací žalobě.
Zástupci IPB Pojišťovny ale mají na věc diametrálně odlišný náhled. „Vycházíme z právního stanoviska společnosti PricewaterhouseCoopers, že můžeme s budovou dále nakládat, včetně výběru nájemného,“ říká Karel Svoboda, člen představenstva IPB Pojišťovny. Pracovník restrukturalizačního týmu ČSOB David Šťastný, který je zodpovědný právě za případ pojišťovny, uvádí: „Představenstvo AIM uvedlo do smlouvy špatné číslo účtu. Bylo to číslo účtu společnosti M-Leas. Zástupci IPB Pojišťovny si přece nemohli zjišťovat, komu patří číslo účtu, na který se má platit. A pokud jde o zapsání budovy do konkursní podstaty, v zákonu je jasně uvedeno, že když je včas podána vylučovací žaloba, pohlíží se na žalobce nadále jako na majitele. S pardubickým palácem proto můžeme nadále nakládat.“ Zákon o konkursu ale takto jednoznačný není. Pokud je včas podána vylučovací žaloba, pak je pravomoc správce ze zákona omezena (správce nesmí předmět sporu „zpeněžit ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku“). To však neznamená automatické právo pro protistranu s majetkem nakládat dle svého.

Nátlak osobními směnkami.
Je nelogické, proč by zástupci AIM na poslední chvíli nahradili ve smlouvě číslo účtu své společnosti číslem firmy spojené s IPB. Inkasovaný příjem za prodej budovy měl být rozdělen mezi všechny věřitele na základě platných zákonů, nikoli dán pouze jednomu z nich. IPB byla tímto krokem jednoznačně zvýhodněna a představitelé AIM se naopak dostali do nebezpečí trestního stíhání pro poškozování ostatních věřitelů. Je proto pravděpodobné, že zástupci společnosti AIM podlehli tlaku banky. Správce Skořepa argumentuje tím, že dohoda nebyla sepsána jako výraz svobodné vůle obou stran, ale pod nátlakem. „Kde je hranice svobodné vůle, když jste postaven před výběr, že buď podepíšete za společnost prodejní smlouvu na její nemovitost s tím, že peníze půjdou na cizí účet, anebo nepodepíšete a druhý den dá kupující ke směnečnému soudu vámi podepsanou směnku na dvacet milionů? Do konce života pak budete odkázán na životní minimum. Je to ještě svobodná vůle? Ptal jsem se statutárních zástupců AIM, proč souhlasili se smlouvou, na které je na dva metry daleko vidět, že je v ní podivné číslo účtu. Odpověď zněla, že ve chvíli, kdy podepsali, někdo roztrhal jejich směnku,“ říká Skořepa.
Ředitel restrukturalizačního odboru ČSOB Marek Ditz přesto trvá na tom, že problém zůstává na straně společnosti AIM a kupní smlouva je platná. „Věřitele poškodili statutární zástupci společnosti AIM, nikoli zástupci IPB Pojišťovny či IPB banky. Pokud byli pod nátlakem, neměli smlouvu podepisovat, neboť onen údajný nátlak budou asi jen velmi obtížně prokazovat,“ říká Ditz.

ČSOB pohledávky nevykoupí.
Vzhledem k současným pozicím obou stran se zdá, že rozuzlení bude muset přinést až soud. Skořepa soudí, že hrozících několik let soudních tahanic může vést k mimosoudní dohodě. Tu si představuje následovně: „Dnešní vlastník IPB Pojišťovny a IPB banky by mohl uvažovat tak, že inkasováním oněch sto milionů korun došlo k jeho zvýhodnění a ke znevýhodnění ostatních věřitelů. ČSOB by proto mohla nabídnout, že vloží do konkursní podstaty poměrnou část z oné stovky milionů. Já bych s ní pak podepsal dohodu o narovnání, že se o budovu v Pardubicích již nebudu soudit a bude opět v majetku pojišťovny. To by se mi zdálo spravedlivé.“ Zástupci ČSOB však jakoukoli podobnou dohodu odmítají. „Pojišťovna v budově sedí a nikdo ji nevystěhuje. I nájemné můžeme nadále inkasovat. Navíc nyní žádný takový spor ústav neohrožuje, protože pokud by se vyskytl nějaký problém, navýšíme opět základní jmění. Naše hodnocení IPB Pojišťovny totiž na onom nešťastném pardubickém paláci nestojí. Situace prostě není ani zdaleka tak vážná, abychom museli přistoupit k natolik radikálnímu řešení, jakým by bylo skupování pohledávek za AIM,“ říká Marek Ditz.